Zjevení poodhaleno IX. - 1000leté království mezi námi

Milí přátelé, kteří jste ožili a kralujete s Kristem nad silami Božího nepřítele –

Nejspíš jste již někdy slyšeli pojem „mileniálové“. Někteří z vás dokonce mezi ně patříte. Není to žádná nadávka ani pohrdavé označení. Jde o generaci lidí – někdy také označovanou jako generace Y –, kteří se narodili po roce 1981. Tito lidé totiž dosáhli plnoletosti v roce 2000, tedy na přelomu starého a nového tisíciletí. Někdy se mezi mileniály řadí i mladší ročníky, tedy lidé teprve narození nebo vyrůstající na přelomu milénií (tak zvaná generace Z). Pokud někoho zajímá, jak se označuje generace právě nyní rodících se dětí, když ta předchozí byla generace Z, tak vězte, že se začala používat řecká abeceda, a jde tedy o generaci alfa.

Ale zpět k mileniálům. To slovo pochází od slova milénium, neboli tisíciletí – z latinského mille, tisíc, a annum, rok. Možná jste kromě mileniálů slyšeli také o milenialismu. Jde o představu, přesvědčení či nauku o tisíciletém království Mesiáše a Jeho lidu na zemi. Jiným slovem se toto učení označuje jako chiliasmus, z řeckého slova pro tisíc, chilia. Ta představa je asi taková, že během tohoto pozemského kralování Krista a Jeho svatých dojde k bezprecedentní prosperitě křesťanské církve ve světě, k jejímu uznání mezi lidmi a úctě mezi jinověrci. A teprve po tomto období tisíce let, kdy se lidé budou ještě moci obrátit, dojde k poslednímu soudu.

Biblický text, na kterém stojí nauka milenialismu, je v podstatě jediný – je to prvních několik veršů 20. kap. knihy Zjevení. Zde čteme, co se ukázalo před Janem ve vidění: „Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu (ti ožili) a ujali se vlády (kralovali) s Kristem na tisíc let. – Ostatní mrtví však nepovstanou k životu (neožili), dokud se těch tisíc let nedovrší. – To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře.“ (Zjevení 20:1-7) Zde se tedy mluví o oněch tisíci letech vlády Krista a Jeho svatých, o spoutání satana, o prvním vzkříšení a o druhé smrti. To je základ učení milenialismu.

Existuje několik variant této nauky, které byly populární a rozšířené v různých obdobích dějin křesťanské církve. Zmíním jen dvě základní dělení: jedno mluví o pre-milenialismu – podle kterého se Kristus vrátí před nastolením doslovného, 1000 let trvajícího království; On sám ho zavede; druhé o post-milenialismu – kde se Kristus vrátí až po nastolení onoho tisiciletého království; až uzná za vhodné, že do tak duchovně vzkvétajícího světa by chtěl přijít kralovat.

Náš pohled, který sdílel například svatý Augustýn, je obvykle označován jako a-milenialismus – tedy že nebude žádné království Krista na této „staré zemi“ trvající doslova 1000 let. Evangelia jasně učí o duchovním kralování a vládě Krista nyní – v lidech, kteří Mu věří, v jejich životech, v jejich myslích, vztazích, prioritách a rozhodnutích. A také věříme, že těch tisíc let, které jsou zmíněny v knize Zjevení, označuje obrazně a symbolicky celou neurčitou dobu šíření evangelia po zemi, dobu novozákonní církve – trpící, bojující a vládnoucí; od jejího zrození o letnicích až po završení a obnovení všeho při Kristově slavném návratu k soudu živých i mrtvých.

Představa tisícileté vlády na zemi není nová díky křesťanům a díky knize Zjevení. Její zárodky lze vysledovat dál v historii, zejména v náboženské nauce zoroastrismus. Vzpomeňme, že židé byli zhruba 600 let před Kristem odvedeni do babylonského zajetí. Babylóňané byly posléze poraženi Peršany a perský král Kýros vydal edikt, podle něhož se židé mohou vrátit do své země. Mezi Peršany byl už tehdy velmi rozšířený právě zoroastrismus (sám král Kýros byl jeho vyznavačem). Mohli si židé něco z perských náboženských představ odnést s sebou domů?

Faravahar - symbol zoroastrismu

Zoroastrismus založil jistý Zoroaster, jinak také Zarathuštra. Jeho učení bylo ve své době odlišné od všech ostatních pohanských náboženství zejména v tom, že neviděl mezi dobrem a zlem věčnou rovnováhu, nutnou k zachování běhu světa. Na rozdíl třeba od Egypta, kde lidé uctívali boha slunce, Re/Ra, který každou noc bojoval proti temnotě noci. Egyptští kněží v noci přinášeli oběti bohu Ra, aby mu pomohli zvítězit, a ráno, když slunce vyšlo, oslavovali jeho vítězství. Přitom věděli, že tento boj bude nekonečný; bude probíhat věčně, jinak by celý svět zanikl. Zoroastrismus ale učil, že boj dobra se zlem spěje k vyvrcholení a konečnému vítězství dobra. Nebudu zde uvádět jména dobrého boha a jeho protivníka, který bude poražen, ale zajímavé je, že zoroastrismus očekával příchod jakéhosi Mesiáše, očekával vzkříšení všech lidí k soudu (soud byl v tom, že vzkříšení lidé přecházejí do ráje přes most, který je široký nebo úzký podle toho, jak dobře či špatně lidé žili). A jednotlivá období v zoroastrismu jsou dělena právě na celé tisícovky let.

Je tedy dost pravděpodobné, že tyto „perské“ představy o pozemském a doslovně 1000 let trvajícím království Mesiáše si mnozí židé odnesli ze zajetí zpět do své země a do dalších generací. Dost možná je to ovlivnilo natolik, že o pár století později od Ježíše Nazaretského čekali právě to: že svrhne nadvládu Říma, že usedne na trůn v Jeruzalémě a obnoví pozemskou slávu izraelského království. Tuto představu pak přijali, díky narážkám a odkazům v knize Zjevení, také mnozí křesťané v různých dobách, které následovaly. Upínali se k „ráji na zemi“.

Jsou zde ale i další důvody, proč chápat zmínku v knize Zjevení o tisíci letech vlády Krista a Jeho svatých za symbolické, obrazné vyjádření, spíše než doslovné. Zjevení je doslova plné obrazů, znamení a symboliky. Třeba číslo sedm, označující úplnost nebo kompletnost. Na svět nepřijde právě sedm pohrom, ale plnost pohrom. Sedm rohů znamená plnost moci a síly – rohy zvířat byly symbolem jejich síly. Proč tedy najednou brát číslo tisíc doslovně? Tisíc bylo v židovském myšlení velké číslo a tisíc let znamenalo prostě dlouhou dobu. Sám si někdy postesknu, když mi něco dlouho trvá, že mi to trvá snad tisíc let. Nebo někdy mám po ruce tisíc výmluv, proč to nebo ono nedělat. Bylo by naivní, kdyby si někdo myslel, že mluvím o přesných 1000 letech a 1000 výmluvách. Připomínám také, že Zjevení nemluví o chronologii událostí, časovém sledu, ale o tom, že ty události jistě nastanou, aby nás to nepřekvapilo, ale naopak nás to povzbudilo k vytrvalosti navzdory soužení! „Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti…“ (Zjevení 1:9a).

Ani Pán Ježíš sám v evangeliích nikdy nezmínil doslovné tisícileté kralování! Přitom toho tolik učil o Božím království! Nekreslil však žádné tabulky, schémata nebo diagramy, které můžete dnes spatřit u některých vykladačů knihy Zjevení. Jeho poselství bylo tak prosté, že když ho prosil jeden ze spolu-odsouzených na kříži, aby si na něho Ježíš vzpomněl, až přijde jako král, Ježíš se ho nezeptal: „A vyznáváš pre-milenialismus, nebo post-milenialismus?“ Ne, řekl jen: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:43)

Poslední důvod pak maličko rozvedeme – Ježíš mluvil o duchovním rozměru svého kralování.

Text ve Zjevení 20 mluví nejprve o tom, že satan je po dobu 1000 let spoután, svázán řetězem a uzamknut (vše samozřejmě obrazně). Není tedy zničen, ale jeho působení je omezeno. Je to pravda v současnosti? Čím a jak je satan svázán?

„Ten starý nepřítel, zkazit by nás chtěl,

moc a mnohá lest, hrozná zbraň jeho jest, v světě nemá rovného.

Však hájí nás rek udatný, jejž Bůh nám dal k spasení.

Kdo by ten byl, nevíš? Jest Kristus Ježíš, Bůh a Pán všeho…

Ďábel, svět musejí jistě ustoupit Slovu jeho!“

To je úryvek ze světoznámé písně Martina Luthera, která nám připomíná, že Boží slovo o kříži, o smíření Boha a člověka, o odpuštění vin, o Boží milosti a daru spásy, že toto slovo evangelia po celém světě přemáhá a omezuje působení satana v lidských duších a životech. „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří!“ (Římanům 1:16) Skrytě před našimi zraky, dnes a denně, Boží slova osvobozují z otroctví hříchu, beznaděje, strachu, zániku. Ano, satan je spoután tím, jak se mocí Ducha svatého šíří a sdílí a působí Kristovo evangelium.

V Matoušovi Ježíš říká, poté co z posedlého vyhnal zlého ducha: „Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.“ (Matouš 12:29) Ježíš spoutal siláka satana a „vyloupil jeho dům“, tedy osvobodil z jeho moci ty, které satan zotročil. V Lukášovi zase Ježíš reaguje na radostný návrat svých 70 učedníků, kterým se v Ježíšově jménu podrobovali i démoni, a říká: „Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10:18-20)

Láme každé pouto, každý řetěz...

I nás Ježíš „vyloupil z domu otroctví“. I my, jejichž jména jsou zapsána v nebesích, šlapeme po síle nepřítele. Pokaždé, když někomu zoufalému v tomto světě dáte naději v Kristu, pokaždé, když šíříte Kristův pokoj místo nenávisti, pokaždé, když se zastanete slabšího, pomůžete odstrkovanému a přehlíženému jako Kristu, pokaždé, když budujete mosty místo stavění zdí, pokaždé když v sobě necháte vítězit pravdu nad vlastním egem – to vše je potvrzením prohry satana, který „ovce trhá a rozhání“, zatímco Ježíš skrze vás ošetřuje rány a dává lidi do kupy s Bohem. Satan je „otec lži“, ale je svázán, když jsou lidé „posvěceni pravdou“.

Neznamená to, že satan už přestal být aktivní, že odešel do „předčasného důchodu“. Nicméně na jeho triky, svody a výpady máme od Boha k dispozici duchovní zbraně! Plnou Boží zbroj! Včetně „štítu víry“, jímž bychom „uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého“ (Efezským 6:16). Tak o tom píše apoštol Pavel. A podobně Jakub nás vyzývá: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakubův 4:7b) Nemusíme se ďábla bát a strachovat se, zda nám neublíží. Přebýváme-li v Kristu, v důvěře a oddanosti Jemu, pak jsme ujištěni, že ten „Zlý se nás ani nedotkne“ (1. Janův 5:18). Neznamená to, že už nikdy nezhřešíme, ale jde o to, jak reagujeme, když zhřešíme! Odvrátíme se od svého hříchu, neschvalujeme ho, nezakrýváme ani netolerujeme svůj hřích, ale vyznáváme ho svému Spasiteli a Bohu. Takže satan, žalobce nás a našich bratří, osočující a očerňující, je odzbrojen a spoután, zatímco Kristus vítězí!

Jak to výstižně napsal Martin Luther: „Když nám ďábel předhodí naše hříchy a prohlásí, že si zasloužíme smrt a peklo, můžeme odpovědět takto: Přiznávám, že si zasloužím smrt a peklo. Co s tím? Znamená to snad, že budu odsouzen k věčnému zatracení? Naprosto ne. Neboť znám Jednoho, který trpěl a učinil zadostiučinění v můj prospěch. Jeho jméno je Ježíš Kristus, Syn Boží. Kde je On, tam budu i já.“ Takové spoléhání na Krista je jedním ze způsobů, jakým vládneme nad silami temnoty, pýchy a beznaděje.

„Moje království není z tohoto světa,“ prohlásil Ježíš před Pilátem (Jan 18:36). Jeho vláda nemá charakter světského kralování ani nepoužívá jeho principy moci, síly a nátlaku. Stojí na zcela obrácených principech; kraluje se v něm službou a láskou a soucitem a porozuměním. A to se nezmění. Kristus tak vládne už nyní, je Mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ano, i na zemi. Cílem jeho vlády ale není, aby byla země „hmotně uzdravena“, ale duchovně osvobozena – aby se lidé znovuzrodili (to je první vzkříšení) a zachránili se z tohoto zvráceného, pokřiveného pokolení, jak vyzýval apoštol Petr o Letnicích své současníky (Sk 2:40). Tím se sice nezachrání od první smrti, tělesné, ale hlavně od té druhé, věčné, určené satanovi a jeho posluhovačům.

Někomu se zdá paradoxní, že rozmach evangelia, svazujícího satana, jde v tomto světě ruku v ruce se soužením, ústrky a pronásledováním svatých. Ale tak to je. Ta nevraživost, nenávist a potlačování pravd evangelia bude na konci dnů stále narůstat. Boží slovo bude ignorováno, takže satan bude opět propuštěn. Ale jen nakrátko, než bude poražen a s ním i říše smrti. Navěky.

1000leté království je mezi námi, přátelé. I se svým Králem. V den Jeho zjevení (apokalypsy) Ho spatříme takového, jaký je. A budeme Mu podobni. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU