Milí přátelé, pozvaní ke zbohatnutí, k oblečení a k prozření v Kristu Ježíši –
Je zajímavé, jak jedno slovo nebo sousloví může mít více významových odstínů. Vezměte si třeba slovní spojení „bratrská láska“. Co všechno může vyjadřovat?
Pohledem do historie vidíme, že tento obrat měl v různých situacích různý obsah. Například když r. 1682 britští kolonizátoři, křesťané-kvakeři, pod vedením Williama Penna (zakladatele Pensylvánie) sepsali smlouvu o trvalém míru s domorodým indiánským kmenem Lenapů, pojmenovali do místo Filadelfie, bratrská láska. Vzniklo město, které svým názvem vystihovalo bratrskou náklonnost mezi lidmi různé barvy kůže, různého jazyka, různé kultury i různého náboženského vyznání. Není tedy náhodou, že zhruba o 100 let později právě ve Filadelfii byla podepsána Deklarace nezávislosti Spojených států a později ratifikována americká Ústava.
Smlouva W. Penna s indiány r. 1682 a založení města Filadelfie ve státě Pensylvánie
Slovo filadelfia se ale objevilo mnohem dříve v jiné konotaci. Vůbec poprvé to bylo asi 3 století před Kristem. Když umíral Alexandr Veliký Makedonský, svou obrovskou říši rozdělil mezi své věrné společníky. Egypt svěřil do správy svému generálu Ptolemaiu Sóterovi, který pak založil celou dynastii vládců Egypta, Ptolemaiovců. (Poslední vládkyní této dynastie byla Kleopatra.) Ptolemaiovci se nechtěli dělit o vládu s jinými rody a chtěli utvrzovat své vladařské nároky, a tak si synové brali za ženy své sestry. Řekové z okolních zemí považovali incest za odporný a posměšně to nazývali „filadelfia“, obecně sourozenecká láska. Trochu jiný původní význam, než bychom čekali, viďte…
Ptolemaios II. Filadelfos a jeho setra a žena Arsinoe II.
Další odstín bratrské lásky vyjádřil o něco málo později – pár století před Kristem – řecký král Pergamonu (to je království s hl. městem Pergamon, které jsme zmiňovali dříve). Jmenoval se Attalos Filadelfos a vládl spolu se svým již nemocným bratrem Eumenésem. Bratři se měli rádi, bratrsky se ctili a vážili si jeden druhého, což bylo v rámci královských rodin něco nezvyklého – většinou si šli kvůli trůnu bratři po krku. Eumenés pro Attalose založil nové město a dal mu jménu Filadelfie. (Později také Attalos založil město, dnešní Antalyi, centrum turecké riviéry.)
Attalos II. Filadelfos a jeho starší bratr Eumenés II.
Právě do tohoto města Filadelfie je také určen další z dopisů, které ve Zjevení dostává apoštol Jan, aby je předal poslům sedmi křesťanských sborů v Malé Asii. Křesťané ve Filadelfii přitom jistě vnímali ještě další významový obsah slova filadelfia. Pro ně to byla bratrská láska, kterou měli mezi sebou, ne jakož pokrevní sourozenci, ale jako Boží děti. Této bratrské lásce je vyučil sám Bůh v nich působící.
Jak to napsal již dříve apoštol Pavel: „O bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi.“ (1. Tesalonickým 4:9) Podobně apoštol Petr píše o bratrské lásce mezi těmi, kteří uvěřili v Krista a Jeho očišťující moc: „Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte.“ (1. Petrův 1:22) Nepředstíraně, upřímně, vytrvale. Tak to dělali i věřící ve Filadelfii, ačkoli svým počtem a věhlasem byli nepatrní.
FILADELFIA ... požehnání pro věrné bezmocné
„Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: …“ Hned v úvodu dopisu se Kristus představuje jako ten, kdo má klíče do Davidovského království, nebeského věčného království. To Ježíš sám jako jeho Král otevírá lidem vstup do něj, a pokud On zavře, nelze se do něj dobýt.
A pro své věrné filadelfské chystal Ježíš tuto „bránu do nebes“ otevřít dokořán: „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.“ Křesťanský sbor ve Filadelfii nebyl nijak proslulý svou mocí (ř. dynamis, tedy ne pravomocí, ale silou či schopnostmi). Neoplýval okázalými duchovními projevy, ale jen choval a opatroval ve svém středu Kristova slova a Jeho jméno nezapíral, ale uctíval. To byl jejich poklad. A Ježíš si tento sbor o to víc zamiloval a hodlal do něj přivést mnohé obrácené židy, kteří Ho dříve jako Mesiáše odmítali. Opět se ukazuje, že Ježíš vidí věci a hodnoty jinak, než se nám někdy na venek zdá.
Ovšem i tamní křesťany čekalo mnoho zkoušek. Protože se drželi Krista, On jim slíbil, že v těch těžkých časech bude držet On je. „Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. Kdo (z)vítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ Jedna z forem zkoušek, které lidé ve Filadelfie procházeli, je přírodního původu. Oblast města byla několikrát v historii zasažena silným zemětřesením. Domy, budovy, chrámy se hroutily, lidé museli prchat, mnozí skončili pod troskami. Nicméně Ježíš svůj lid ujišťuje, že na rozdíl od sloupů kamenných budov, které se zřítily, oni budou sloupy v „chrámu nebes“ a budou tam pevně stát a nic jimi nepohne.
Jiná zkouška, která „přišla na celý svět a prověřila obyvatele země“, byla lidského původu. Město čelilo muslimské invazi… a vedlo si zdatně. Teprve koncem 14. století, již obklopena tureckými emiráty, byla Filadelfie dobyta osmanským sultánem, který změnil její název na dnešní Alaşehir. A co viditelného zbylo do dnešních dnů jako památka na tamní křesťanský sbor? Zřícenina byzantské baziliky, pojmenované po sv. Janovi, ve stavu tří osamělých sloupů. Jak symbolické, že?
LAODIKEJA ... vlažnost a sebeuspokojení
Posuňme se však k poslednímu ze sedmi sborů a k dopisu, který jim Kristus posílá – ale nejen jim, ale celé své církvi, na všech místech a ve všech dobách. „Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: …“ Ježíš je jinde označován jako Alfa i Omega, počátek i konec. Konec je tam řecky telos, tedy cíl, závěr a vyvrcholení, to, k čemu všecko směřovalo; zatímco počátek, arché, je to, z čeho vše vycházelo a kde to má svůj původ. Ježíš křesťanům v Laodikeji připomíná, že je počátek Božího stvoření, tedy původce a zdroj všeho. Všeho, co kdy potřebovali a potřebují, aby byli v Božím království a byli v něm užiteční. Neboť to s nimi v té době nevypadalo dobře.
„Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech (dosl. vyplivnu tě ze svých úst).“
Město Laodikeja se nacházelo na řece Lyku mezi dvěma významnými starověkými městy, Hierapolis a Kolosy. Hierapolis bylo známé svými horkými prameny. Výsledek jejich působení dodnes obdivují turisté z celého světa na místě Pamukkale. Vroucí voda vhodná ke koupeli byla odsud akvadukty vedena také do Laodikeji, ovšem mezitím horká voda vychladla, takže pro lázeňské účely se musela přihřívat, jinak byla k ničemu. V Kolosech naopak byly studené prameny. I to byla v tamním podnebí velká vzácnost. Ježíš v evangeliích říká, že „kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ (Matouš 10:42) Nám to možná nepřijde nijak zvláštní, číše studené vody, ale tehdy byla studená voda cenná. V horku studená voda občerstvovala, ale když jste ji dováželi do vzdálených oblastí, mezitím zteplala a nebyla moc k pití.
Lidé v Laodikeji tohle dobře znali. Horká voda z Hierapolis i studená dovezená z Kolos se cestou stala vlažnou, která jako taková nebyla k ničemu. Podobně na tom byli i místní křesťané. Nebyli ani studení, ani horcí. Neobčerstvovali, ani nezahřáli. Nebyli užiteční, nebyli prospěšní pro Boží království a jeho šíření, a to proto, že ustrnuli spokojeni sami se sebou. Navenek měli vše a byli zabezpečeni, přitom v očích Ježíše to bylo naopak.
„Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne (jakožto původce všeho stvořeného) nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“
Město Laodikeja bylo tehdy prosperujícím obchodním centrem a mohli jste v něm nakoupit drahé šaty. Nedaleko se těžilo zlato a razily se tu mince. A také bylo známé díky léčivé masti na oči, zvané frygický prášek, vyráběné z místního kamene. Na to všechno naráží Ježíš, když uspokojené křesťany v Laodikeji vyzývá, aby se obrátili k Němu a u Něho získali zlato Jeho milosti, a tak zbohatli; aby se u Něho oblékli do bílých šatů Jeho spravedlnosti, a nebylo tak vidět jejich nahotu hříchu; aby si u Něho potřeli své oči mastí Jeho slova, a tak duchovně prohlédli a spatřili svět tak, jako ho vidí On, Jeho Tvůrce a Zachránce.
Ježíš dobře ví, že jenom v úzkém společenství s Ním, ve spojení s Ním a čerpáním z Něho, můžeme být užiteční v Jeho království, horcí nebo studení, jen ne vlažní a bez chuti. Proto i pro nás platí Jeho slova: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo (z)vítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ Kdykoli slyšíte Jeho slova, otevřete jim své nitro, aby tam On vládl a dal vám vše, co kdy budete potřebovat.
Tak jaký jsem...
Jednu z křesťanských písní, která se údajně dotkla v historii nejvíce srdcí lidí a ovlivnila jejich příchod ke Kristu, napsala anglická básnířka Charlotte Elliottová v roce 1835. Paradoxně trpěla depresemi a cítila se zbytečná a neužitečná ve své službě Bohu. Inspirovala ji slova ze Zjevení, určená Laodicejským a napsala báseň „Just as I am”, česky známou jako „Tak jaký jsem“. Popisuje v ní stav člověka bez Krista a všechno, co v Něm člověk z milosti získává. Evangelista Billy Graham ji později používal na plných stadionech, když po svých kázáních zval posluchače, aby přišli dopředu k oltáři a vydali své životy Kristu. Lidé přitom zpívali „tak, jaký jsem“…
Tak jaký jsem, ač nemám nic,
však že mi krev Tvá kyne vstříc
a že mne voláš víc a víc,
Beránku Boží, k Tobě jdu!
Tak jaký jsem a nečekám,
bych obmyl se neb spasil sám,
jen na Tvou milost spoléhám,
Beránku Boží, k Tobě jdu!
Tak jaký jsem, ač mnohý mrak
můj kalí mír a víry zrak
a ducha svírá všelijak,
Beránku Boží, k Tobě jdu!
Tak jaký jsem, pln neřestí,
však zdraví, světlo radosti,
vše v Tobě doufám nalézti,
Beránku Boží, k Tobě jdu!
Tak jaký jsem, ač všecko víš,
mne přijmeš, spasíš, potěšíš,
vždyť Ty své sliby nerušíš,
Beránku Boží k Tobě jdu!
Tak jaký jsem, hle, duše má
se milosti Tvé poddává
a již jest Tvá, navěky Tvá,
Beránku Boží, k Tobě jdu!
Sedmero shrnutí
To bylo sedm dopisů sborům křesťanů psaných před tisíci lety. Shrňme si je krátce na závěr do několika výzev a povzbuzení:
Zaprvé, žijme v Kristu. Ptejme se pokaždé, když něco děláme nebo se k něčemu chystáme, kde je v tom Kristus, jak do toho Kristus zapadá – je jen na okraji, nebo je ve středu všeho dění.
Zadruhé, držme se biblického učení a vyznání (a učme se mu!). Nesnažme se vyzobat si pro sebe, jen co se nám líbí a hodí, nesnažme se pod pláštěm „tolerance k jinakosti“ propojovat a roubovat na sebe jasné a jedinečné „slovo Krista“ s odlišnými světonázory a hodnotami.
Zatřetí, dělejme vše v lásce. Jsou to lidé, kdo je pro Boha důležitý – lidé se všemi svými šrámy a zraněními, postoji a názory. Pro lidi tu Ježíš žil a umíral. Učme se je milovat Jeho obětavou láskou.
Začtvrté, vytrvale a trpělivě snášejme soužení. Přijměme jako fakt, že nežijeme v Disneylandu, kde je jen zábava a smích. Žijeme v padlém, zlomeném a pokrouceném světě. Vytrvejme.
Zapáté, dávejme si pozor na právě populární učení, které zrovna teď někdo objevil, na zjevení nových převratných pravd, která byla dosud křesťanům skryta. Bůh už dávno řekl všechno, co chtěl, ve svém synu Ježíši svým apoštolům... a skrze ně i nám.
Zašesté, vkládejme svou energii, svůj talent a čas do skutků služby, třebaže nenápadných a přehlížených. Věnujte se s pokorou všedním službám. Ježíš o nich dobře ví a cenní si jich.
A zasedmé, jak symbolické, nehleďme na vnější zdání – na velikost a věhlas sboru. Vydávejme každodenní drobná svědectví, a budou-li opravdová, Ježíš se k nim přizná a otevře dveře, aby díky nim přišli mnozí ztracení do Jeho království.
Jak vidíte, není to nic jiného, než co bychom našli v biblických evangeliích ve slovech Ježíše, která hlásal během svého poníženého chození po této zemi. Jsou tu zabalená do obrazných slov a symbolických vidění. Ať nám pomohou vytrvale s Kristem kralovat vírou, nadějí a láskou. Dokud On nepřijde. Ať jsme i my těmi, kdo vítězí. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU