Pohleďte na Ježíše Krista, Krále slávy, který vstal z mrtvých. Zde může naše srdce najít svou největší radost a trvalé vlastnictví. Zde není sebemenší stopy zla, neboť Kristus „byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje“. Zde je ona pec lásky a oheň Boží na Sijónu, jak říká Izajáš, vždyť Kristus se nám nejen narodil, ale také nám byl dán (Izajáš 9:6). Proto jeho vzkříšení a vše, co skrze ně dosáhl, je moje. V listu Římanům 8:32 překypuje apoštol radostí, když píše, což by „nám [Bůh] spolu s ním nedaroval všecko“?
Co vlastně svým vzkříšením Kristus dosáhl? Zničil hřích a pozvedl spravedlnost, zrušil smrt a obnovil život, podrobil si peklo a nám udělil věčnou slávu. Tato požehnání jsou tak nevyčíslitelná, že lidská mysl se sotva odváží věřit, že nám byla vskutku darována. Jsem hříšník, ale nese mě jeho spravedlnost, která je mi dána. Jsem nečistý, ale jeho svatost je mé posvěcení, které mě zlehka unáší. Jsem neznalý blázen, ale jeho moudrost mě vede vpřed. Zasloužím odsouzení, ale jsem vysvobozen jeho vykoupením.
(„Čtrnáct potěšení“, rok 1520.)
