Milí malí posluchači Božího slova –
Dnes se budeme věnovat další knize Bible, která se jmenuje po posledním soudci, který mezi Božím lidem Izraele kdysi působil. Byl soudcem, který vysvobozoval v boji, ale byl také a zejména knězem a prorokem, se kterým hovořil Bůh a sděloval mu svá rozhodnutí a poselství pro lid. Jmenoval se Samuel, a tak i tato kniha Bible se nazývá kniha Samuelova. Původně to byla jedna dlouhá kniha, ale protože se tehdy psalo na svitky, vyrobené z pergamenu (sušená zvířecí kůže), které měly omezenou délku, ta dlouhá kniha se rozdělila na dvě části, napsané na dvou svitcích. Odtud máme dnes v Bibli 1. a 2. knihu Samuelovu. My se teď budeme krátce věnovat té první části a tomu, o čem ve své podstatě pojednává.
V úvodu se seznamujeme s ženou jménem Chana, která byla provdána za muže jménem Elkána. A Chana byla neplodná, nemohla mít děti. Ale tuze toužila po synovi, a tak se modlila, dlouho a opakovaně, k Hospodinu, aby mohla počít se svým mužem dítě. Slíbila Bohu, že když se jí narodí syn, zasvětí ho Bohu a věnuje ho do Jeho služeb.
A stalo se tak, jak prosila. Narodil se syn a dostal jméno Samuel, co znamená ‚Vyslyšel Bůh‘. Chana byla radostí bez sebe a ve své modlitbě, ze které jsme si část četli, děkovala Bohu a velebila Ho slovy: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina. … Nikdo není svatý mimo Hospodina. … Hospodin usmrcuje i obživuje, … ponižuje a také povyšuje. Nuzné pozvedá z prachu, … za dědictví jim dá trůn slávy. … Ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí.“ Chana chválila Boha za to, jak jedná s těmi poníženými, ubožáky, slabými a nuznými – pozvedá je z prachu, oživuje to, co je mrtvé, posadí pokorné na trůn slávy! Kdežto svévolníky, kteří spoléhají na svou sílu a schopnosti, ovšem na vůli Boha nedbají, takové Bůh pokoří, poníží a porazí.
A tady, hned na začátku celé knihy Samuelovy, máme shrnutí a podstatu toho, co se pak odvíjí dál v celé knize. Události, které následují, jsou opakované ukázky toho, jak Bůh povyšuje pokorné a bohabojné, ale ponižuje zpupné a svévolné.
Chana věnovala Samuela do služeb Hospodinu, a tak chlapec vyrůstal pod dohledem kněze Élího ve městě Šílo, kde byla umístěna „archa úmluvy“ a „stan setkávání“. Samuel pomáhal Élímu připravovat oběti, setkával se a hovořil s lidmi, kteří je přinášeli, a Hospodin byl s ním. Mimochodem, Chána měla poté ještě tři syny a dvě dcery: tyto její děti už vyrůstaly u ní doma. Ale ze Samuela vyrostl velký prorok, který přinášel lidu Izraele slovo od Hospodina.
Když Samuel zestárl, chtěl, aby po něm převzali službu jeho synové. Ale ti, jak je o nich psáno, „nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.“ (1. Sam 8:3) Izraelci tehdy přišli za Samuelem a chtěli po něm, aby nad nimi ustanovil krále, vladaře, který by je soudil a panoval nad nimi, jako je tomu u okolních národů. Hospodin na to Samuelovi odpověděl: „Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval.“ (1. Sam 8:7) Lid nechtěl mít „neviditelného“ Panovníka, i když byl Svatý a Všemohoucí, i když je obdarovával, ale chtěl mít „viditelného“ panovníka, člověka chybujícího a omezeného, který od nich bude brát. Přesto jim Hospodin blahosklonně vyhověl; sám jim ale krále vybíral.
Hledal mezi poníženými a našel Saula. Když se Saul od Samuela dozvěděl, že je vyvolený, aby vedl Boží lid jako král, Saul tomu ve své pokoře nemohl uvěřit. Reagoval slovy: „Což nejsem Benjamínec? Z těch nejmenších izraelských kmenů? A má čeleď je ze všech čeledí Benjamínova kmene nejnepatrnější! Jak mi můžeš říkat něco takového?“ (1 Sam 9:21) Pokorný Saul se tedy stal králem, ale ta královská pravomoc, hodnost a výsady, které získal, mu časem imponovaly, jako by ho očarovaly, zatemnily mu srdce, takže ho opustila jeho pokora a věrnost Hospodinu. Saul si začal dělat, co chtěl (je přece král!), a ne to, co mu Hospodin skrze Samuela oznamoval.
Například když se jednou Saul chystal vytáhnout do boje s Pelištejci, kteří s Izraelci stále bojovali, měl čekat na Samuela, aby přišel, přinesl Hospodinu oběť a požehnal lidu před bitvou. Všichni byli nastoupeni, ale Samuel pořád nikde. Saul už nechtěl déle čekat, protože se zdálo, že se jeho armáda rozchází, odrazena a vystrašena. Proto se rozhodl a bez jakéhokoli pověření od Boha obětoval zápalnou oběť. V té chvíli dorazil Samuel a krále Saula, který se vymlouval a vysvětloval, pokáral slovy: „Počínal sis jako pomatenec. Nedbals příkazu, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. … Hospodin si vyhledal (jiného) muže podle svého srdce.“ (1. Sam 13:13-14)
Jindy zase, když šel Saul do boje s Amálekovci, měl od Hospodina nařízeno, aby dobytek nepřátel pobil, protože je prokletý a zatracený. Saul ale neposlechl, pobil jenom podřadné a nemocné kusy, a ty pěkné a zdravé si ponechal a zabavil je jako kořist. Když to vyšlo najevo, začal se obhajovat tím, že chtěl ty nejlepší kusy dobytka přinést jako oběť Hospodinu. Samuel se ho tázal: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti… víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. … Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i On zavrhl tebe jako krále.“ (1. Sam 15:22-23)
„Hospodin nuzné pozvedá z prachu“, jak se Chana modlila. Hospodin vyzdvihl Saula, když si Saul připadal nepatrný. Jenže stal se z něho arogantní, svéhlavý, vzdorovitý vládce. Přitom „svévolníci zajdou ve tmách, svou silou se nikdo neprosadí“, jak dále vyjádřila Chana, matka Samuela. A to byl případ i svévolného Saula. Hospodin o něm řekl Samuelovi: „Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.“ (1. Sam 15:11)
A tak si Hospodin vyhlédl za budoucího krále jiného – pokorného pastýře Davida. Mladý David spoléhal na Boží pomoc a nebál se ani obřího pelištejského válečníka Goliáše, kterého porazil. Lidmi pak byl David oslavován jako hrdina, ale král Saul na něho žárlil. Nenáviděl ho a začal Davida pronásledovat, aby ho zabil.
David měl několikrát příležitost Saula sám zabít, ale nikdy na něho nevztáhl ruku, protože to byl král pomazaný od Boha, a to David respektoval. Nakonec král Saul padl v boji s Pelištějci, do kterého šel bez Božího požehnání. Když viděl, že prohrávají, lehl si na vlastní meč...
Hospodin povýšené, svévolné a svéhlavé poníží. Ale pokorné, bohabojné a věrné povýší. O tom vypráví kniha Samuelova. O tom vypráví i život Ježíše, Krista = Pomazaného. Ač Pán, narodil se v ubohých podmínkách. Ač Mistr, sloužil lidem jako služebník. Ač Svatý, obětoval se za hříšné. Proto byl Bohem, který obživuje i mrtvé, povýšen: Ježíš vstal z hrobu, byl vzat na nebesa, usedl po pravici Boží jako Král králů a Pán pánů.
„A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt… na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,“ (Fil 2:7-9) napsal později apoštol Pavel v jednom ze svých dopisů. Tak úžasného Krále a Pána máme, ochotného se pokořit až k smrti, aby nás zachránil. Ať Jeho Duch pokory a Jeho slova života vládnou i ve vašem srdci! Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (maličko zkráceného pro děti 1. stupně při školní bohoslužbě) ve formátu mp3:
- verze POUZE KÁZÁNÍ