Milí malí posluchači Božího slova –
Dnes jsme si četli úryvek z biblické knihy proroka, který se jmenoval Jóel. Jeho jméno znamená „Hospodin je Bůh“. Možná víte, že hebrejská jména končící na -el, jako třeba Gabriel, Daniel, Michael, Samuel, Immanuel, tak tato jména vždy vypovídají něco o Bohu (el = bůh). Jóel už ve svém jménu říká, že tím Bohem je Hospodin. A ve své prorocké knize, sepsané stovky let před příchodem Ježíše na zem, nám pak Jóel říká mnohé o tom, jakým Bohem je Hospodin.
Dobře patrné je to už na tom krátkém úryvku, kde Hospodin Bůh vyzývá ústy Jóela svůj lid: „Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.“
Vidíme, že se v této výzvě opakuje akční slovo „Navraťte se!“ V době Jóela mnoho lidí v Izraeli zbloudilo od živého Boha Hospodina: žili si podle svého vlastního uvážení; neohlíželi se na to, co jim Hospodin nařídil a slíbil; spoléhali na sošky a talismany; k druhým se chovali přezíravě a nelítostně. Jóel je ale chtěl povzbudit k tomu, aby se navrátili k Hospodinu a znovu Mu začali důvěřovat a žít podle Jeho vůle a zákona.
A v tom úryvku, který jsme četli, také Jóel píše, jak a proč se měli ti lidé tehdy – a stejně jako lidé dnes – navrátit k Bohu Hospodinu. Jak a proč?!
Jak se navrátit?
Jak se navrátit? Jednou větou: opravdově, bez fanfár a bez přetvářky. „Roztrhněte svá srdce, ne oděv,“ píše trochu podivně Jóel. Abyste pochopili, v té době, když někdo projevoval lítost nad svým hříchem, nad svou vinou, zlem a špatností, obvykle to dal najevo tím, že roztrhl svůj šat nebo že si sypal popel na hlavu nebo se zřekl na čas veškerého jídla (držel půst) nebo se oblékl do kousavého žíněného oděvu, aby zažíval nepohodlí. Tím vším navenek ukazoval – lidem i Bohu –, že lituje toho, že žil bezbožně a bohorovně a že touží, aby mu Bůh odpustil a přijal ho k sobě zpět. Jenže byli tací, kteří tohle všechno vnější dělali, ale nemysleli to vážně. Dál si žili, jak chtěli, ale trhání oděvů a sypání popele bylo pro ně spíš takové divadlo.
Slovy Jóela proto Bůh říká: Navraťte se celým srdcem, teprve potom v půstu, pláči a nářku; roztrhněte svá srdce, ne oděv. Bohu nejde jen o ty vnější projevy lítosti a pokání, ale hlavně o opravdovou kapitulace srdce před Bohem.
Jóel nám tak vysvětluje, že Hospodin je Bohem, který nás zná skrz naskrz. Před Hospodinem není možné hrát hry, předstírat, jak je nám něco líto, přitom to nemyslet vážně. Někdy takové hry hrajeme jeden před druhým, protože nám to přináší určité výhody. Ale Bůh není zvědavý na naše divadlo. On ví, jací jsme v nitru. A stojí o to, abychom Mu dali své lítostí roztržené a tíhou viny zkroušené srdce. Jak to stojí na tomhle obrázku, kde človíček dává Bohu své rozbité srdce a říká: „Není to moc, ale víc nemám.“ A Bůh na to: „O nic víc jsem nikdy ani nestál.“ Jen On totiž dokáže nemocná srdce uzdravit, zraněná obvázat, špinavá očistit.
Před Bohem není možné hrát hry, ale co je skvělé a osvobozující, je fakt, že ani není třeba hrát před Bohem hry. Nemusíme se před Ním dělat lepšími, než jsme. Nemusíme ze sebe dělat svatoušky, ani nemusíme svádět vinu na druhé. Můžeme se vrátit k Bohu beze strachu. Proč?
Proč se navrátit?
Proč se navrátit? Jednou větou: protože nás čeká s otevřenou náručí! Přiznat si vinu je těžké. Podívat se sám sobě do tváře /a do srdce/ může pro někoho být děsivým zážitkem. Proto nás ale ústy Jóela Hospodin ujišťuje, že nám nehodlá ublížit, ztrestat, zničit. „Navraťte se…, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nanejvýš milosrdný.“
Jóel nám vysvětluje, že Hospodin je Bohem, který nás láskyplně vítá ve své náruči, která je stále doširoka otevřená pro každé zlomené lidské srdce. Bůh nás všechny touží obejmout, očistit a obnovit, proměnit a navěky oslavit.
Pojďte domů, marnotratní synové
Když po několika staletích přišel Bůh mezi svůj lid v osobě Ježíše Krista, chtěl lidi ujistit o tom samém, co říkal předtím skrze Jóela. Ježíš vyprávěl nádherné podobenství o marnotratném synovi (nebo spíš o milujícím otci). Příběh, kde si syn vezme část otcova majetku, odejde s ním pryč a v cizině všechno ztratí. V bídě na pokraji smrti si uvědomí zaslepenost a vzpurnost svého jednání a vrátí se domů s „roztrženým srdcem“. Otec mu běží s radostí vstříc, obejme ho a políbí, nechá ho vykoupat a uspořádá velikou hostinu na počest jeho návratu.
I nás dnes Hospodin volá, abychom se k Němu navrátili. Opravdově, v srdci, protože On do nás vidí a zná nás. Do Jeho náruče, protože On je milostivý a plný slitování. V Ježíši Kristu, ve kterém sám odnesl naše viny na kříž, nám do dokázal nade vší pochybnost. Navraťte se k Němu.
Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (nejen) pro děti ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ