Milí malí posluchači Božího slova –
Mám pro vás na začátek kvízovou otázku. Co myslíte, jaké je v současnosti u nás nejběžnější povolání? Možnosti jsou a) skladník, b) dělník, c) řidič, d) prodavač. Našel jsem údaje staré pět let (z roku 2016), ale předpokládám, že se situace na trhu práce od té doby nijak dramaticky nezměnila. Seřadil jsem vlastně první čtyři nejčastější povolání vzestupně: skladníků je zhruba 70 tisíc, dělníků 90 tisíc, řidičů 100 tisíc a prodavačů 140 tisíc. Takže správná odpověď je za d. Ano, prodavačů a prodavaček je u nás nejvíc. Je to dnes nejběžnější povolání.
Ve starověku v Izraeli, tedy v době, kdy tam vznikaly knihy Bible, bylo pravděpodobně (přesné statistiky neznáme) tím nejběžnějším povoláním pastýř, pastevec dobytka, ovcí a koz. Většina lidí tam vlastnila větší či menší stádo skotu a bravu, které musel někdo odvádět na pastvu a hlídat. K tomu také měli menší či větší políčko. Byli to zkrátka vesměs pastevci a zemědělci. Jen ti, co bydleli u jezera, byli rybáři.
Pastýři lidu selhali
Pastýři se však neříkalo jen pastýřům ovcí a koz. Přeneseně, obrazně, byli pastýři nazýváni také lidé v pozici duchovní autority. Ať už to byli izraelští králové, nebo kněží v chrámu, učitelé zákona, starší lidu, kteří soudili spory, nebo jen otcové rodin – ti všichni byli v roli vůdců určitého počtu lidí, byli jejich vzory a modely, určovali a ovlivňovali život a chování prostého lidu. Oni byli „pastýři lidí“, protože o lidi, podobně jako o ovečky, pečovali, vedli je, dohlíželi na ně, ochraňovali je před zlem, hříchem a beznadějí, povzbuzovali je k důvěře v Hospodina. A to v časech prosperity i krize. Byli to, jak bychom řekli dnešním jazykem, morální autority. Měli na bedrech tíhu odpovědnosti za to, jak Boží lid Izrael ve vztahu s Hospodinem fungoval.
Nebo také nefungoval. Protože byly doby, kdy tito pastýři lidu, duchovní autority, se příliš o lidi nezajímali, ale šlo jim jen o vlastní krátkodobý prospěch. Králové chtěli jen bohatnout; kněží se nezajímali o duchovní úpadek ve společnosti; učitelé zákona sami nedbali na nařízení zákona; starší lidu soudili podle postavení viníků a brali úplatky; otcové si vyráběli bůžky a s celou svou rodinou propadli modloslužbě.
Co následovalo? Nevyhnutelný důsledek v podobě rozkladu a zkázy. Boží proroci jako Jeremjáš varovali před situací, ale nic nepomohlo. Minule jsme si říkali, že na Izraelce přišla pohroma v podobě babylónského zajetí. V několika etapách, v několika vlnách, které trvaly 10 let, byli obyvatelé hlavního města Jeruzaléma a okolí odváděni pryč do exilu. Jako první byl odveden judský král a vzdělaná část obyvatelstva, učenci a kněží. To bylo kolem roku 597 před Kr.
Ezechiel měl Boží zjevení u průplavu Kebar /Chebar/
Mezi těmito prvními byl i mladý muž jménem Ezechiel. Bylo mu asi 30 let, byl z kněžského roku a měl začít svou službu kněze v chrámu, když byl odveden v poutech spolu s ostatními do Babylonie. V zajetí však Bůh Ezechiela povolal jako svého proroka, mluvčího. U průplavu Kebar se Bůh Ezechielovi zjevil v několika prazvláštních viděních, aby mu ukázal, že je stále přítomen se svým lidem, i když ti jsou daleko od Jeruzaléma. A Bůh chtěl po Ezechielovi, aby lidem připomněl, že nemají hledat důvody ke svému zajetí jinde, než u sebe. Oni jako Boží lid selhali a nesli důsledky. Ezechiel je ale také utěšoval, že takhle to neskončí, ale že jejich Bůh je vrátí do jejich země a že dokonce učiní něco převratného. A to jsme si četli ve 34. kapitole.
Pastýř par excellence
Hospodin Bůh si v ní nejprve stěžuje na nevěrné pastýře Izraele, vůdce, kteří nic nedělali proti šířící se korupci, zločinnosti, hříšnosti a bezbožnosti. „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?“ ptá se Bůh ústy Ezechiela (v. 2b). A pak přijde zásadní reakce Boha na tento stav – totiž On sám zasáhne a sám se stane Pastýřem svých ovcí: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. … Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina.“ (v. 11,15) Později však Bůh dodává zajímavou věc. Říká, že ustanoví svého služebníka „Davida“ a ten bude pastýřem Božích ovcí. „Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem.“ (v. 23) Nepřijde vám, že je tu něco zvláštního? Buď bude Hospodin sám tím pastýřem, který pase své ovce, svůj lid, … nebo tím jedním pastýřem bude Boží služebník typu Davida (což znamená milovaný, miláček)… nebo snad je možné obojí?
Ano, je tu zaslíbeno, že přijde Mesiáš, Vyvolený, Nejvyšší Pastýř, pro kterého bude platit, že v něm přijde sám Bůh, aby vyhledal své ztracené ovečky, pečoval o ně a pásl je, a zároveň to bude Boží služebník, člověk jako byl David, milovaný a milující.
A přesně to se také po několika staletích stalo, když přišel Ježíš. Bůh, který odívá i polní kvítí, se narodil jako člověk v chudobě. Byl Pánem nade vším, ale jednal jako služebník všech. Byl Zdrojem života, ale nechal se zabít za hříšné smrtelníky. Byl jako člověk přemožen smrtí, ale jako Bůh smrt porazil a vstal jako Vítěz. Proto je Ježíš dodnes naším jediným Pastýřem, naším Pánem a Bohem, který nám rozumí, protože zakusil i naše lidství.
Jaký přínos a prospěch pro Boží lid bude mít tento Mesiáš? To popisuje Ezechiel v závěru této 34. kapitoly. „Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním ze země dravou zvěř (tj. naše duchovní nepřátele). … Budete mými ovcemi, ovcemi, které já pasu, vy lidé, a já vám budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.“ (v. 25a,31)
Přátelé, možná víte, že naše pozice pastora vznikla od slova pastýř. Ale my nejsme pastýři v tom smyslu, že vás zveme, abyste šli za námi. Jsme vám však příklady těch, kdo jdou za Ježíšem (viz 1. Petrův 5:2-4). Zveme vás a povzbuzujeme, abyste i vy šli za Ním, za „Pastýřem a Strážcem svých duší“ (1. Petrův 2:25), abyste následovali Ježíše ve svém životě navěky. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (pro děti při školní bohoslužbě) ve formátu mp3:
- verze POUZE KÁZÁNÍ