Milí malí posluchači Božího slova –
Dnes se spolu podíváme na další knihu Bible. Také tato patří mezi tzv. mudroslovné knihy a jmenuje se Kazatel. Jejím pisatelem je nejspíš král Šalomoun, který sepsal i velkou část předchozí knihy Přísloví. V této své knize Kazatel se Šalomoun zamýšlí nad smyslem lidského života. Hledá cíl lidského snažení, lopoty a pachtění se pod sluncem. Je snad cílem získat co největší moudrost? Je tím cílem nahromadit co největší bohatství? Je cílem si užívat různá potěšení? Je cílem být slavný a získat proslulost? Je cílem budovat a vyrábět a stavět? K čemu to všechno je?
Vy už víte, že Šalomoun mohl mluvit z vlastní zkušenosti. Byl obdařen velkou moudrostí od Boha. Stal se králem. Nechal vybudovat chrám, paláce, domy; zasadil vinice a sady. Měl obrovské bohatství, zlato a stříbro. Měl mnoho otroků, kteří mu byli po ruce. Měl mnoho žen a milenek, zažil všelijaké rozkoše a radovánky. Šalomoun byl ve své době vlivnější, slavnější a bohatší, než kdokoli na světě. Nic mu, zdá se, ke štěstí nechybělo.
Možná bychom mu mohli závidět a říkat si: To jo přece ono, to je ten cíl, o to se i já budu snažit, to mě v životě naplní a uspokojí. Jenže, když nad tím Šalomoun přemýšlel, uvědomil si, že to není to nejdůležitější. Že honit se za kariérou, slávou, bohatstvím a potěšením samo o sobě neuspokojí, nenaplní to očekávání. Přirovnává to k honbě za větrem. Tento obrat se v knize objevuje téměř 40krát! „Hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem.“
Zkoušeli se jste už někdy honit za větrem? Snažili jste se chytit vítr? Lapit ho do rukou? Asi nezkoušeli, protože víte, že to nejde. Když už-už byste si mysleli, že ho máte, pfff, a vítr byl by pryč. Podobné je to se snahou hledat smysl a cíl života jen ve slávě, penězích, radovánkách. Když si myslíte, že to je ono, ten jsem na vrcholu, pfff, a je to pryč.
Kazatel píše: „V ničem, co si žádali mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toto pod sluncem není.“ (Kazatel 2:10-11)
Dá se říct, že Kazatel nakonec dochází ke dvěma závěrům:
Jednak říká, že všechno jsou to dary od Boha – to, že jsme moudří, že se dokážeme učit, objevovat a pracovat, získávat majetek a těšit se z něho. To Bůh nám vše dává, i když různou měrou a třeba jen na krátko. Není nám to nijak zaručeno, nezasloužíme si to, často to nemůžeme ani ovlivnit, ale je nám darováno. Tak je třeba to brát a přijímat, jak to přijde, a děkovat za to Bohu.
Kazatel píše: „Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl. Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží. Ten (člověk) totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.“ (Kazatel 5:17-19)
A zadruhé, přitom jak užívá všemožných dobrých darů, nesmí člověk zapomínat na Boží vůli, na Boží příkazy, které člověka usměrňují, a na svou odpovědnost před Bohem. Žít radostně, ale přitom poctivě a bohabojně.
Kazatel píše: „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“ (Kazatel 12:13-14)
Zhruba tisíc let po Šalomounovi chodil po této zemi jeho potomek, Ježíš. Lidský syn i Boží Syn žil radostně, skromně, bohabojně, bohumile. Žil dokonale. Přijal i nespravedlivý úděl, aby nás vykoupil – zemřel na kříži. Ale když třetího dne vstal z mrtvých, ukázal, že pomíjivost bude jednou překonána věčností a smrt pohlcena životem. Nehoňme se tedy za větrem, za pomíjivými iluzemi, ale následujme Ježíše, který je ta Cesta, Pravda a Život. Amen.
