Milí malí posluchači Božího slova –
Minulý školní rok jsme započali sérii středečních kázání, ve kterých jsme se věnovali vybraných veršům, příběhům nebo událostem z každé knihy Bible. Vzali jsme to postupně od první knihy, zvané Genesis, ale protože Bible obsahuje 66 knih, nestihli jsme všechny projít. Proto bychom letos navázali tam, kde jsme minulý rok skončili. Další knihou v pořadí jsou knihy 1. a 2. Letopisů.
Slovo „letopisy“ nejspíš znáte ve spojení Letopisy Narnie – což je název série knih autora C. S. Lewise (některé z nich byly dokonce zfilmovány). Letopisy jsou vlastně takové záznamy dějin, kroniky událostí, v tomto případě oné bájné země Narnie. V letopisech jsou uváděny události, které se staly, jména postav a účastníků těch událostí, atd.
Co se týká té biblické knihy Letopisů, také obsahuje soupis dějin izraelského národa. Ale mnoho událostí zde zapsaných jsou tytéž události, o kterých se dočtete v předchozích knihách Samuelových a knihách Královských. I zde se dočtete o králi Saulovi, o králi Davidovi a králi Šalomounovi. Něco je ale v knihách Letopisů navíc, něco, co bylo v předcházejících knihách opomenuto (proto se také někdy knihám Letopisů říká knihy Paralipomenon, což znamená věci opomenuté, vynechané). Co je knihách Letopisů navíc, čím tyto knihy oplývají, jsou jmenné seznamy a rodopisy: izraelských a judských králů, kněží, levitů a všech dalších lidí, co nějakým způsobem sloužili v jeruzalémském chrámě: ať už to byli vrátní, zpěváci, muzikanti, pomocníci a služebníci, co měli na starosti bohoslužebné náčiní, mísy, mouku, víno a olej, kadidlo, vonné látky, atd. Knihy Letopisů obsahují mnoho rodových soupisek, něco podobného, co bychom dnes našli třeba na matrice a v archivech, nebo ve středověku v kostelích a klášterech.
My jsme si dnes četli krátký úryvek, popisující lévijské zpěváky, kteří byli z rodu Asafa, Hémana a Jedútúna – to byli „hlavy rodů“ a zpívali spolu se svými mladšími bratry a syny. Byli oblečeni do bělostného plátna a nejen, že zpívali, ale také hráli na cymbály, harfy a citary. Spolu s nimi tam stálo dalších 120 kněží a troubilo na pozouny. (Pozor, tehdejší podoba těchto nástrojů byla jiná, než je ta dnešní!) A všichni hráli a zpívali zároveň, jednohlasně, chválili Hospodina. Oslavovali Boha za to, že „je dobrý a že Jeho milosrdenství je věčné“.
Jak jsem ale řekl před chvílí, kromě seznamu zpěváků najdeme v Letopisech i seznamy dalších služebníků v chrámě: kromě kněží a levitů i vrátných – těch, co střežili brány do chrámu a otevírali je v ustanovenou dobu. Ty soupisy jsou poměrně nezáživné číst, zejména proto, že ty lidičky ani neznáme, jejich jména jsou nám cizí. Proč ale potom vlastně v Bibli je taková kniha? Na co? To je otázka, kterou je dobré si klást u každé knihy v Bibli a každého příběhu, co tam je zapsán: K čemu nám může sloužit, co nás může díky němu Hospodin naučit?
Ten první důvod byl zvláště důležitý v tehdejší době, kdy ta kniha byla sepsána (nejspíše prorokem Ezdrášem, o kterém si povíme víc příště). Bylo to po návratu židů (obyvatel Judeje) z babylónského vyhnanství, ve kterém strávili židé zhruba 70 let – tedy tři generace! Ti, co byli odvedeni jako mladí, zestárli nebo zemřeli, a tak se domů vracela velká část lidí, kteří nezažili fungující chrám, nevěděli, jak vypadaly bohoslužby, kdo a jak sloužil, co všecko s tím souviselo. Tahle kniha jim měla pomoci znovu objevit svou náboženskou identitu a praxi. Většina těch funkcí a rolí v chrámu se navíc dědila, a tak bylo užitečné vědět, čí předek pracoval jako kněz, čí praděd sloužil jako zpěvák, čí zase střežil brány. Jejich potomci se mohli chopit těchto rolí – samozřejmě až poté, co byl jeruzalémský chrám, zbořený Nebúkadnesarem, znovu vystaven.
Pro nás je zajímavější ten druhý důvod, proč máme tyto seznamy lidí sloužících v chrámě zapsané v Bibli. Pro ilustraci: Když jdete do kina na film, co se objeví po skončení děje filmu? Většina lidí při tom už odchází, ale na plátně se objeví závěrečné titulky. Také je to dlouhý seznam jmen a rolí, funkcí a úkolů, které při výrobě filmu ti lidé zastávali. Je tam uvedeno: scénář, režie, produkce, hudba, kamera, střih, zvuk, architekt, herci, kostýmy, maskérky, osvětlovač, speciální efekty, atd. Dokonce i řidiči, kteří vozili kompars na scénu; catering, tedy lidé, kteří obstarávali občerstvení pro aktéry. Všichni jsou tam uvedeni, i když nám jejich jména a často ani jejich práce nic neříkají. Ale jsou tam, protože měli podíl na výrobě toho filmu! Každý z nich svým dílem přispěl – někdo větším, někdo menším, ale přispěl.
To je také poučení, které si můžeme odnést z knihy Letopisů. V očích Boha není malých rolí! Kdokoli se tehdy nějak podílel na bohoslužbě v chrámě, jeho jméno nebylo zapomenuto. Což platí i pro nás! Cokoli uděláme prospěšného pro společnou bohoslužbu – jestli zapalujeme svíčky, rozdáváme bulletiny, uklízíme zpěvníky, zařizujeme víno a chléb k Večeři Páně, nebo jestli zpíváme a hrajeme na nástroje k Boží chvále… nic z toho nebude Bohem zapomenuto.
To je užitečné si uvědomit s ohledem na vaše vystoupení s písněmi, kterého se několikrát do roka účastníte se svou třídou. Svým dílem tak přispíváte k něčemu bohulibému – chválíte Toho, který je dobrý, jehož milosrdenství je věčné; oslavujete Toho, který za vás raději sám zemřel, než aby trávil věčnost bez vás. To On zapsal vaše jména do knihy života – jména těch, kteří uvěří v Ježíše, Božího Mesiáše, a v Něm zemřou starému a naleznou nový život. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (pro děti 2. stupně při školní bohoslužbě) ve formátu mp3:
- verze POUZE KÁZÁNÍ