Ať všichni lidé mají jistotu a nepochybují, že jim Bůh neposílá toto soužení, aby je zničil. Chce je přimět, aby se modlili, prosili, bojovali, uplatňovali svou víru. Tímto způsobem se učí další stránce Boha a zvykají si bojovat třeba i s ďáblem a hříchem – a z Boží milosti i vítězit. Bez této zkušenosti bychom se nikdy nemohli naučit významu víry, Božího Slova, Ducha, milosti, hříchu, smrti či ďábla. Kdyby existoval jen vnější pokoj a žádné zkoušky, nikdy bychom se nenaučili znát samotného Boha. Stručně řečeno, nikdy bychom nemohli být nebo zůstat pravými křesťany. Právě potíže a soužení nás vymezují a udržují nás v křesťanstvu.
Četli jsme: „Jsem volal Hospodina.“ A to se musíte naučit: volat. Neseďte jen tak, ani nepolehávejte na gauči, nevěšte hlavu a netřeste jí. Neničte sami sebe stálým přemýšlením nad obavami, které máte. Neusilujte a nesnažte se sami osvobodit. Truchlete a modlete se, jak učí tento verš. Podobně Žalm 141:2 říká: „Jako kadidlo ať míří má modlitba k Tobě, pozdvižení mých rukou jako večerní oběť.“ Zde vidíte, že modlitba, vylíčení vašich problémů a pozvedání rukou jsou oběti, které se Bohu nejvíce líbí. Je to Jeho touha a vůle, abyste před Něj předložili své potíže. Nechce, abyste násobili své těžkosti tím, že se jimi budete zatěžovat a mučit se. On chce, abyste byli příliš slabí na to nést a překonávat takové obtíže sami; chce, abyste sílili v Něm. Svou silou je On oslaven ve vás. Z takovýchto zkušeností se lidé stávají skutečnými křesťany.
(Komentář k „Žalmu 118“, rok 1530.)
