Dobré ráno, děti Boží!
Jak možná víte, naše škola je každý rok zapojena do fotbalového turnaje škol zvaný McDonald’s Cup. Je jasné, že v tom turnaji nemůžete hrát vy všichni, co tu jste. Pan učitel na tělocvik proto vybírá žáky, kteří budou na turnaji naši školu reprezentovat, neboli zastupovat. My je jako celá škola vyšleme, aby hráli na turnaji za nás. Je jasné, že chceme, aby za nás hráli ti nejlepší z nás, kteří by obstáli, neudělali ostudu a třeba i turnaj vyhráli.
Co kdybychom ale měli vybrat mezi sebou někoho, kdo by se za nás všechny, za všechny lidi, postavil před svatého Boha? Koho bychom vyslali k Bohu jako našeho zástupce nebo reprezentanta?
V době před narozením Ježíše takovou roli „reprezentanta lidí před Bohem“ hrál tzv. velekněz. Velekněz zastupoval Boží lid před Bohem. On jediný mohl v chrámu v Jeruzalémě vstoupit v určený den, tzv. den smíření (Yom Kipur), do té nejvnitřnější části chrámu, zvané nejsvětější svatyně. Tam jednou za rok vstoupil a učinil smírčí obřady před Bohem, který se tam zjevil v oblaku nad příkrovem/víkem truhly smlouvy, zvaném slitovnice. Velekněz přinesl za hříchy a přestupky všeho Božího lidu krev zabitého zvířete a tu vylil na slitovnici. Vylitá krev jasně ukazovala, že náš hřích má za následek smrt, že za hřích musí někdo zaplatit smrtí.
Problémem velekněze bylo, že byl sám hříšný, a nemohl tudíž jen tak vstoupit do Boží přítomnosti. Musel nejprve obětovat krev dobytka za sebe a teprve potom za přestoupení Božího lidu. Další nevýhodou velekněze bylo, že dříve či později zemřel a musel ho nahradit někdo jiný. Velekněží se obměňovali. Byl to ale vždy někdo z rodu Árona, Mojžíšova bratra.
Tihle dávní velekněží už dnes nefungují – ani nemají kde, protože chrám leží v troskách. Ale vy už nejspíš tušíte, že oni ti velekněží byli vlastně takovým předobrazem, předlohou pro toho nejlepšího svého druhu Velekněze, pro toho Velekněze v pravém smyslu slova: Velekněze par excellence. A tím byl a je Ježíš Kristus. To jsme si také dnes o Něm přečetli: „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.“
Ježíš, ten NEJ Velekněz
Možná si říkáte, proč je Ježíš naším „nejlepším Veleknězem“? Důvodů je hned několik. Zaprvé, Ježíš se za nás postavil nikoli před Boží oblak v kamenné svatyni zde na zemi, ale On vstoupil až před Boží tvář v nebesích. V Bibli je o tom psáno: „Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. … vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“
Zadruhé, Ježíš byl sám svatý a dokonalý, bez hříchu a nepravosti v srdci. Nemusel obětovat nejprve za sebe, nepotřeboval to. On přinesl oběť – sám sebe a svou dokonalou krev – ne za sebe, ale za nás všechny. Bible nám o tom říká: „To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží … přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.“
Máme tu hned zmíněn další důvod, proč je Ježíš naším Veleknězem par excellence: nemusel trpět a umírat vícekrát a opakovaně, třeba každý rok. On přinesl jednou provždy dokonalou oběť, kterou není potřeba opakovat, ale připomínat (například při Večeři Páně). V Bibli se to vysvětluje slovy: On „nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. … Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.“ Náš hřích je sňat, sejmut a odstraněn křížem. Je to fakt, kterému je možné prostě věřit.
Nakonec pak, Ježíš je Velekněz, který neumírá, aby byl vystřídán jiným. Poté, co přinesl sebe jako oběť smíření člověka s Bohem, vstal z mrtvých, žije navěky, je s námi a přimlouvá se za nás u Otce. Jak stojí psáno v Bibli: „Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. … Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“
Nemusíme se obávat, že místo Ježíše přijde nějaký bezcitný Velekněz. Víme, že Ježíš zůstává navěky tentýž, že je to jeden z nás, že nám dobře rozumí, že soucítí s našimi slabostmi a nedokonalostmi, chybami, a že se za nás přimlouvá u Boha. Díky Ježíši nám Bůh dává všechny své dobré dary, dává nám i vítězství v „turnaji o věčný život“. Apoštol Pavel proto s radostí v srdci napsal: „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Kor 15:57)
Nikdo z nás by sám o sobě před svatým Bohem neobstál. Buďme vděčni, že nám sám Bůh poslal svého Syna, aby byl naším Veleknězem a zástupcem. Odvážně druhým vyprávějme o Ježíši, aby i další lidé byli zachráněni v Ježíši a nemuseli stanout před Bohem se svou vlastní (ne)spravedlností. Ježíš je nejlepší Velekněz, nejbližší Přítel a nejvzácnější Poklad, který patří všem. Chopte se Ho a On se chopí vás. Amen.