Přátelé Ukřižovaného za hříchy světa!
Jistě znáte výraz „davová psychóza“ nebo „stádní chování“. V jednom okamžiku dav diváků svůj tým velebí, aby ho vzápětí vypískal. V jedné chvíli máte jen hemžící se nesourodý zástup lidí, ze kterého se ve vteřině stane šílený a zuřivý dav nespokojenců. Lidé v anonymním davu se často chovají jinak, než by se chovali, kdyby byli sami. Stanou se bezejmenným dílkem obrovské masy, kde je snadné nechat se „strhnout okamžikem“.
Právě takový druh „davového ducha“ se zmocnil zástupu, který se sešel při Ježíšově soudu u Piláta. Podívejme se blíž na to, jak to asi muselo vypadat při Ježíšových pašijích pro jednoho z davu – následovníka.
Dav se shromáždil při Ježíšově soudu
Když kněží a farizeové plánovali Ježíšův proces, nechtěli u toho mít velký zástup lidí. Ježíšovi následovníci pocházeli většinou z obyčejných poměrů. Pokud by se i další lidé z této sociální vrstvy přidali na obranu Ježíše, celý plán by mohl selhat a zbortit se pod tlakem širokých mas. Židovští vůdci nemohli spoléhat na to, že se lidé postaví na jejich stranu. Lepší pro ně bylo vyřídit celou záležitost s Ježíšem co nejtišeji a nejtajněji.
Když však Pilát odkládal vyřízení soudu, shromáždil se mezitím dav lidu a stal se významnou silou při určování rozsudku nad Ježíšem. Někteří přišli jen ze zvědavosti, jak to s Ježíšem dopadne. Jiní se nejspíš přišli podívat, který vězeň bude propuštěn toho dne, jak bylo zvykem. Většina z nich nakonec v šílenství křičela a žádala Ježíšovu krev – tedy opak toho, co jsme od nich mohli očekávat.
Kněží a starší se rychle chopili příležitosti a začali ovládat dav. Proplétali se mezi lidmi, agitovali ve svůj prospěch, našeptávali lidem urážky proti Ježíši. Jejich propaganda byla přesvědčivá. Při každé příležitosti hlasitě křičeli proti Pilátovi a proti Ježíšovi, jen aby přehlušili všechny oponující názory a inspirovali dav, aby pozvedl svůj hlas k odsouzení Ježíše.
Dav se obrátil proti Ježíši
Kritická zkouška přišla, když byli Ježíš a nechvalně známý Barabáš postaveni vedle sebe, aby si lidé vybrali, kterého má Pilát osvobodit. Židovští vůdci odvedli svou práci dobře. Když se Pilát zeptal, který z těch dvou vězňů má být propuštěn, okamžitě zazněly výkřiky: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“
Když se Pilát zeptal, co se má stát s Ježíšem, ozval se křik: „Ukřižovat! Ukřižovat!“ Když Pilát protestoval proti Ježíšově vině, křičeli o to hlasitěji: „Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“ Když Pilát nechal Ježíše zbičovat, zesměšnit a znovu ho uvedl před lid jako nevinného, dav vykřikl: „Na kříž, na kříž s ním!“ Pokud se vůbec ozvaly nějaké nesouhlasné hlasy, nebylo je slyšet nebo byly rychle umlčeny rozvášněným davem.
Proč jen se ale lidé obrátili proti Ježíši? Proč z úst některých, kteří necelý týden předtím volali „Hosanna“ směrem k Ježíši na oslátku, nyní vycházelo: „Ukřižuj ho“? Proč se rty, které kdysi děkovaly a chválily Ježíše za zázraky uzdravení, nyní spojily k volání po Jeho smrti? Proč se nálada davu stala tak náhle nepřátelskou vůči „Příteli hříšníků“? Můžeme jen říci, že se jich zmocnilo bezcitné „davové šílenství“.
Nevíme, co se dělo v myšlení každého jednotlivého člověka, který tam byl. Dokážeme si však představit, jaké to asi bylo pro jednoho z davu v té nabité atmosféře soudního procesu – jak musel být stržen převládající náladou mnohohlavého zástupu.
Představte si sami sebe jako součást onoho davu tehdy u Piláta. I vy patříte mezi Ježíšovy následovníky. Ale nikdy jste se tak úplně nevzdali populární představy a očekávání, že zaslíbený Mesiáš (snad Ježíš?) bude „králem chleba“, pozemským vládcem jako jiní králové. Vy a vaši přátelé jste hledali Mesiáše, který by vaši zemi přivedl zpět k věhlasu a vznešenosti, k tomu, čím kdysi byl Izrael za dnů krále Davida. A právě tyto naděje jste vložili v Ježíše.
Nyní dorazíte na Pilátovo nádvoří v onen osudný pátek. Vidíte Ježíše: je zbitý, tichý, pokořený, zjevně se vzdává bez boje. Těžko uvěřit, že je to ten samý muž, kterého jste jásotem vítali, když předchozí neděli vjížděl do Jeruzaléma. Obrátíte se k osobě vedle vás, která, jak se zdá, už tu nějakou dobu stojí, a zeptáte se: „Co to má všechno znamenat?“ Řekne vám, že Ježíš se prý rouhal Bohu a že kněží varovali lid s tím, že ten člověk je nebezpečný pro mír a blaho celého národa.
„My jsme si ale mysleli, že on nám přinese lepší zítřky,“ říkáte poněkud na rozpacích. „Jo? A co tedy udělal pro náš národ?“ zeptá se dotyčný. Načež dodá, že podle kněží, pokud nebude Ježíše zastaven, přivede nás do problémů s Římem. Řím pak zvýší daně, rozpustí veleradu a donutí lidi, aby se klaněli císaři.
Jste z toho zmatený. Vzpomenete si na některé zázraky, které Ježíš učinil, jak pomáhal lidem, jak dokonce vzkřísil i mrtvé. Muž vedle vás namítá, že Ježíš je pouhý potížista. Tvrdí, že i vzbouřenec Barabáš je lepší než on. „Barabáš aspoň chce náš národ osvobodit od římské tyranie!“
V tu chvíli se Pilát objeví s Barabášem a Ježíšem a ptá se, kterého má propustit. „Dej nám Barabáše,“ křičí muž vedle vás. „Pryč s Ježíšem! Ukřižuj ho!“ volá. A vy slyšíte, jak i ostatní v davu se přidávají. Vidíte Piláta, jak gestikuluje na obranu Ježíše. Kdyby ale byl Ježíš skutečným Mesiášem, nebyl by přece pod Pilátovou silou tak bezmocný, nebo ano? Zdá se, že Pilát je ten jediný, kdo má pochyby o tom, co udělat, a on je vaším nepřítelem! Všechny vaše pochybnosti jsou tím potvrzeny. Ježíš musí pryč. A znovu se ozve výkřik: „Ukřižuj ho!“
„Ukřižuj ho!“ připojíte se a jste přesvědčeni, že jste se prostě mýlili, když jste následovali tohohle žalostného ubožáka, který trpí pod římským soudem. Není to žádný král. Není to žádný Mesiáš. Ano, na kříž s ním…
Stanete se jedním z davu, zajedno s davem. Ježíš vůbec nebojuje. Proč byste se za něj měli postavit vy? Když nakonec dojde k verdiktu, dokonce jásáte a jdete s davem sledovat ukřižování.
Dav potřeboval tuto smrt, po které volal
Co se s vámi stane potom? Možná slyšíte, jak Ježíš říká: „Otče, odpusť jim,“ a to vás přivede k tomu, abyste znovu přehodnotili svůj čin a činili pokání. Možná vás temnota a zemětřesení, které nastaly při Ježíšově smrti, šokují natolik, že si uvědomíte, jak strašně jste se spletli. Možná jste se objevili později v jiném davu, o Letnicích, a slyšeli, jak Petr a učedníci mluví o Kristově vzkříšení; a vy uvěříte, činíte pokání a jste pokřtěni.
Nebo možná pomalu putujete ke svému hrobu a jste stále přesvědčeni, že spravedlnosti bylo tehdy učiněno zadost a lidem je lépe, když byl Ježíš zneškodněn. Jako jeden z davu jste vše jen slepě sledovali. Svou oddanost jste měnili, jak se vám zrovna hodilo. Vyvést vás z omylu může jen „světlo pravdy“ ve Vzkříšeném Kristu.
My lidé jsme se od té doby příliš nezměnili. Stále podléháme tlaku davových akcí. Stále posloucháme raději lidské „rozumbrady“, místo abychom naslouchali pravdě Božího Slova. „Všichni to přece dělají!“ je jednou z našich oblíbených výmluv pro setrvávání ve hříchu.
Tlak davu na nás stále působí. Když jste například v davu, který se snaží dělat něco v rozporu s kristovským způsobem žití, není vůbec snadné zůstat stát sám na straně Ježíše.
Dalším příkladem může být až zběsilé prosazování jedné supercírkve, přičemž Ježíše a Jeho slova, pokud je to nutné, třeba obětujeme (nebo bychom měli říci ukřižujeme?), jen abychom toho dosáhli. Přitažlivost velkými počty a vnější jednotou je působivá. Stačí jen přehlížet či bagatelizovat některé části Božího Slova, a uvidíte, kolik budete mít příznivců. Dokonce i některé vůdčí osoby v církvích nám říkají, že absolutní důvěra v Ježíše a jeho Slovo není nutná. A pokud vznesete námitku, kolem vás je mnoho těch, kteří přehluší váš hlas.
Jeden z davu nám zanechává ponaučení
Kde nás to tedy zanechává? Potřebujeme jeden druhého, ne ale jako anonymní dav, ale jako skupinu jednotlivých věřících, kteří spolu rostou v lásce a víře mocí evangelia Ježíše Krista. Je třeba se scházet, abychom si připomínali Krista, oslavovali Jeho jméno, vzdávali Mu díky za Jeho oběť na kříži, učili se žít jako On. Máme spolu naslouchat Ježíši – Jeho slovům o tom, jak přichází a působí Boží království mezi námi; tak se můžeme vyhnout atraktivním výzvám davu, který Ježíši odporuje. Potřebujeme se držet našeho Zachránce, Jeho milosti a odpuštění za doby, kdy jsme Ho zklamali a zapřeli.
Pamatujme na ukřižování i vzkříšení. Stůjme spolu kolem Kristova kříže. Hlásejme světu, že i ti, kdo ve své slabosti a nevědomosti volali: „Ukřižuj ho!“ mohou nalézt odpuštění a spásu v Ukřižovaném. Žijme všichni v pokání a víře a radujme se, že jsme byli započteni mezi děti v Boží rodině. Ať jsme věrní až do konce. Amen.
