Milí přátelé Božího Beránka, obětovaného za nás všechny –
Dnes jsem pro kázání vybral pasáž z poslední knihy Bible, která je považována za jednu z nejtěžších na pochopení – z knihy Zjevení, řecky Apokalypsis, což doslova znamená Odhalení. A pokud se ptáte, proč jsem si pro dnešní den, kdy se oficiálně loučíme se žáky 9. třídy ZŠML, vybral právě tuto knihu, ptáte se dobře a správně. Mou odpovědí je vlastně samo toto kázání a ta odpověď je trojí.
Ten první důvod, proč jsem vybral Zjevení, je ten, že slouží jako jakási „léčba šokem“. Po deseti letech studia na této škole, kde je nezbytnou součástí i křesťanská výchova a četba Bible, může mladý člověk nabít dojmu, že už všechno z Písma zná, že už všechno slyšel, že už všemu rozumí. Vězte, že ani velcí znalci Bible by nikdy něco podobného neřekli. S Biblí nejsme nikdy „hotovi“, abychom ji mohli odložit na dno krabice. Pořád je v ní co hledat, co objevovat, nad čím rozvažovat – a kvůli čemu přijít třeba na „pokec“, nebo na biblickou hodinu, nebo na bohoslužbu. Berte to tedy jako motivaci k touze dál číst a studovat a promýšlet ta Bohem inspirovaná slova, která nám jako svědectví zanechali lidé, jejichž životy Bůh mocně ovlivnil.
Druhý důvod pro můj výběr knihy Zjevení je ten, že dnešní mladí lidé ji mohou lépe ocenit než starší generace. V současné době je totiž, víc než kdy jindy, populární tzv. fantasy literatura, která je v mnoha ohledech podobná té dávné apokalyptické literatuře. Tato sice líčí výjevy, které autoři měli ve vidění, ve vizích (ne však v halucinacích, ale při Božím vnuknutí a na Boží podnět), ale v obou typech literatury vystupují podivná zvířata, tajemné bytosti a tvorové, roli v nich hrají i symbolická čísla a předměty (meče, váhy). Při četbě fantasy literatury je čtenáři jasné, že to nejsou reálné postavy a skutečnosti, ale že přesto v sobě nesou nějaké poselství a ponaučení – ať už jde obecně o „sílu lásky“, „boj dobra se zlem“, nebo někdy i o mnohem víc…
Jako příklad bych zmínil knihu Hobit, která je sice poměrně starší – Tolkien její první část vydal už v září roku 1937 – ale všeobecně známou se u nás stala až v poslední době díky filmovému zpracování. Před nedávnem jsem se dozvěděl, že jeden důvod, proč ji Tolkien ve své době napsal, byl ten, že skrze ní chtěl podnítit obyčejné lidi k odvaze a k otevřenému odmítnutí nastupujícího fašismu. Hlavní hrdina knihy, hobit jménem Bilbo Pytlík, si jen nejprve žije spokojeně ve své noře, má rád svůj luxus a pohodlí, pravidelnost a řád. Ale je vyrušen čarodějem Gandalfem, který ho proti jeho vůli zatáhne do boje proti zlému draku Šmakovi.
Pod všemi těmi fantasijními tvory a událostmi chtěl Tolkien ukázat, že i když si člověk sám žije spokojeně a nerušeně, kdesi v ústraní od nebezpečí, přijdou chvíle, kdy musí vstát, opustit to své pohodlí a otevřeně se postavit tváří v tvář zlu… Poněvadž zlo se nikdy nespokojí jen s „drobnými milodary“ a ústupky. Zlo, nenarazí-li na odpor, bude chtít postupně ovládnout všechno. A to platí v každé době, ať už hrozil v Evropě fašismus nebo jiná zvrácená a ničivá ideologie. A také to platí pro náš osobní, každodenní boj se zlem v nás a kolem nás…
A to vlastně souvisí se třetím důvodem, proč jsem vybral právě ten úryvek ze Zjevení, kde se v 6. kapitole vynořují děsivé obrazy koní, jezdců a s nimi pohrom a soužení. Víte, 10 let se tu děti /a dnes už mladí, dospívající lidé/ učili o Ježíši Kristu, o Jeho moci, kterou používal v lásce k nám, o Jeho sebeoběti za nás, o Jeho pohledu na nás, o tom, že On dává smysl života. Celých 10 let se tak tihle žáci připravovali na reálný život – na život v často krutém, bolestivém a pokřiveném světě. Učili se na světle, co si mají pamatovat, až přijde do života tma. Nepřipravovali se zde na poklidný život v Disneylandu. Naopak, i je čekají velká rozhodnutí, nové situace a výzvy, přijdou i chvíle „prázdna“, chvíle zklamání, bezradnosti, bolesti a ztráty, poznání vlastního selhání, chvíle vystřízlivění ze snů a sebeklamů. Jistě, nebesa máme jako cíl, jako konečnou destinaci, ke které směřujeme své očekávání, ale učíme se, jak s touto nadějí a vírou žít tady a teď v tomto světě, který se nebesům ani nepodobá, ani nevyrovná.
Konkrétně jsme si dnes četli o 4 jezdcích, kterým byla dána moc zahubit čtvrtinu země. Zamysleme se nad tím, co ti jednotliví jezdci reprezentují: První je dobyvatel – představuje touhu po moci, po nadvládě, snahu porazit, pokořit a podrobit si druhé. Druhý jezdec odejme mír – vidíme, jak za touhou po moci přicházejí války, boje, násilí, krveprolití. Třetí jezdec pak má v ruce váhy a odměřuje potravu – vidíme, jak boje a války zase vedou k ekonomické rozvrácenosti, ke hladu na straně jedněch a k přebytku na straně druhých (za denní mzdu jen mírka pšenice, olej a víno nech/zachovej). A čtvrtý jezdec je pak sama Smrt – která „svět mrtvých“ za sebou zanechává, ať už jsou to dobyvatelé, vojevůdci a bohatí, nebo jejich opaky a oběti. A k tomu všemu dodatek: volající křesťané, kteří byli pronásledováni, zesměšňováni, týráni, zabíjeni pro Boží slovo, kterému uvěřili, a pro své svědectví o Božím Beránkovi. Tohle všechno je, jak vidno, daleko od představy zábavného Disneylandu…
Ale nemylme se! Nejde tu jen o věci, které sledujeme večer ve zprávách v televizi, o věci globální, vzdálené, které se nás ne(do)týkají. Všechno tohle se odehrává – v menším měřítku – i v našich „světech“, v našich životech, v našich vztazích, v našich rodinách, v našich sousedstvích a komunitách. Taková touha po moci a vlivu – co třeba macho chlap, co musí své ženě dokazovat, kdo má kou… kdo nosí doma kalhoty?! Válka a boje – jak jinak nazvat, když se lidé rozejdou a plivají na sebe a urážejí se, válčí slovy i podlými činy?! Ekonomické rozvrácení – k čemu přispívá naše neustálá touha hromadit, mít víc a víc, pořídit si tohle a tamto, a zavřít se před těmi, kdo nemají a potřebují?! A co Smrt a nemoci – ty si vůbec nevybírají, takže čím jsme dnes a na čem si tolik zakládáme… stačí nehoda na silnici, objevená rakovina, bomba od nějakého šílence… a pryč je naše představa spokojeného a klidného žití ve své vlastní noře!
Ti čtyři apokalyptičtí jezdci, spolu se soužením, které čeká křesťany v každé době, jsou velkým Božím vykřičníkem!!! Zosobňují pro nás zkoušky a pokušení, překážky a výzvy, se kterými se všichni v tomto světě setkáme, kterým všichni čelíme, které můžeme buď zdolávat, nebo jimi být zdoláni. Blaze pak nám, kteří jsme srdcem přilnuli nebo ještě přilneme k Vítězi nad světem, k Beránkovi, který je Alfa i Omega, který byl na počátku světa a bude i na jeho konci.
Jak nejspíš víte, po skončení této bohoslužby přijde na řadu slavnostní ocenění vás, deváťáků, úspěšných absolventů studia na ZŠML. Dosáhli jste další mety ve svém životě a bude určitě úžasný pocit slyšet vyvolávat své jméno! A představte si, o co úžasnější pocit bude, až po „skončení všeho“, po dosažení té „konečné mety“, bude otevřena Kniha života a z ní také zazní vaše jméno – jméno dědiců věčné radosti v přítomnosti milujícího Otce! Také o tom je kniha Zjevení, neboť v ní Pán Ježíš říká: „Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly.“ (Zjevení 3:5) Až Ježíš o nás řekne: To je ten, který se ve světě ke mně přiznával svým srdcem, svými slovy i svými činy...
Nikdo nevíme, co všecko leží právě před vámi, ve vaší budoucnosti. Ale až v ní nastanou chvíle tmy, pamatujte na to, co jste se naučili na světle. Pamatujte zejména na Toho, který sám je Světlo světa, který nás vede za ruku i tou nejděsivější tmou. Jeho pokoj vám všem! Amen.