Milí malí i velcí posluchači Božího slova –
Žijeme ve zvláštní době: nejisté, neklidné, dramatické. Ještě nedávno nás drtila nákaza Covidem-19, teď na nás zase doléhají události na Ukrajině, kde se válčí. Ano, válčí!
Válka je přitom hrozná věc. Člověk proti člověku v boji o život. Jeden zabíjí druhého, kterého ani nezná. A kvůli čemu? Kvůli strachu z něho? Protože je v něčem jiný? Kvůli touze po moci nad ním? Kvůli věcem, které mu vezme, aby si je na chvíli užíval? Než umře nebo mu je v boji vezme zase někdo jiný? Válka je svým způsobem absurdní…
Proto se možná ptáte:
Proč jsou ve světě války?
Tou nejhlubší příčinou válek je lidský hřích. První kapitoly Bible popisují, jak došlo k prvnímu hříchu a jaký měl následky. V Edenu se člověk postavil proti svému Stvořiteli, nedůvěřoval Mu, neuposlechl Ho. A tak byl člověk vyhnán z ráje! A lidský hřích se začal šířit rychleji než Covid. A stával se závažnějším. Hned v další generaci jsme svědky bratrovraždy: Kain v hněvu zabíjí svého bratra Ábela.
Hřích jako rakovina prostoupil celý svět. Hřích (neboli „minutí cíle“ bytí) má přitom mnoho podob, mnoho tváří: nedůvěra, nenávist, neláska, strach, ambice a sebeprosazování, sžíravá touha po moci, po majetku, po slávě, po uznání, nenasytnost, pýcha a mnoho dalších. A jeden hřích často plodí další, takže válka je na konci řetězce mnoha jiných, méně zjevných hříchů.
Možná vás také napadá otázka:
Proč Bůh války dopouští?
Proč jim neudělá přítrž? Teď hned! Je to přece Bůh, ne!? Ano, je pravda, že Bůh je svrchovaný a má celý svět ve své moci. Nic, co lidé činí, Ho nepřekvapí ani nezaskočí. Ví o tom předem.
Dopouští ale nejen války, ale mnoho jiného zla v tomto světě. I to zlo, co konáme my, i když třeba v menším měřítku. Už od dětství přece projevujeme své hříšné sobectví – od neochoty půjčit hračky druhému, přes nadávky, posmívání a pomlouvání, přes strkání a ubližování, až k zatvrzelému lhaní a vymlouvání se a svádění viny na druhé.
Když se ptáme, proč Bůh nezastaví války, můžeme se stejně tak ptát, proč Bůh nezastaví dětskou lež, mlácení spolužáka pravítkem, opisování při písemce, … a v dospělosti pak třeba domácí násilí, nepoctivost v práci, zanedbávání výchovy dětí, atd. Bůh dopouští války, stejně jako mnohé další projevy hříchu, aby vyšlo jasně najevo a nikdo nepochyboval o tom, že hřích ničí člověka, jeho vztahy, i celý svět, ve kterém žije.
Ale nebojte. Jednou Bůh slibuje zastavit a ukončit všechny války, ale také všechny další projevy hříchu, od těch největších a zjevných až po ty nejmenší a skryté. Ale On chce, aby na to každý z nás byl připraven, až bude konfrontován – aby každý rozpoznal zlo nejprve v sobě, odvrátil se od něho v lítosti a přijal od Boha odpuštění, získané bezhříšným Božím Synem, Ježíšem, na kříži za celý svět.
Což souvisí i s další otázkou, kterou si možná kladete:
Využívá války Bůh k něčemu dobrému?
Ano. Bůh je Bohem, který dokáže obrátit lidské zlo i k dobrým a užitečným věcem. Válka člověku mnoho bere, ale může mu i něco důležitého dát. Je to možná trochu drastický způsob, ale jiný není.
Bůh využívá války k tomu, aby otřásl lidskými modlami, falešnými jistotami a žebříčkem hodnot. Kvůli válce můžeme přijít o všechno, co jsme si mysleli, že je naší jistotou, zdrojem bezpečí a štěstí napořád, co je tím nejdůležitějším v životě. Mnohou to být věci nebo také vztahy s lidmi. Válka je může vzít, protože jsou nejisté. Díky válce ale můžeme poznat, že to opravdu nejdůležitější, to jediné, oč nikdy nepřijdeme, co nám nikdo nevezme, co je tou skutečnou jistotou, je náš vztah s Bohem, vztah důvěry a lásky. Ten nikdy neskončí!!!
Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
(Římanům 8:38-39)
Válku tedy Bůh často využije k tomu, aby lidé znovu hledali Boha. Říká se, že v zákopech není nikdo ateistou. Tam se každý modlí. A tak i v dnešní době vidíte transparenty s nápisem „Pray For Ukraine!” Modlete se za Ukrajinu! A hlásají to lidé, kteří by se předtím neoznačili za věřící!
Bůh nás volá v našich bolestech:
je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět.
- C. S. Lewis
Bůh také využívá válku k tomu, aby probudil solidárnost a milosrdenství v lidech. Válka nás probouzí z netečnosti a otupělosti vůči druhým, protože při ní vidíme na vlastní oči trápení a bolest druhých, a to nás nenechává chladnými. Najednou si dokážeme mnohé odříct, něčeho se vzdát, protože už nemůžeme uniknout pohledu na druhé, kteří jsou v nesnázích. Ač jsme si v době míru možná mnozí mysleli něco jiného, válka nám odhaluje pravdu, že nikdo si tu nežijeme pro sebe, ale že potřebujeme jeden druhého.
Poslední otázka, kterou si dnes položme, zní:
Jak (plně) žít ve stínu války?
Jak se můžeme učit, věnovat se sportu, umění, četbě a jiné zábavě, když nedaleko od nás padají bomby na lidi, jako jsme my? Má to vůbec smysl? Touto otázkou se zabýval i spisovatel C. S. Lewis, který žil v Anglii v době druhé světové války. V roce 1939, krátce poté, co nacisté začali okupovat Evropu, napsal Lewis kázání, které přednesl v kostele v Oxfordu a později vydal tiskem, aby jím povzbudil své krajany, Angličany. To kázání Lewis nadepsal: „Studium v době války“.
Velmi trefně v něm popisuje, že válka nám výrazně a neklamně připomíná fakt, který platí i v době míru: totiž že jsme zranitelní, smrtelní, že jsme v tomto světě jen dočasně, jen „na návštěvě“. Nikdo z nás neví, na jak dlouho, protože nás neohrožuje jen válka, ale jsou tu i nemoci (vrozené i získané), nehody a úrazy, přírodní pohromy – mnoho věcí může obrátit náš život v trosky. Žijeme neustále v jakési šedé zóně ohrožení. Slovy Lewise, „Lidský život je vždycky žit na pokraji propasti.“ Válka to jen zdůrazní do té míry, že si to uvědomí každý. Ale přesto nám vědomí naší konečnosti v tomto světě v době míru nebrání věnovat se učení, sportu, umění, četbě a jiné zábavě.
„Jaký je vztah mezi válkou a smrtí? Válka určitě nečiní smrt častější; sto procent z nás zemře a toto procento nelze navýšit. ... Ale válka má se smrtí cosi společného. Nutí nás, abychom si ji připomínali. ... Všechen živočišný život v nás, všechny představy štěstí zaměřené na tento svět byly vždycky odsouzeny ke konečné frustraci. V normální době si to dokáže uvědomit jen moudrý člověk. Teď to vědí i ti nejhloupější z nás.“
- C. S. Lewis, Studium v době války
I v době války můžeme žít tak, jako v době míru, a věnovat se běžným činnostem, třebaže v jiné míře nebo podobě. Ale hlavně můžeme vždy žít láskyplně, odvážně bojovat proti hříchu v nás a kolem nás, vytrvale přemáhat zlo dobrem, šířit pokoj a nabízet odpuštění. Bez ohledu na to, kolik času je nám zde k tomu určeno...
Bomby mohou zničit naše tělo (také mikroby to dokáží),
ale nemusí ovládat naši mysl.
- C. S. Lewis, O životě v atomovém věku
Vítěz je jasný
Při válce i v době míru, ať žijeme, nebo umíráme, víme, že konečné vítězství nezajistí nikomu koně či tanky, bomby či rakety. Kdo jen na ně spoléhá, prohraje vše. To konečné, věčné vítězství je totiž u Hospodina a zažije ho každý, kdo přejde na Jeho stranu. Jak mluví biblické přísloví 21:31 – „Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.“ Hospodin je přitom Bohem živých, ne mrtvých. Vzkřísí každého, přivede každého fyzicky zpět k životu – a díky Ježíši Kristu to bude k radosti na Jeho hostině, a nikoliv k potupě a hanbě. Proto Mu důvěřujme! Amen.
