Ten, kdo je tak bezcitný a tvrdého srdce, že není zděšen Kristovým utrpením a není přiveden k poznání sebe sama, má důvod se bát. Neboť je nevyhnutelné, aby byl – ať už v tomto životě, nebo v pekle – připodobněn Kristovu utrpení. Měli byste se modlit, aby Bůh obměkčil vaše srdce a nechal vás už nyní rozjímat nad Kristovým umučením s prospěchem pro vás. Vždyť pokud Bůh nenadchne naše srdce, je pro nás nemožné důkladně meditovat o Kristově utrpení. Je třeba nejprve hledat Boží milost a žádat, aby toho bylo dosaženo díky této milosti, a ne naší vlastní silou.
Poté, co si člověk takto uvědomí svůj hřích a je vyděšen ve svém srdci, musí si dát pozor, aby jeho hřích nezůstal v jeho svědomí, protože to by vedlo k naprostému zoufalství. Tak jako naše poznání hříchu vycházelo z Krista a bylo uznáno námi, musí tento hřích být vylit zpět na Krista a naše svědomí být osvobozeno. Náš hřích přitom nezůstane na Kristu napořád, protože je pohlcen jeho Vzkříšením.
(Meditace o Kristově umučení, rok 1519.)
