Milí přátelé, transformovaní Boží milostí v Kristu –
Když se projdete po městě, zahlédnete někdy na ulici různé „pobudy“ – bezdomovce, pijany, flákače. Možná vám jich je jako mně líto a říkáte si, jak by jim pomohlo, jak by bylo fajn, kdyby se konečně přizpůsobili – kdyby se umyli, oblékli do čistého, začali pracovat, přestali pít… Přitom ale tušíme, že většina z nich to z různých důvodů neudělá; proto se jim také říká „nepřizpůsobiví“.
Občas mě ale napadá, co by si říkal Ježíš, kdyby mezi ně přišel On… Co říkal a dělal, když chodil mezi „spodinu společnosti“ ve své době, před 2000 lety? Chodil přece mezi nuzné, všelijak postižené, hříšné a zavržené existence… Proč? Bylo to snad proto, že jim chtěl pomoci, aby se přizpůsobili, nebo proto, že chtěl dosáhnout nějaké hlubší proměny a přeměny? Podobně se ptám, přišel Ježíš, aby nás a náš život konformoval do nějak nastavené vnější formy, nebo aby nás a náš život transformoval? Jde Bohu opravdu o vnější úpravy, nebo mění věci od základu?
Přišel Ježíš proto, aby z vody udělal „lepší vodu“, nebo aby ji „proměnil ve víno“?
Jistě jste poznali, že tu narážím na událost, kterou jsme si připomněli při čtení z Janova evangelia. Jak ve městě Kána v oblasti zvané Galilea učinil Ježíš své první zázračné znamení: poté, co došlo svatebčanům víno, proměnil obyčejnou vodu v prvotřídní „výběr z hroznů“. Na ten příběh je možné se dívat z několika úhlů pohledu a všímat si různých detailů a jejich smyslu. Ale to by zabralo mnoho času.
Alespoň letmo tedy zmiňme skutečnost, že první Ježíšovo znamení – čin odhalující Jeho slávu a totožnost – se odehrálo právě na svatbě, což jen podtrhuje důležitost manželského svazku v Božích očích (věc, jejíž vážnost mnoho párů dnes podceňuje). …
Můžeme si také povšimnout, že Ježíš zasahuje i při relativně drobných lidských starostech a nesnázích. Že někde lidem na svatbě došlo víno, se nedá přece srovnávat s tím, když třeba později Jairovi zemřela jeho 12letá dcera. A přesto Ježíš do obou událostí vstupuje se svou „proměňující“, transformující mocí (voda > víno, smrt > život). Žádná naše nesnáz či nouze zkrátka není pro Pána Ježíše příliš malá, aby se jí zabýval. A žádná není pro Něho příliš velká, že by ji nezvládl. …
Můžeme také vidět v oněch šesti „nádobách na očišťování“ symbol Staré smlouvy, která byla Ježíšem naplněna a završena díky Jeho nevinně prolité krvi, do ruda zbarvené jako víno, která je znamením Nové smlouvy a která nás při křtu očistila od hříchů jednou provždy.
My se ale dnes soustřeďme na jinou část příběhu. Podívejme se na slova, která proměně vody ve víno předcházela a která pronesla Ježíšova matka Marie. Ano, dnešním „kazatelem“ bude pro nás Marie a její poselství zní doslova: „Cokoli by vám říkal (myšleno Ježíš), udělejte!“ Je celkem zajímavé, že jde o poslední slova Marie zaznamenaná v evangeliích! Takový Mariin testament, chcete-li, poslední vůle, odkaz, který nám od ní zanechali inspirovaní pisatelé. Jako by nám říkala: Ne na mě, ale na mého Syna se soustřeďte, na to, co On říká, a to dělejte! To je opak toho, co někteří z tohoto příběhu vyvozují, totiž že musíme jít nejprve k Marii, abychom mohli přistoupit k Ježíši. Ne, Bůh Otec i člověk Marie říkají: Ježíše poslouchejte! (Lukáš 9:35)
Mariina slova byla samozřejmě určena služebníkům na svatbě, kteří se starali o zásoby občerstvení. Zřejmě oni také informovali Marii, třeba když si chtěla dolít pohár, že víno došlo. Velká ostuda pro novomanžele byla na spadnutí. Marie však věděla, co dělat a za kým jít! Obrátila se na svého syna se slovy: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odvětil: „Ženo, co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Oslovuje Marii ‚ženo‘ namísto ‚matko‘; snad proto, aby ji upozornil, že její postavení vůči němu je v tomto ohledu jiné, než matka-syn. V zásadě platí, že Ježíš „nepřišel konat vůli svou“, ani vůli své matky, ale „vůli svého Otce“. Jen Otec určoval, kdy přijde chvíle, aby Jeho Syn odhalil svou nebeskou totožnost a „zjevil svou slávu“.
Marie to přijme, otočí se na sloužící a pronese slova, která nakonec vedla k proměně. „Cokoli by vám říkal, udělejte!“ Schválně jsem zachoval slovosled z původní řečtiny. Máme zde svým způsobem návod, jak můžeme i my v životě očekávat zásadní proměny, transformace, namísto pouhé konformace, přizpůsobení se navenek. Prostudujme tedy Mariina slova blíže.
Cokoli by vám (Ježíš) říkal, udělejte!
- Mariin odkaz
COKOLI
‚Cokoli‘ je hodně nepříjemné slovo, viďte. Je až trochu děsivé. Možná nebezpečné. Cokoli? Jako fakt cokoli? Ne pouze to, co se mi líbí? Ne pouze to, co se mi hodí? Ne pouze to, co je mi příjemné? Ne pouze to, co mi přinese okamžitý prospěch? Ne pouze to, co mi ihned dává smysl? Slovo cokoli zahrnuje všechno. I to, co se nám někdy nepozdává. I to, co nás někdy bolí a je nepříjemné. I to, co od nás vyžaduje, abychom vystoupili ze své „zóny pohodlí“, abychom odložili své nároky a požadavky, abychom šli druhou míli, nastavili druhou tvář, darovali víc, než je požadováno, odpláceli dobrem za zlé.
Ano, cokoli, i když nám to dává asi takový smysl, jako tehdy dával služebníkům smysl Ježíšův příkaz naplnit ty obrovské nádoby vodou… „On se teď někdo hodlá očišťovat?“ „Hele, přece chybí víno, ne, tak na co ta voda?“
Bůh, který by byl předvídatelný, vysvětlitelný, polidsku rozumný, by asi sotva něco nebo někoho proměnil! ‚Cokoli‘ však otvírá dveře ke skutečné transformaci, k zázračným proměnám lidí, osudů i charakterů, které si málokdy umíme předem představit.
‚Cokoli‘ samozřejmě předpokládá naši důvěru v Boží bezmeznou moudrost a lásku a zároveň probouzí očekávání nemožného – co jen Bůh s námi i s našimi okolnostmi dokáže?! Jedním slovem: Cokoli!
Předvídatelný, vysvětlitelný, lidsky rozumný "Bůh" by byl jen sotva schopen něco nebo někoho proměnit...
BY VÁM ŘÍKAL – KRISTUS
Když došlo víno, služebníci neměli hledat důvody, handrkovat se, debatovat. Měli naslouchat Kristu. Což platí i pro nás: když nám dochází, když se nám nedostává – klidu, moudrosti, rozvahy, trpělivosti, lásky – je to čas nikoli víc mluvit a vymlouvat se a diskutovat, ale čas víc naslouchat, čas „usednout k nohám Ježíše“, čas otevřít Bibli se Samuelovou prosbou na rtech: „Mluv, Pane, Tvůj služebník slyší“. A Duch svatý nám v té chvíli připomene ta či ona Ježíšova slova, otevře nám oči a uši, abychom do nich pronikli a ona do nás.
„Cokoli by vám říkal“ Ježíš – nikoli, co by vám říkala většina lidí, co vám říká tradice a zvyklost, co vám říkají vaše domněnky, představy a pocity. Pomazání od Pomazaného vás naučí všemu, jak napsal Jan.
UDĚLEJTE!
Říkal jsem, že Ježíšova slova – Jeho výzvy, varování, povzbuzení, zaslíbení – mají za cíl nás transformovat (proměnit naše bytí), nikoli jen konformovat (přizpůsobit naše chování), nebo pouze informovat (sdělit nějaká fakta). Skutečná transformace přichází teprve s konáním Ježíšových slov!
„Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je,“ připomíná Ježíš, kdo je z Jeho pohledu součástí Jeho rodiny (Lukáš 8:21). Božím slovům nenasloucháme, abychom se je naučili nebo o nich hezky mluvili, ale abychom je žili! Zjevení pravdy, ono „rozsvícení vnitřních světel“, není určeno pozorovatelům, ale účastníkům světla!
Jsou prostě chvíle, kdy je třeba přestat čekat, diskutovat, modlit se; kdy můžeme ukázat, že opravdu toužíme po změně, po uzdravení, po transformaci. Možná by nám někdy místo okolků, pochybností a váhání pomohlo heslo firmy Nike: JUST DO IT! Prostě to udělejte! Přestaňte omlouvat svou slabost, hledat stále nové důvody neúspěchu, mluvit o předsevzetích do budoucna. Dnes je Kristus ve vás a k tomu spousta věcí a lidí, kde se „nedostává vína“ Božího nadhledu, milosti, moudrosti, oživení, přijetí.
„Cokoli by vám Kristus ve vás říkal, udělejte!“ A výsledkem jsou pak zázraky, znamení Boží přítomnosti a Božího jednání, Boží převratné zásahy.
Myslím, že velký podíl na často vnímané obyčejnosti, nezáživnosti a nudnosti křesťanství má právě naše snaha pouze konformovat sebe i druhé, přizpůsobovat se tomu, co říkají a očekávají lidé, spíše než sebe i druhé nechat transformovat tím, co říká Bůh.
Budeme-li ovšem ve víře konat podle Kristových slov, můžeme očekávat velké věci – Bůh poskytne to, co my sami zajistit nedokážeme. V příběhu v Káně galilejské to bylo prvotřídní víno. Co to bude v našem případě, v našem životním příběhu? Udělejte, cokoli vám Ježíš řekne, a poznáte to sami!
Amen.