Přinášet ovoce ukazuje na to, že tito požehnaní skrze lásku neslouží sobě, ale svým bližním. Jsou přirovnáváni ke stromu, který nenese ovoce pro sebe, ale pro ostatní. Ve skutečnosti žádná stvoření nežijí sami pro sebe ani neslouží jen sobě, kromě lidí a ďábla. Slunce nesvítí samo pro sebe, voda neteče sama pro sebe. Jistěže každé stvoření slouží zákonu lásky, jehož celá podstata je v Zákonu Páně. Ani jednotlivé údy lidského těla neslouží jen sobě. Pouze touhy lidského srdce jsou bezbožné. Neboť tato bezbožná vášeň nejenže nedává nikomu, co mu náleží, neslouží nikomu, není k nikomu laskavá, ale navíc si všechno bere pro sebe, ve všem hledá svůj prospěch, dokonce i v samotném Bohu. Ale tito požehnaní mají laskavost dobrých stromů, které nikomu nečiní zlo, ale pomáhají všem a ochotně dávají své plody.
Tito požehnaní nesou své plody „ve svůj čas“. Toto je zlaté, kouzelné slovo, kterým se potvrzuje svoboda spravedlivého křesťana! Bezbožní mají pevné dny, pevné časy, určené činy a určená místa, ke kterým jsou tak pevně vázáni, že i kdyby jejich bližní mřel hladem, nemohou se jen tak odtrhnout, aby mu pomohli. Požehnaní jsou však volní v každém čase, v každém činu, na každém místě, vůči každému člověku. Ať už je situace jakákoli, budou vám sloužit; ať už jejich ruce najdou cokoli za službu, budou ji činit. Přináší své ovoce ve svůj čas, tak často, jak Bůh nebo ostatní lidé potřebují jejich činy.
(Komentář k „Žalmu 1“, rok 1519.)
