Kristus neplánuje měnit světská království ani rušit nevolnictví. Co Mu záleží na tom, jak vládnou knížata a páni? Nezajímá se o to, jak člověk orá, seje, vyrábí boty, staví domy nebo platí cla nebo daně. Taková práce byla nařízena v Genesis 1:28, kdy Bůh stvořil svět a upřesnil, že máme plodit děti a naplnit a kultivovat zemi. Zde proto Kristus nemluví o těchto vnějších záležitostech; spíše mluví o svobodě, která leží mimo a nad touto vnější existencí a životem. Zde se však zabývá svobodou od hříchu, smrti, Božího hněvu, ďábla, pekla a věčného zatracení.
Této křesťanské svobodě se může těšit jak ten, kdo je ve světě svobodný, tak ten, kdo je otrokem, jak ten, kdo padl do zajetí, tak ten, kdo uvádí do zajetí, jak žena, tak muž, jak služebník a služebná, tak i milostpán a milostpaní. Mluvíme o svobodě před Bohem, tedy o svobodě, kterou máme, když nás Bůh prohlásí za svobodné od hříchu. Tato svoboda se vztahuje ke všem.
(Z kázání nad Evangeliem sv. Jana, léta 1530–1532.)
