Stvořen, zachráněn i oživen Bohem

Dobré ráno, milovaná, vykoupená a oživená Boží stvoření!

Jako každou neděli se zde i nyní scházíme „ve jménu živého Boha“: Otce, Syna a Ducha svatého. Scházíme se v Jeho přítomné moci a k Jeho oslavě. A dnešní neděle je v tom zvláštní, že je věnována právě Boží trojjedinosti, jinak Boží Trojici. Ano, Bůh se nám lidem zjevuje ve stylu „tři v jednom“, ale jde tu o něco docela jiného, než v případě sprchového gelu, šampónu a kondicionéru v jednom balení. Přesto se pokusme si Boží trojjedinost nějak přiblížit na několika ilustracích; přitom samozřejmě dobře víme, že každá ilustrace v něčem pokulhává za skutečností. Což o ilustracích snažících se vystihnout podstatu Boha platí trojnásob.

Když jsme si tohle řekli, podívejme se znovu na popis Ježíšova křtu. Je to jeden z několika okamžiků, kdy jsou lidé svědky zjevené a otevřené účasti všech Božích osob zároveň. Je tu Syn Ježíš, který je křtěn v řece Jordán; jako holubice na Něho sestupuje svatý Duch; a z nebe, jakoby z jiné dimenze, se ozývá hlas Otce: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení.“
Co tedy víme o tomhle Bohu? Co víme o Otci, Synu a Duchu svatém?

Zaprvé, Bůh je Stvořitel všeho, co není On sám. On jediný není stvořením ani jeho součástí. Bůh nebyl stvořen; prostě je. Je od věků. Je navěky. Je stále. Mnohé východní filozofie se snaží boha ztotožnit se stvořením. Bůh jsme my i všechno kolem (panteismus). A kupodivu mnoho lidí v naší zemi to vnímá podobně, často aniž si to uvědomuje...

Nedávno jsem seděl u holičky a ta mně pochvalovala, jaké mám krásně husté vlasy. Říkám, že za to nemůžu, že jsem je takové dostal. A ona, že ano, že mi je takové „příroda nadělila“. Odpověděl jsem, že příroda ne, ale spíš Ten, kdo mě i přírodu stvořil. Příroda není naše matka; spíše je naše starší sestra a je stvořena tak jako my.

Bůh, jako Otec, jako Autor, jako Stvořitel, je mimo tento svět. Ale přesto je každému tvorovi nablízku. Každému z nás je blíž, než si umíme představit! Vidí do nás „jako do hubené kozy“, jak se někdy říká. Žalmista to napsal trochu poetičtěji: „Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. … všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.“ (Žalmy 139:2-4)

Jeden takový příměr nám může pomoci lépe uchopit Boží autorství. Představte si pisatele povídkové knihy nebo románového příběhu. Také je jako autor mimo samotný příběh. A přesto je spojen s každou postavou; ví o ní, a to ještě dříve, než ona sama ví o sobě. Dokonce o ní ví dříve, než vznikne. On sám jí dá vzniknout. Stejně tak o nás už Bůh věděl, když jsme ještě „byli na houbách“. To On nám dal vzniknout prostřednictvím našich rodičů. To On nám dal např. husté vlasy prostřednictvím jejich genů.

Ale Bůh netvořil psaním, jako spisovatel. Tvořil vyřčeným slovem. Pokud znáte Letopisy Narnie, víte, že zemi Narnii stvořil lev Aslan zpěvem. Bůh přitom tvořil svým mocným slovem, které pronášel. Jenom řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. (Genesis 1:3)

Nicméně je zajímavé, že už při stvoření vychází najevo jakási pluralita, mnohost v jednom Bohu. Možná ani nevíte, že v hebrejštině, kterou je psán Starý zákon, a tedy i záznam o stvoření světa, je slovo Bůh, Elohim, množného čísla! První věta v Bibli, „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi,“ (Genesis 1:1) je vlastně, přísně gramaticky vzato, chybná. Spojuje množné číslo, Bůh, se slovesem v jednotném čísle, stvořil. Na druhou stranu, když si před stvořením člověka Bůh povídá sám se sebou, mluví k sobě v množném čísle: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby!“ (Gen 1:26, NBK) Už zde vidíme jisté náznaky toho, že vůči nám a vůči celému stvoření je Bůh jeden (jednotné číslo slovesa), kdežto vůči sobě je Bůh více osob (množné číslo slovesa).

Ale až teprve s příchodem Ježíše Krista na zem jsou tyto náznaky a střípky poskládány v jasnější portrét Boha. Jedna holčička, když slyšela o tom, že Ježíš za ní zemřel, prohlásila: „Miluji Ježíše, který se za mě obětoval, ale nenávidím Boha, který to dovolil.“ Tato slova jen dokládají, jak je důležité vědět, že Ježíš byl a je ve své podstatě tímtéž Bohem, který svět stvořil.

Když znovu použiji příměr se spisovatelem románu, jako by se v Ježíši sám pisatel stal postavou svého příběhu. Stvořitel se stal jedním z tvorů. Ten, na kterém je všechno a všichni závislí, se sám stal jedním z těch, kdo závisí na Bohu. Autor celé historie do ní bezprostředně vstoupil.

Jan Křtitel, který Ježíše v našem dnešním úryvku křtí, o Něm o něco dříve prohlásil: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek Jeho obuvi.“ (Marek 1:7) Jan dobře věděl, že připravuje cestu samotnému Pánu světa, proto se nejprve ošíval, když ho měl pokřtít. On mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ (Matouš 3:14)

Proč ale? Proč se stal Boží Syn také synem člověka? Ano, jednak aby nám ukázal, co to znamená, když lidský tvor žije v dokonalé harmonii, oddanosti a společenství se svým Tvůrcem. Ale bylo by chybné vidět jen tuto stránku Ježíšova života. Druhou stránkou je Ježíšova smrt. Bůh se stal jedním z nás především proto, aby jako „Ten dokonalý“ (biblicky „ten Svatý Boží“) zaplatil za naši nevěrnost Bohu, za náš podíl na zlém a bezbožném světě – zkrátka aby nás, ztracené hříšníky, vykoupil a získal zpátky pro Boha. Ano, Ježíš je ten Dobrý Pastýř, který se kvůli naší záchraně stal sám „obětním beránkem“: Božím beránkem, který snímá hřích světa. (Jan 1:29)

Když jsem měl před lety setkání se spolužáky z gymplu (ani nebudu říkat po kolika letech), přišla samozřejmě řeč na Boha a na poselství Bible. Když jsem ho chtěl shrnout, řekl jsem jen, že „Bůh se stal v Ježíši člověkem, aby nás zachránil“. Nato se ozval jeden můj ex-spolužák: „A povedlo se Mu to?“ „V mém případě ano,“ odpověděl jsem. „Ale On stojí i o tebe a stále se o tebe uchází.“

Fakt, že se to v mém případě Bohu „povedlo“, přitom není moje zásluha. Je to opět Boží konání. Konkrétně konání Ducha svatého. Právě tento Boží vlastní Duch nás přivádí k víře v Ježíše a v to, jinak neuvěřitelné poselství o Jeho oběti. Ano, právě teď, zatímco slyšíte dobrou zprávu o záchraně v Ježíši, působí ve vás Jeho svatý Duch. Touží v nás všech obnovit společenství, přátelství s Bohem skrze Ježíše. Chcete-li se vrátit k ilustraci spisovatele, jakoby svým duchem autor-pisatel navazoval a utvářel kontakt s postavami svého díla... Páni!

To byl ostatně důvod, proč nám odpustil všechen hřích! Ne, abychom v hříchu mohli dál bez obav žít. Vždyť právě hřích nás od Boha odděloval! Naše hříchy nám zakrývaly a zamlžovaly Jeho tvář. Proto nás Bůh v Ježíši hříchu zbavil, aby nás nic neoddělovalo od Jeho milující blízkosti, přívětivé tváře, štědré a mocné ruky. On chce, abychom byli s Ním a sdíleli s Ním všechno své i Jeho – a to dnes i navěky.

Proto v nás koná a působí svým Duchem. A co působí? Duch nám stále připomíná slova, která nám Ježíš přinesl od Otce (Jan 14:26), abychom jimi budovali náš vztah s Ním a neztratili se Mu. Skrze Ducha do nás Bůh vylévá svou lásku (Řím 5:5); učí nás volat Abba, Otče (Gal 4:6); přebývá v nás jako v chrámu (1. Kor 6:19); tříbí a očišťuje naše myšlenky a slova; tvoří v nás své ovoce, jakým je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebe-ovládání (Gal 5:22). Boží Duch je nám jako závdavek, jako příslib budoucí slávy, kterou u Boha budeme zažívat, až pro nás, ať živé či mrtvé, na konci věků přijde v Ježíši Kristu.

Ano, přátelé – Bůh nás všechny stvořil. Jeho tvář, tvář milujícího Otce, nám plně odhalil a přiblížil Jeho Syn Ježíš, ve kterém nám Bůh daroval sám sebe. A že tomu tak je, „nám Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží“, jak píše apoštol Pavel (1. Kor 2:10).

Vím, možná přesto říkáte, „Nechápu to. Nerozumím tomu.“ A to je v pořádku. Bohu totiž nejde o to, abychom Mu rozuměli, ale abychom Mu věřili a abychom žili v harmonii s Ním. Ostatně, nerozumíme ani spoustě běžných věcí – kdo z nás do detailu rozumí fungování počítače, GPSky, nebo televize? Přesto nám to nebrání je používat (počítač), na ně spoléhat (GPSka), nebo se jim až přespříliš oddávat (TV). Ať vám proto také nic nebrání užívat Boží blízkost, spoléhat na Boha a oddat se Jemu.

„Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého se všemi vámi.“ (2.Korintským 13:13) Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU