Pavel ukazuje, v jakém smyslu je naživu, a uvádí, co je křesťanova spravedlnost. Je to ta spravedlnost, díky které žije Kristus v nás. Kristus a mé svědomí se musí stát jedním, aby v mém vidění nezůstalo nic než Kristus, ukřižovaný a vzkříšený. Pokud se stále dívám jen na sebe, jsem vyřízený. Pokud věnuji pozornosti sobě samému a zvažuji, jaký je nebo by měl být můj stav a co mám dělat, ztrácím ze zřetele Krista.
To je nesmírně běžný nešvar. V takových konfliktech svědomí si musíme vytvořit zvyk nechávat za sebou jak sebe, tak Zákon a všechny své skutky, které nás nutí věnovat pozornost sobě. Musíme plně obrátit svůj zrak k onomu bronzovému hadu, Kristu přibitému na kříži (Jan 3:14). Musíme s jistotou prohlásit, že On je naše Spravedlnost a Život. Neboť Kristus, na kterého je upřen náš pohled, ve kterém existujeme a který také žije v nás, je Vítězem a Pánem nad Zákonem, hříchem, smrtí a vším zlem. V Něm nám byla přinesena zaručená útěcha a uděleno vítězství.
A tak, jelikož Kristus lpí a přebývá v nás tím nejtěsnějším způsobem, můžeme říci: „Kristus je ke mně připevněn a stmelen a zůstává ve mně. Život, který nyní žiji, žije ve mně On. Vskutku, Kristus sám je ten život, který nyní žiji.“
(„Přednášky nad Galatským“, rok 1535.)
