Dobré ráno milé děti, lidské i Boží –
Dnes jsme slyšeli slova o potravě, o jídle, o chlebu, o rybách, kterými se lidé nasytili. Napadla vás, děti, někdy otázka, jak je možné, že my, lidé, máme stále co jíst? Jak to, že postupně nesníme všechen chleba, který se upeče z mouky a obilí? Jak je možné, že nesníme všechno maso zvířat? Jak to, že je tu pořád nové obilí a nová zvířata? Kde se berou?
Asi už víte, jak to na naší zemi chodí, že je to díky tomu, že se rostliny i živočichové rozmnožují, rozhojňují. Vezmete jedno zrnko obilí, třeba pšenice či ječmene, zasejete ho do země, zaléváte ho, sluníčko svítí, a po čase z něho vzejde stéblo. Na něm se po opylení květů objeví klas se spoustou zrnek. Z jednoho semínka jich dostaneme třeba třicet! Ta samozřejmě nesmíte všechna rozemlít na mouku a sníst! Musíte dát část z nich stranou na nový osev.
Nebo semínko z jablka či pecku z broskve – když je zasadíte, vyroste po čase strom a na něm sklidíte spoustu ovoce, jablek nebo broskví, a v nich kde jsou zase nová semínka a pecky. Opět z jednoho dostanete větší množství. Proto se tomuto procesu říká množení nebo rozmnožování (u rostlin se může množit také vegetativně, pomocí odnoží).
Se zvířaty je to podobné. Možná vaše babičky a dědové chovají králíky, a tak víte, že když necháte u sebe samečka a samičku, že po čase otevřete dvířka králíkárny a budou tam navíc i malí králíčci, mláďata, která zase časem vyrostou v dospělé jedince, zatímco ty starší se zabijí a sní. Zvířata se tedy rozmnožují a rozmnožujeme se i my, lidé – díky tomu tu jsme. Zkrátka, jak jsme si dnes četli v žalmu 104: „Bůh obnovuje tvář/povrch země.“ Už na počátku stvoření Bůh uzpůsobil rostliny tak, aby se rozmnožovaly semeny, a požehnal také živým tvorům, těm ve vodě, ve vzduchu i na souši, když jim řekl: „Ploďte se a množte se.“ (Genesis 1:11-12,20-25) A stalo se tak a děje se tak až dodnes.
Je to svým způsobem zázrak, že to tak funguje – ta obnova, množení a plození. Jistěže, dnes lépe rozumíme tomu, JAK se to děje. Díky zkoumání a experimentování dokázal člověk ten složitý mechanismus do značné míry rozluštit, pochopit a pojmenovat jeho části. Ale to by nám nemělo bránit v údivu a obdivu nad tím, že ten proces rozmnožování a plození funguje.
Je tu přitom důležitý předpoklad pro množení zvířat a násobení úrody, a tím je život! Jedině život se dokáže rozmnožit a násobit a přinést život. Třeba dva mrtví lidé nemohou mít děti. Dva mrtví králíci nemohou mít mláďata. Stejně tak semínka – budou-li mrtvá, suchá, můžete je zasít a zalévat a hnojit a okopávat a zpívat jim písničku, ale už z nich nevyroste ani klas, ani žádný strom s ovocem. To, co je mrtvé, se dál nemnoží; ale to, co je živé, to může!
Jen ŽIVOT umožňuje množení, násobení a plození ŽIVOTA.
My jsme si četli z knihy, kterou zapsal Jan, očitý svědek událostí, které zaznamenal. Celá jeho kniha vypráví, co se dělo v době, kdy chodil po této zemi muž jménem Ježíš. Ten byl jako Jan lidským původem Žid a Židé dobře věděli, že to, o čem jsem mluvil, funguje díky Bohu a Jeho požehnání. Židé byli správně vděčni Hospodinu za to, že vinice nesou plody, že pole přináší úrodu ve stanovený čas, že dobytek se rozmnožuje, a také že ženy a muži jsou plodní a mohou mít děti. Židé věděli a věřili, že to Bůh svým slovem spustil a dal do pohybu celý řád na zemi, celý mechanismus rozmnožování, a že On je zdrojem a původcem toho života, který se množí a rozhojňuje a přináší ovoce. Židé věděli, že tím se Bůh stará o člověka, svůj nejmilejší výtvor. A tak Židé zpívali chvalozpěvy a žalmy, kde stojí: „Oči všech k Tobě vzhlížejí a Ty jim dáváš potravu ve svůj čas. Otvíráš svou ruku a napájíš přízní všechno živoucí.“ (Žalm 145:15-16)
Avšak před dvěma tisíci lety, kdy Jan žil, se stalo něco neobyčejného a neuvěřitelného. Mezi Židy se objevil Ježíš a tím, co říkal i dělal, ukazoval, že je sám tím Božím žehnajícím Slovem, Původcem Života, skrytým v lidském těle. Ježíš konal úžasné divy a znamení, která lidem ukazovala, že On skutečně je tím Životem – hojným, obohacujícím, uzdravujícím, sytícím, křísícím – a že lidem přišel darovat ten skutečný, věčný, plnohodnotný život v Boží blízkosti, v Boží rodině; život, o který jsme přišli, od kterého jsme byli „odseknuti“, kvůli svým hříchům. Proto Ježíš vzal naše hříchy na sebe, proto za ně byl odsouzen místo nás – miloval nás a toužil, abychom my byli očištěni, obmyti, obnoveni a naroubováni zpět na Boží život.
Tím, co Ježíš říkal a dělal, ukazoval, že je on sám tím Božím žehnajícím Slovem a Původcem Života.
Dnes jsme o jednom z Ježíšových divů slyšeli – jak Ježíš rozmnožil několik obilných chlebů a jak rozmnožil dvě ryby, aby tak nasytil svůj početný hladový lid. A všimli jste si té části příběhu, kdy Ježíš zkouší Filipa? Ptá se ho: „Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?“ … Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů nestačí, aby si každý trochu vzal.“ Filip je jako my, viďte. Pohlédneme na sebe a vidíme, že naše zdroje, naše možnosti, naše schopnosti jsou omezené, brzy vyčerpané a nestačí. A je dobře, že si to jako Filip uvědomíme a přiznáme! Ale Filip také poznal, „jak je dobré míti Ježíše“, který je životem a zdrojem nevyčerpatelným. To málo, co máme a co Ježíši dáme ze sebe, to On promění a rozmnoží a použije, aby požehnal mnohým kolem nás.
Filip poznal, jak je dobré míti Ježíše.
Víte, Ježíš nepřišel na zem založit nějaké náboženství, nebo organizaci, nebo kroužek nadšenců. On přišel darovat nám život, skutečný život, který překoná i smrt, tak jako hluboce zakořeněný strom překoná i zimu. Bez Ježíše jsme jako odříznuté větve – zdají se být živé, ale postupně usychají a vadnou. Ježíš Kristus přišel být naším životem, zdrojem, kmenem, pevně zakořeněným, který nás nese, živí, chrání a působí, že neseme ovoce lásky, naděje, víry. Amen.