Milí přátelé –
Nedávno jsme se seznámili se čtyřmi evangelisty, pisateli svědectví o Ježíši Kristu, které máme v té části Bible zvané Nový zákon (lépe řečeno Nová smlouva). Nebude ale na škodu, když se budeme chvíli věnovat ještě dvěma apoštolům, jejichž svátek si podle našeho kalendáře budeme připomínat 29. června – je jím Petr a Pavel. Bylo by toho mnoho, co bychom si o těchto dvou velkých postavách počátku křesťanství mohli říct. Vyberme tedy jen některé podstatné skutečnosti z jejich života a řekněme si, jak mohou obohatit náš vlastní život s Ježíšem.
ŠIMON PETR byl jedním z 12 apoštolů, dokonce byl jedním ze tří nejbližších Ježíšových přátel (kromě Petra jimi byli i Jakub a Jan), které si Ježíš bral stranou, aby byli svědky obzvláště výjimečných událostí (např. Jeho proměnění na hoře, viz Matouš 17:1, srovnej 2. Petrův 1:17-18).
Petr byl nejprve rybářem ryb, potom se však stal „rybářem lidí“ (zachraňoval lidi ze zkázy, do které je hnal proud tohoto světa). Měl bratra Ondřeje, se kterým „opustil sítě“ a šel za Ježíšem. Povahou byl Petr zbrklý, unáhlený v řeči, co měl na srdci, měl hned i na jazyku, což bylo někdy k dobrému, jindy ke škodě. Například jako „mluvčí apoštolů“ to byl právě on, kdo vyznal, že Ježíš je Boží Mesiáš (Matouš 16:16). Vzápětí však napomínal Ježíše, když chtěl jít do Jeruzaléma zemřít (Matouš 16:22). Petr byl také tím, kdo na Ježíšův pokyn chodil po vodě (Matouš 14:29), protože se soustředil na Ježíše, dokud se nenechal vystrašit okolní bouří a nezačal tonout (Matouš 14:25-31).
Šimon Petr je obvykle mezi lidmi znám jako ten, kdo poté, co Ježíše zatkli, třikrát zapřel, že svého Pána zná. Lukáš ve svém evangeliu (Lukáš 22:55-62) tuto skutečnost popisuje takto:
Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: ‚Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Po svém vzkříšení si Ježíš dal záležet na tom, aby se s Petrem setkal tváří v tvář a ujistil ho, že mu je odpuštěno, připomněl mu, že není k ničemu se srovnávat s ostatními, a povolal ho, aby pásl Boží ovečky. Jan to popsal takto (Jan 21:15):
Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův/Jonášův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“
Pro mě osobně se ta nejdůležitější událost v Petrově životě, která formovala jeho další kroky, odehrála už na začátku jeho vztahu s Ježíšem, při chytání ryb. Tehdy se totiž zjevila „moc víry“ v Ježíšova slova – víry, která vzdoruje a přemáhá lidskou zkušenost a rozumnost.
Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. (Lukáš 5:4-6)
A to je také poučení pro naše „chození s Ježíšem“:
VĚŘIT SLOVŮM JEŽÍŠE, I KDYŽ SE TO NEZDÁ, PŘINÁŠÍ POŽEHNÁNÍ.
Naše víra, naše důvěra Ježíši, přemáhá svět (1. Janův 5:4) a otevírá dveře životu, který „přetéká hojností Boha“. Šimon Petr to našel a objevil, teď jste na řadě vy.
Amen.