Milí malí přátelé!
Když jsem se v srpnu vracel domů letadlem z dovolené, nad Prahou byla velká bouřka, do které letadlo vletělo. Začalo se třást při turbulencích a mě přepadal strach. I když vím, že na tohle jsou letadla stavěná, aby podobné počasí zvládla, přesto začínala být moje duše vystrašená. Ale vzpomněl jsem si, že Bůh je se mnou, a modlil jsem se k Němu, aby mě utišil. A opravdu, strach mě opustil a nakonec jsme i bezpečně přistáli.
Připomněl jsem si tuhle událost, když jsem před pár dny rozvažoval nad veršem z Bible, který jsme zvolili jako heslo či motto pro 1. pololetí letošního školního roku: „Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita/síla mého života, z koho bych měl strach?“
Každý z nás jsme někdy měli strach. A kdo říká, že ne, možná má jen strach si to přiznat. Z čeho obvykle míváme strach?
- z neznáma, z nejistoty … když jsou třeba prvňáčci poprvé ve škole, nevědí, co je čeká…
- z cizích lidí a prostředí … přestěhujete se do jiného města, noví sousedé
- z bolesti, z nemoci … u zubaře, v nemocnici (strach z bílého pláště), z pandemie covid-19
- ze ztráty milovaných … zvířátek i osob, kamarádů, kteří se třeba odstěhovali
- někdy panická hrůza … fóbie (řecky strach = fobos), úzkosti … z pavouků, myší, výšek
- někdy dospělí řeší strach a obavy alkoholem, léky, prací, atd.
Bible učí, že nemusíme popírat věci a situace, které nás děsí, nemusíme dělat, jako že neexistují, ani jim čelit pomocí drog a alkoholu. Ale můžeme se jim postavit beze strachu, protože s důvěrou Bohu, který nás sám k tomu v Bibli také vyzývá. Nemusíme mít strach, když víme, že na naší straně je Někdo silný, mocný, moudrý, někdo, kdo mě zná dokonale, kdo je v tom stále se mnou, kdo mi pomůže projít nebezpečím, nemocí, ztrátou, nejistotou, atd.
Náš verš říká: „Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita/síla mého života, z koho bych měl strach?“ Bůh mi jako světlo ukazuje, kudy jít, abych nebloudil; zachraňuje mě z každodenních nesnází i z věčné zkázy; je mojí silou do odvážného života plného naděje a očekávání.
Někdo z vás se ale může zeptat: Jak můžeme Bohu důvěřovat? Co když je naopak Bůh proti nám, a ne s námi?! Nebo co když jsme Bohu úplně lhostejní? Co když Mu na nás nezáleží? Co když jsme Mu „šuma fuk“? Pak bychom se mohli pořád jenom bát, co s námi bude…
Ale Bůh nás miluje jako Otec své děti. Jeho láska vyhání náš strach. A to, že nás miluje a jak moc nás miluje, nám dokázal, když za nás v Ježíši Kristu zemřel, když jsme ještě byli Jeho nepřátelé! Položil za nás život, abychom mi mohli žít navěky s Ním.
Co to znamená, že se z lásky za nás obětoval? Uvedu příklad z filmu: Avengers: Kapitán Amerika – ještě než získal své super-schopnosti, byl ochoten se obětovat, když byl mezi vojáky vhozen granát (byl cvičný, a nic se nakonec nestalo). Tenhle příklad se ale stal i ve skutečnosti.
Nejspíš jste ještě neslyšeli jméno Michael Anthony Monsoor. Byl to americký námořník, člen skupiny SEALs, který byl před lety poslán do Iráku, kde se spolu se svou četou často zapojoval do boje s povstaleckými silami. Dne 29. září 2006 nějaký povstalec hodil granát na střechu, kde byl Monsoor a několik dalších iráckých i amerických vojáků. Monsoor mohl uprchnout otvorem ve střeše poblíž místa, kde ležel, ale udělal něco jiného. Zvolal „granát“, vyskočil a rychle ho zakryl svým tělem. Tak absorboval explozi, která následovala, a zachránil vojáky v blízkosti před vážným zraněním nebo smrtí. Sám však na následky zranění zemřel asi o 30 minut později.
Posmrtně mu byla udělena Medaile cti, kterou r. 2008 předal americký prezident George W. Bush jeho rodičům. Na jeho počest byla také pojmenována jedna z lodí US armády, raketový torpédoborec USS Michael Monsoor.
Právě o tom je sebe-obětování se z lásky. Podobně přišel v Ježíši Kristu Bůh sám, aby za nás za všechny – i za ty, kteří povstali proti Němu, nevěří Mu, popírají Ho, ignorují Ho, vysmívají se Mu – aby zemřel za naše viny, za hříchy světa. A byl také „vyznamenán“ svým Otcem – tím, že Ho vzkřísil z mrtvých, posadil na místo nejvyšší cti, moci a slávy, dal Mu „jméno nad každé jméno“, a dodnes všechno podřizuje pod Jeho nohy.
Díky tomu, co Ježíš udělal, nám bylo odpuštěno navěky, abychom k Bohu mohli chodit se svou ustrašenou duší (třeba jako já v letadle) a u Něho čerpat a získat odvahu, pokoj a lásku k druhým, jakou má On k nám.
„Nebojte se!“ čteme na mnoha místech v Bibli. Někdo spočítal, že se toto povzbuzení v různých obměnách objevuje v Bibli 365x, jako by na každý den v roce. S Bohem se nemusíme bát. Ne, že by nebylo čeho se bát, ale není proč se bát. Vždyť Hospodin je v Ježíši naše světlo, naše spása, naše záštita a síla. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání (pro děti při školní bohoslužbě) ve formátu mp3:
- verze POUZE KÁZÁNÍ