Skrze moc víry, jak říká, máme podíl či účast na božské přirozenosti a máme s ní společenství. Toto je verš, který nemá obdoby v Novém ani Starém zákoně, ačkoli nevěřící to považují za maličkost, že máme podíl na samotné božské přirozenosti. Ale co je ona božská přirozenost? Je to věčná pravda, spravedlnost, moudrost, věčný život, pokoj, radost, štěstí a všechno, co lze nazvat dobrým. Všichni, kdo se stanou účastníky božské přirozenosti, toto vše dostávají, takže žijí věčně a mají trvalý pokoj, radost a štěstí a jsou ryzí, čistí, spravedliví a všemohoucí proti ďáblu, hříchu a smrti.
Tím chce Petr říct: Stejně jako Bůh nemůže být zbaven toho, že je věčným životem a věčnou pravdou, tak ani vy toho nemůžete být zbaveni. Pokud se vám něco děje, jistě se to děje i Bohu; neboť kdo chce utiskovat křesťana, nutně utiskuje i Boha.
(Z kázání nad Druhou epištolou svatého Petra, cca rok 1523.)
