PROČ zrozené o Vánocích

Milí slavitelé Vánoc –

Kdybyste měli dokončit větu: Život je…, jak by podle vás mohla znít?

Možná Život je krásný? Třeba Život je plný překvapení? Život je hra? A co Život je boj?

Mnoho lidí by nejspíš souhlasilo s tím posledním „popisem života“ v tomto světě: je to boj. Je to zápas s těžkostmi a trápeními. Život se s nikým nemazlí! Život je utrpení – utrpení, kterému více či méně úspěšně vzdorujeme, které někdy přemáháme, a jindy ono přemáhá nás.

Můžete být matkou, které nechal chlap na krku dvě malá děcka. Můžete být mužem, který právě vyšel z věznice a hledá, jak si dát život do pořádku (anebo bude pokračovat cestou zločinu?). Můžete být důchodkyní, která je unavená životem a raději by už byla pryč z tohohle světa. Můžete být mladíkem, kterému právě diagnostikovali rakovinu v pokročilém stádiu. Můžete být dítětem, které denně zažívá doma hádky a ve škole posměch nebo šikanu. Můžete být kýmkoli, třeba sami sebou, a doplnili byste spoustu příkladů, s čím bojujete, čím se trápíte, čím trpíte… Ale přesto to nevzdáváte! Proč?

Německý filozof Friedrich Nietzsche, žijící na konci 19. století, se mj. zabýval otázkou, jak lidé reagují na utrpení v životě a jak ho dokáží snášet. Prohlásil známou větu: „Kdo má PROČ žít, snese i téměř každé JAK.“ Neboli, kdo najde nebo má důvod, dostatečně silný důvod žít, dokáže nést i takřka jakékoli těžkosti, které mu život přináší.

Co nám tedy dává důvod, sílu a motivaci dál a dál bojovat s těžkostmi a snášet utrpení? Co je ono PROČ žít? Jaký má ten boj smysl?

Setkal jsem se s lidmi, kteří tvrdí, že jediným důvodem, proč žít, je zplodit potomstvo, tj. další generaci, a tak zachovat život. To mi připadá nejen jako dost chabý důvod (znamenalo by to, že ten, kdo je neplodný, nemá důvod žít?), ale také to nijak neodpovídá na otázku, proč vůbec žít, proč zachovávat život dál a dál v tomto světě a přenášet utrpení na další generace.

Najdeme ale jistě spoustu dalších PROČ žít. Postarat se o rodinu, o své děti nebo o své rodiče. Být nějak prospěšný společnosti. Najít naplnění v tom, co děláme. Těšit se z každé malé radosti. Zlepšovat se ve svém charakteru, schopnostech, dovednostech, znalostech…

Jenže jsou situace, kdy tohle všechno může být rozbořeno během okamžiku jako domeček z karet. Psycholog Viktor Emil Frankl zažil koncentrační tábor. A ve své knize „Přesto říci životu Ano“ se věnuje tématu, jak přežít dobu, kdy je člověk velmi bezprostředně vystaven otázkám PROČ žít a PROČ snášet tu neuvěřitelnou lidskou bídu a utrpení, bezmezné lidské zlo, a jak si přitom zachovat elementární lidskou důstojnost a naději a nezešílet z toho všeho (jak se to mnohým stalo).

Ale jsou Vánoce a my si připomínáme, že existuje jedno největší, nejzazší a konečné PROČ žít – důvod, který se tyčí nade všemi ostatními důvody, jež si člověk vytváří, na kterých staví a ke kterým se upíná! Tím definitivním PROČ je osoba Ježíše Krista.

Co se vlastně stalo o Vánocích v Betlémě? To miminko „Ježíšek“ přišlo z dokonalé nebeské slávy a radosti mezi nás do světa plného utrpení, nejistoty a bolesti. Boží Syn se stal synem člověka. Ale nebyl žádným protekčním synkem, jemuž by tatínek „zametal cestičku“. Ani náhodou. Už od svého narození a během celého života zde Ježíš zažíval to, co všichni lidé – těžkosti, ztráty, zklamání, křivdy, nespravedlnost, bolest. Věděl, že takový život v tomto světě je. Nevyhýbal se tomu. Nepopíral drsnou realitu. Jako dospělý říkal, že se proto člověk nemá trápit zítřkem, protože dnešek představuje pro každého dostatečně těžké břemeno. „Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“ (Matouš 6:34)

Někteří lidé jsou možná zklamáni tím, že Ježíš na tomto faktu svým příchodem na svět vlastně nic nezměnil. Život je pořád utrpení, tak jaký obrat v dějinách Ježíš přinesl? V čem je ta Boží záchrana, slibovaná už Adamovi s Evou po jejich odpadnutí? Proč je tu pořád zlo, hřích a jejich bolestné důsledky, když je Ježíš přece porazil a přemohl? To jsou férové otázky.

Všimněte si, že když prorok Izajáš stovky let předem zapsal: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo“ (Iz 9:1), a když později apoštol Jan, jeden z očitých svědků naplnění tohoto proroctví, psal slova: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“ (Jan 1:5), ani jeden z nich nepsali, že to světlo naráz vyžene a nahradí veškerou temnotu světa. Psali o tom, že temnota to světlo nepohltí a nepřemůže, že to světlo všechno vydrží, a nezhasne, nýbrž bude zářit těm, kteří pobývají v slzavém údolí smrti. Ani naše hříchy, které vzal Ježíš na sebe a odnesl na svůj kříž, Ho nepřemohly, neboť „Bůh Ho vzkřísil; vytrhl Jej z bolestí smrti, a smrt Ho nemohla udržet ve své moci.“ (Sk 2:24).

Ježíš nepřišel o Vánocích, aby odstranil temnotu ze světa. To učiní až při svém návratu ve slávě svého Otce a v doprovodu myriád andělů na konci věků. Ale tehdy o Vánocích, před dvěma tisíci lety, přišel proto, abychom se za Ním vydali, abychom nebloudili v temnotě tohoto světa, ale šli za Ním jako mudrci za hvězdou, aby On byl naším základním PROČ žít. V tom je i Jeho záchrana: je to vnitřní vysvobození jedince ze spárů a vlivu prázdnoty, beznaděje, ztracenosti, bezbožnosti a zlovůle tohoto světa. Protože ta temnota začíná u nás, je v nás a je z nás, jakkoli se nám nechce to uznat a přiznat (neboť i popírání vlastní temnoty je jejím účinkem v nás). Každý, kdo se však vydá za Kristem a žije s Ním v srdci, pozná, jak Ježíš přemáhá vliv temnoty v něm, a bude sám naplněn světlem, které temnota nepřemůže. „Já jsem světlo světa;“ prohlásil Ježíš, „kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8:12) A jindy řekl: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:46)

Ježíš je naše PROČ – když Mu věříme, umožňuje a zmocňuje nás snášet ono JAK, ve kterém zrovna jsme. On je dokonce PROČ všeho, co je, všeho dění i všeho lidského bytí, jak to poznal apoštol Pavel: „Všechno je stvořeno skrze Něho a pro Něho.“ (Koloským 1:16b) On je důvod samotné naší existence.

On je důvod, proč je nám všechno zlé odpuštěno. On z lásky prolil za nás svou krev. On je tím PROČ žít. Jděme za Ním a s Ním. On nám ukáže i JAK. Amen.

Zde si můžete poslechnout audio nahrávku tohoto zamyšlení.