POŽEHNÁNÍ PRAPORU A ČLENŮM HORNICKÉHO SPOLKU V TLUČNÉ
11. srpna 2019
Přátelé, spoluobčané, nadšenci do hornictví –
Byl jsem požádán o požehnání praporu Hornického spolku v Tlučné. Dovolte mi ale se nejprve krátce zamyslet nad funkcí praporů, praporců, zástav a korouhví, tak jak jsou zmíněny v Bibli.
Se vztyčováním praporů se setkáváme např. při pochodu Izraelců pouští do Zaslíbené země pod vedením Mojžíše. Lid Izraele tehdy sestával z různých rodů, kmenů, klanů. A ty se měly držet při sobě, pospolu, jak po cestě, tak během stanování. A označit se měly právě vztyčeným praporem či korouhví se znakem svého rodu.
Numeri (4. Mojžíšova) 2:2
Izraelci budou tábořit každý u svého praporu, pod znaky svého otcovského rodu; budou tábořit opodál kolem stanu setkávání.
Prapory tedy sloužily jako znamení vzájemné pospolitosti, společenství, třeba na základě téhož původu, rodu, rodiny. Jako by lidé pod jedním praporem dávali okolí signál: „My patříme k sobě“, „My držíme při sobě“. Znamená to mj., že když někdo napadne či zaútočí na jednoho z nás, je to, jako by napadl či zaútočil na všechny. Proto také dnes existují zástavy měst a obcí, vlajky států a unií, nebo právě prapory různých spolků. Vyjadřují tím pospolitost, přátelství – třeba na základě společného zájmu nebo zkušenosti – a také odhodlání stát při sobě. A to je Boží dar člověku: schopnost udržovat a budovat přátelství, vzájemnost a sounáležitost.
Z podobného důvodu nesly prapory také armády a vojska, když šly, bok po boku, do boje proti společnému nepříteli. I skupině vojáků se dodnes přeneseně říká prapor. Vojáci se drželi kolem svého vztyčeného praporu, pod ním bojovali, bránili ho, a když nepřátele porazili, vyvěsili svůj prapor co nejvýš na znamení vítězství. Ano, prapory jsou vyjádřením a symbolem vítězství (snad s výjimkou bílé vlajky, která naopak znamená „vzdávám se a přijímám porážku“).
Možná bychom těžko hledali paralelu u hornického praporu. Horníci přece s ničím nebojují, nebo ano? Připomeňme se ale význam známého hornického pozdravu „Zdař Bůh“. Horníci tím vyjadřovali svým kolegům přání a požehnání, aby Bůh vedl jejich pobyt pod zemí, aby se jim práce s Boží pomocí dařila a aby se v pořádku a ve zdraví dostali zase nahoru a mohli spatřit jasné nebe nad hlavou. I to je vítězství od Boha: mít zdar ve svém díle, přežít těžké chvíle a nástrahy, odkazovat se a prosit o Boží ochranu v situacích, kdy nemáme všechno pod kontrolou.
Horníci ale nejsou jediní, kdo nemohou spoléhat na své síly a schopnosti. My všichni lidé jsme na tom stejně. Vítězit v životě – vítězit nad vlastním zlem, nenávistí, sobectvím, bezbožností, vzpurností, pomýleností, jedním slovem nad „hříchem“ – můžeme jenom s Bohem mezi námi, s Bohem, který bojuje za nás a na naší straně. Bohu potom patří každé takové vítězství.
Jak stojí psáno v Žalmu 20:
Žalmy 20:6-10
Budeme plesat nad Tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání! Nyní vím, že Hospodin dá svému Pomazanému (Kristu) vítězství, On mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice. Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. „Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budeme volat.
Díky Pomazanému, Ježíši Kristu, který byl vydán na smrt pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění (Římanům 4:25), můžeme každý z nás zdvihnout prapor vítězství. Nespoléháme na vlastní „vozy a koně“, tedy vlastní zdroje sil, moci, moudrosti a spravedlnosti; jinak bychom padli navěky. My jsme povstali a spoléháme na vítěznou pravici živého Boha, který bojoval v Ježíši Kristu za nás a bojuje Duchem svatým v nás, kteří Ho voláme a spoléháme na Jeho pomoc.
O hornické profesi se někdy říká, že je to jen „špína, prach a dřina“. Když si to tak vezmeme, je to podobné jako s lidským životem. Objevujeme špínu hříchu ve svém nitru. Uvědomujeme si, že jsme jen prach, který se v prach obrátí. A sténáme nad dřinou a lopotou zkoušek, které nás v tomto světě provází. A někdy se ptáme: Může nás takové mít Bůh vůbec rád? Může o nás stát?
Cítila se tak kdysi i jedna chudá dívka, do které se zamiloval izraelský král Šalomoun. Připadala si tak nehodna králova zájmu. Ale poznala, že je milována. Její milostná píseň je také zapsána v Bibli. V jedné části tam říká:
Píseň písní 2:4
On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Podobně je to s námi a Bohem. Zamiloval si nás, i když toho nejsme hodni. Uvádí nás do své blízkosti a jednou do svého Nebe, ne proto, že jsme kdovíjak úžasní, ale protože Jeho prapor nad námi je LÁSKA – sebedávající, štědrá, odpouštějící. Prapor znamená vítězství lásky: lásky, která si nás podmaňuje, která nás přemáhá, která nás naplňuje.
Ze své lásky nám Bůh dává dar přátelství a pospolitosti, stejně jako dar vítězství nad hříchem a smrtí v Ježíši Kristu. Boží prapor Lásky bude vlát navěky a my pod ním budeme žít navěky.
Závěrem tohoto zamyšlení nad prapory se pomodleme slovy hornické modlitby:
Odpusť nám, Bože, naše hříchy;
ochraňuj nás ode všeho zlého a dej,
ať spatříme zase nebe nad hlavou.
Tak prosíme. Amen.
Fotografie účastníků aktu požehnání Hornického spolku v Tlučné.