Text tohoto zamyšlení a požehnání byl pronesen před 10 lety v přítomnosti hasičů několika jednotek v Tlučné. Uveřejňujeme ho v současné době, kdy hasiči a jiné záchranné složky jsou vytíženější a potřebnější než kdy jindy. Važme si jich a mysleme na ně ve svých modlitbách. (Můžete v nich použít třeba slova požehnání níže.) Díky za vaši modlitební spoluúčast.
Přeji vám všem krásný den.
Byl jsem požádán, abych zde promluvil a přinesl požehnání zde přítomným hasičským jednotkám a jejich členům. Před chvílí jsme z jejich úst slyšeli hasičský slib – byl to slib velice vznešený a ušlechtilý. Slyšeli jsme slova o věrné službě vlasti, o ochotné poslušnosti právu a řádu, o připravenosti pomoct druhému, bránit ho a bratrsky milovat. Víte, když poslouchám slova toho slibu, napadá mě, „není to vlastně něco, co bychom my všichni měli slíbit a dělat a naplňovat?“ Myslím my všichni, lidé obecně, každý z nás!? Nebyl by pak tenhle náš svět o poznání lepším místem pro život?
Zůstaňme však nohama na zemi. Ideál dokonalosti je nám vzdálen a každý z nás máme svůj, větší či menší, podíl na tom, jak svět kolem nás vypadá. Nenese však i ona „vyšší moc a síla“, kterou nazýváme Bohem, svůj díl viny? Což nemá třeba oheň být člověku požehnáním, které hřeje a svítí, a ne aby bylo živlem, který ničí domovy, spaluje majetek i lidi? A nemá nám voda dobře sloužit, místo aby při povodních zaplavovala a pustošila? Tohle přece také ničí náš svět…
Na druhou stranu, nejsou právě chvíle pohrom a neštěstí tím, co odkrývá naše skutečné charaktery, naše vnitřní já? Nepřinášejí právě situace, kdy někdo ztratí domov, možnost těmto lidem nabídnout svou nezištnou pomoc a dar? Neříkáme sami těžkým chvílím, které zakoušíme, že jsou to „zkoušky ohněm“, tedy něco, co pročišťuje a zbavuje nečistot? Možná nás pohromy učí vidět lépe sami sebe a potřeby druhých. Možná nás učí pokorně si přiznat svoji křehkost, nepatrnost a ohroženost. Možná jde té „vyšší síle“, kterou nazýváme Bohem, víc právě o tohle, než o naše ničím nerušené a spokojené pohodlí.
Hasiči jsou jedni z těch, kteří jen nebědují a neláteří nad kalamitami v tomto světě. Oni se rozhodli věnovat sebe, svůj čas a své schopnosti, službě a pomoci druhému, který je v nouzi. Hasiči zachraňují náš majetek, naše zdraví a často i naše životy v tomto světě. Jsou tak vlastně Božím nástrojem, Boží prodlouženou rukou, když věrně slouží. Přesto ale zůstávají lidmi; lidmi, kteří také mají někdy strach, kteří se také občas cítí vyčerpaní, kteří ve spěchu dělají i chybná rozhodnutí. O to víc ale potřebují naše modlitby a povzbuzení, potřebují i Boží ochranu a požehnání shůry. Každý z nás takové věci potřebuje. A každému z nás je Bůh ochotně nabízí.
On nás totiž miluje a soucítí s námi. Vždyť sám kdysi chodil po této zemi v osobě Ježíše Krista a také sloužil, podřizoval se a pomáhal. Dokonce svůj život obětoval za naše pochybení, selhání a slabosti. Ježíš byl Božím nástrojem a prodlouženou rukou, kterou nás Bůh přišel zachránit na věčnost. Díky Němu víme, že nám je Bůh nakloněn, díky Němu máme Boží milost. V Ježíšově jménu je naše věčná naděje. V Jeho jménu si proto navzájem žehnáme. A Bůh sám vkládá moc a sílu do požehnání, které my pouze vyřizujeme. Přinášíme a vyřizujeme je nyní také vám, zde přítomným hasičským sborům, každému z vás jednotlivě:
Hospodin Bůh vám dopřej odvahu ve chvílích, kdy vás přemůže strach.
Hospodin Bůh vám dopřej sílu ve chvílích, kdy se cítíte slabí a unavení.
Hospodin Bůh vám dopřej moudrost ve chvílích, kdy na rychlém a správném rozhodnutí závisí mnoho.
Hospodin Bůh vám dopřej odhodlání nést zodpovědnost, která je vám svěřena.
Hospodin Bůh vám dopřej slitovné srdce, takové, jaké má On sám, abyste vnímali, co přesně lidé v nouzi potřebují.
Hospodin Bůh vám dopřej neochvějnou víru, že i kdybyste měli přijít o život, On na vás pamatuje a kvůli svému Synu Ježíši vás v poslední den vzkřísí k věčnému životu.
Žehnám vám ve jménu Otce i Syna (+) i Ducha svatého. Amen.
