V tomto listu mluví apoštol jako ten, kdo je nesmírně šťastný a plný radosti. V celém Písmu najdete těžko jiný text, než je tato kapitola, který by byl tak emočně výrazný. Vždyť popisuje milost a milosrdenství Boží tím nejjasnějším možným způsobem a říká nám, o co tu jde a jak skvělé to pro nás je.
Všimněte si, jak začíná, když tento duchovní pokoj s Bohem umisťuje až poté, co mu předchází spravedlnost. Nejprve říká: „když jsme byli ospravedlněni vírou“, až poté: „máme pokoj“. Avšak zvrácenost lidí hledá pokoj před spravedlností, a proto pokoj nenachází. Apoštol tedy těmito slovy vytváří velmi jemný protiklad, a to:
Spravedlivý má pokoj s Bohem, ale utrpení ve světě, protože žije podle Ducha.
Nespravedlivý má pokoj se světem, ale utrpení a soužení s Bohem, protože žije podle těla.
Ale jako je Duch věčný, tak bude i pokoj spravedlivých a soužení nespravedlivých.
A jako je tělo dočasné, tak bude i soužení spravedlivých a pokoj nespravedlivých.
(„Přednášky nad Římanům“, léta 1515-16.)
