Pojmy a dojmy 10 - 4P MODLITBY PÁNĚ

Milí modlitební bojovníci, poutníci světem a Boží dědicové –

Dnes pokračujeme již desátým dílem v sérii kázání, která se věnuje vybraným důležitým pojmům Nového zákona. Blíží se konec kalendářního roku 2019 a s tím má mnoho lidí spojenou příležitost k ohlédnutí a bilancování. Co se nám v právě končícím roce podařilo? Co se nám naopak nepovedlo? Co jsme všechno zažili? Co se nám přihodilo? Čím jsme museli projít se slzami v očích? Co jsme mohli užít s radostí v srdci, atd. Zároveň s tímto ohlížením se za starým rokem přichází i snaha nějak formulovat naděje a očekávání, vyhlídky a někdy i předsevzetí do nového roku. Jaký by mohl být? Čeho bychom rádi dosáhli? Co bychom chtěli zlepšit a napravit? Co zachovat a neztratit?

Možná nám v tom „duchovním vyhlížení“ nového roku a v uspořádání si myšlenek pomůže, když se podíváme na modlitbu, kterou kdysi Pán Ježíš naučil své učedníky – modlitbu, kterou jsme se modlili v tomto roce mnohokrát a budeme doufám i v budoucnu. Modlitba Páně nám dnes poslouží jako „vodítko“ k tomu, abychom si znovu před začátkem roku 2020 uvědomili, co jsem – kvůli snadnému zapamatování – nazval 4P („čtyři pé“): totiž jaké máme privilegium, jaké jsou naše priority, jaké jsou naše potřeby a nakonec, jaké jsou prameny, ze kterých můžeme čerpat.

Privilegium, jak asi víte, znamenalo v minulosti výsadu či výsadní právo, které uděloval panovník za nějaké zásluhy, nejdříve jednotlivcům, později skupinám lidí a celým městům. Naším privilegiem je, že můžeme Boha nazývat naším vlastním, nebeským Otcem.

Toto privilegium nemáme od svého početí či narození, nějak automaticky, díky tělesnému původu. Nedostali jsme ho ani za zásluhy, za splněné úkoly či nějaké dobré skutky. Dostali jsme toto privilegium, když jsme se při křtu znovuzrodili z vody a Ducha jako Boží děti. Vírou jsme obdrželi to, co pro nás Ježíš, Boží Syn, získal svým dokonalým životem a zástupnou smrtí. Skrze Ježíše jsme byli přijati zpět do Boží náruče. „Otče náš“ smíme říkat jen díky Boží milosti, kterou jsme byli v Kristu hojně obdařeni a budeme i v novém roce.

Priority se týkají žebříčku hodnot, uspořádání si věcí podle jejich důležitosti. Jsou věci, které jsou prvořadé a mají v našem životě přednost před ostatními, které upozaďujeme. V Modlitbě Páně nás Ježíš učí, co má být naší prioritou: Boží jméno, Boží království, Boží vůle. A to znamená na úkor mého jména, mého království a mé vůle! Vyjadřujeme tím vlastně, že se vzdáváme „toho svého“ ve prospěch „toho Božího“, že se odevzdáváme, že své jméno, své království a svou vůli podřizujeme tomu slavnějšímu jménu, trvalejšímu království a prozíravější vůli.

Naší prioritou v novém roce není budovat své jméno, jako stavitelé věže v Bábelu. Chceme, aby Boží jméno bylo posvěceno, vyvýšeno, odděleno jako svaté a výjimečné. Jak to napsal žalmista: „Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!“ (Ž 115:1)

Naší prioritou není budovat své království, svou vládu nad svým životem a životem druhých, ale soustředit se na Boží království a vládu v mém životě a v mých vztazích s druhými. Boží království je vláda milosti (nezasloužené přízně), odpuštění, pokoje, smíření, laskavosti, trpělivosti, dobroty a lásky. Naše kralování by se zaměřilo spíše na hmotné statky, ale Ježíš nám říká: „Vy však hledejte Jeho/Boží království a to ostatní vám bude přidáno.“ (Lukáš 12:31)

A konečně naší prioritou v novém roce není prosazovat svou vůli, ale přijímat vůli Boží, která může zahrnovat i období zmatku, trápení či těžkostí, podle toho, jak nás Otec ve své prozřetelnosti a moudrosti vychovává a učí nás pokoře, vytrvalosti a trpělivosti. Ani Ježíš sám nepřišel konat, hledat a prosazovat svou vůli, ale hledal a poddal se plně vůli svého Otce. Před svým zatčením a odsouzením se v Getsemanské zahradě modlil: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“ (Lukáš 22:42) To je i naše modlitba, naše přání a naše priorita.

Lidské potřeby jsou mnohé, dotýkají se různých sfér lidského života a mají i různou naléhavost. Dnes se ke znázornění potřeb člověka často používá tzv. Maslowova pyramida. Starověcí židé naproti tomu používali jednoduchý symbol pro základní lidské potřeby: chleba. Chléb zahrnoval všechno, co potřebuje člověk k životu v tomto světě a co mu prospívá – jídlo, pití, domov, rodinu, živobytí, majetek, práci, zdraví, ženu/muže, přátele, mír, atd. Tuto symboliku zachoval i Ježíš ve své modlitbě, kde nás učí prosit Otce: „chléb náš vezdejší dej nám dnes“.

Kromě shrnutí všech potřeb do podoby „chleba“ si ale všimněte, že o tato požehnání, naplňující naše časné potřeby, neprosíme na rok dopředu, ani na měsíc, ani na týden, ale jen na dnešek. Vyjadřujeme tak svou důvěru, spoléhání na Boží věrnost, se kterou se Otec postará o své děti, dokonce dřív, než o to prosí. Nemusíme se tedy trápit starostí o to, co budeme v novém roce jíst a co si oblékat. Vždyť „život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv“ (Lukáš 12:23). O to víc život nás, kteří máme „větší cenu než mnoho vrabců“ (Lukáš 12:7).

Ovšem naše potřeby se netýkají jen každodenního chleba, ale i vztahů, které máme a pěstujeme. A v těchto vztazích se objevují trhliny, rány, křivdy – jak ve vztahu s Otcem, tak ve vztahu s našimi bratry a sestrami, s bližními a blízkými. Obnovit a narovnat tyto vztahy umožňuje Boží milost, která zaceluje trhliny, léčí rány a pohřbívá křivdy. O milost prosíme, když žádáme Otce: „odpusť nám naše viny“. A tuto milost zároveň velkoryse sdílíme, když říkáme: „jakož i my odpouštíme našim viníkům“. Stačí, když se ohlédneme, abychom nalezli mnoho důvodů, proč sami žádat o odpuštění, a také míst, kde o odpuštění můžeme ujistit hříšníky kolem nás.

Konečně pak naše potřeby zahrnují i Boží vedení a ochranu. O ně žádáme, když vyhlížíme nový rok, nové výzvy, nové překážky, nová pokušení. Zároveň si uvědomujeme, jak silná jsou „lákadla světa“, jak prohnané jsou lži našeho „Arcinepřítele“ a jak často je náš „duch odhodlán, ale tělo slabé“. A tak s důvěrou v Otcovu blízkost se do budoucnosti obrací naše závěrečné prosby: „neuveď nás do pokušení“ a „vysvoboď nás od zlého“. Bez Tebe, Otče, je jen otázku času a síly pokušení, než bychom podlehli, odpadli, poddali se a byli znovu zajati spletivem ďábelských intrik a tíhou vlastní viny a hanby. Proto Ty buď s námi, až budeme čelit překážkám, osidlům a úskokům toho Zlého, které nás v novém roce čekají.

Celá Modlitba Páně, když se na ni podíváte s odstupem, pokládá do kontrastu to, co je a patří Bohu, a to co je a přináleží nám. Bůh je vždycky ten Dárce, Zdroj, Otec, zatímco my jsme ti, kteří mají své potřeby, své viny, svá pokušení. Stačí si zvýraznit zájmena Tvé a Tvá a naopak náš, naše, nám. My jsme vždycky na straně „příjemců“, nikoli „dárců“. Ano, mnohé z toho, co dostáváme, máme za úkol jako „dobří správci“ sdílet s druhými – vezdejší chléb i milost a odpuštění. Ale prvotním pramenem a zdrojem těchto darů je pokaždé Bůh, náš nebeský Otec. Proto v pozdější době přibyl k bohoslužebné formě této modlitby i dovětek, ve kterém vyznáváme a uznáváme, že Bůh kraluje a vládne, že Bůh je mocen naplnit tyto naše prosby, že Bohu za to všechno patří sláva a chvála a uznání. On je naším pramenem, naším zdrojem i cílem.

Rok 2020 se blíží a s ním i mnohé změny v našem soukromém i celospolečenském životě. Bůh se však nemění. Modlitba, kterou nás naučil Jeho Syn a náš Zachránce Ježíš, nám i v tom novém roce připomene, že máme privilegium Božích dětí, že naší prioritou je „dávat Bohu to, co je Boží“, že naše potřeby nás nemusejí znepokojovat, neboť prameny, ze kterých čerpáme, jsou bezedné. Požehnaný nový rok, modlitební bojovníci, poutníci světem a Boží dědicové. Amen.

Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:

- verze KÁZÁNÍ

- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU