Milí malí přátelé!
Jestli poznáte, co je na obrázku. Ne, není to ukazovátko. Ani kouzelnická hůlka. Je to taktovka! A víte, kdo při práci taktovku používá? Ano, dirigent, který s její pomocí řídí celý orchestr, soubor hudebníků hrajících na různé nástroje. Dirigent jim taktovkou udává tempo, rytmus, takt, a ukazuje způsob, jakým má být pasáž hrána, jestli rázně a otře, nebo mírně a zvolna.
Slovo ‚taktovka‘ přešlo také do češtiny. Říká se „být pod taktovkou“ někoho, a to přeneseně znamená „být někým přímo řízen, veden“, jako je hudebník řízen a veden dirigentem.
Možná se ptáte, proč vám tohle vysvětluji. Souvisí to s veršem v Bibli, který jsme si četli a který jsme zvolili jako heslo či motto pro nový školní rok. Ten verš je vlastně takové přání, které napsal apoštol Pavel v dopise věřícím ve městě Tesalonika (neboli Soluň, v současném Řecku). „A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.“ To je Pavlovo přání pro věřící a zároveň i modlitba k Pánu Bohu, aby to uskutečnil, zrealizoval. A stejně tak je to nyní i naše přání pro vás, žáky naší školy, a modlitba k Bohu, aby to ve vás a mezi vámi uskutečňoval.
A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.
My si jako Pavel přejeme a vám přejeme, aby Pán Ježíš Kristus, náš Zachránce od hříchu, řídil vaše srdce. To sloveso ‚řídí‘ lze přeložit také jako narovná, nasměruje, zaměří, přivede – vaše srdce k nějakému cíli: totiž k Boží lásce a trpělivosti Kristově. Dalo by se říct, že Bůh je jako Dirigent, který řídí „orchestr našich srdcí“ a touží po tom, abychom „skladba“, kterou spolu hrajeme, byla oslavou Boží lásky a trpělivosti, kterou měl i Ježíš.
Hned v dalším verši totiž Pavel píše o bratřích, spoluvěřících, kteří vedou „zahálčivý život“, žijí neřádně, doslova chodí ataktós, mimo takt, bez řádu. Představte si, že by v orchestru některý nástroj začal hrát úplně mimo rytmus, jinou skladbu, nehrál svůj part. Stane se to, když se hudebník nedívá na dirigenta a jeho taktovku, ale hraje si, co a kdy ho napadne. Apoštol Pavel si na takové bratry, spoluvěřící, ztěžoval a káral je. Přál si, aby ti křesťané hráli svorně pod taktovkou Nejvyššího, svého Boha a Pána, Ježíše Krista.
A to znamená nechali se ovládnout a prostoupit Boží láskou. To je ta láska agapé, se kterou Samařan miloval zraněného neznámého. Je to láska obětavá, která se nekouká, co si ten druhý zaslouží; neoplácí zlo zlem, ale dobrem; nabízí druhým smíření a odpuštění; hledá společnou řeč; dává a nečeká za to odměnu. S takou láskou si přejeme, abychom mezi sebou jednali, jak nás Bůh vede a řídí jako náš Dirigent.
A také to znamená si osvojit trpělivost nebo vytrvalost, jakou měl sám Ježíš. My se snadno se necháme odradit překážkami, těžkostmi a posměchem. Potřebujeme Boha, aby nás naučil vydržet a vytrvat, nevzdávat dobré jednání, svou víru, naději a lásku, i když se někdy zdá, že jsme pak ti prohrávající. Ani Ježíš to nevzdal, i když měl před sebou smrt na kříži, která vypadala jako porážka. Věděl, že Bůh bude mít poslední slovo. A nakonec měl, když Ježíš vstal z mrtvých jako Vítěz.
Kéž hrajeme pod taktovkou Nejvyššího: Boha, který nás miluje, očišťuje v Kristu a vede naše srdce svým Duchem. Naslouchejte Jeho slovům, která jsou jako Jeho taktovka, aby naše společné žití znělo v Božích uších stále lépe. Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově!
Amen.