Milí přátelé, děti Abrahamovi, bratři a sestry v Kristu –
Dnes bych se rád krátce věnoval slovům písničky Otec Abraham, kterou děti před chvílí zpívaly. Možná ta slova někoho z vás zmátla. Teď nemyslím to zvedání pravé ruky (right arm) nebo levé nohy (left foot). Ale spíše ta slova o tom, že otec Abraham měl mnoho synů a že já jsem jeden z nich a stejně tak i vy, a tak pojďme chválit Pána (anglicky Father Abraham had many sons … I am one of them and so are you… so let’s just praise the Lord!). Možná znáte nebo jste slyšeli českou verzi této písně, kde se zpívá, že „otec Abraham měl sedm synů, oni nejedli, ani nepili, jenom takhle dělali…“ a následují různé pohyby rukama, nohama a hlavou.
Jak to ale s tím otcem Abrahamem podle Bible vlastně bylo doopravdy? Měl mnoho synů, nebo jich měl sedm, a jak to, že já nebo vy patříme mezi ně? A proč za to patří chvála Bohu?
My jsme si k tomu četli ty nejdůležitější úryvky. Dozvěděli jsme se, že Bůh slíbil Abrahamovi (ještě když měl své původní jméno Abram), že bude mít potomků jako hvězd na obloze, tolik, že je ani všechny nebude moci spočítat! Navíc dal Bůh Abramovi jméno Abraham, tedy „otec hlučícího davu“! Bezva, řekli bychom si, ale Abraham a jeho žena Sára až do svého stáří neměli žádné děti…
Nakonec však, po mnoha letech čekání, přece jen Abraham, když už mu bylo sto let, měl se svou ženou Sárou, které bylo devadesát, syna Izáka. Proto se také v jiné verzi té písně zpívá o Abrahamovi: „Otec Abraham měl syna Izáka… syna Izáka měl otec Abraham…“ Abychom však byli přesní, Abraham měl ještě jiné syny, ne však se svou ženou Sárou. Měl syna Izmaela se Sářinou otrokyní Hagar (Genesis 16) a po smrti Sáry měl dalších šest synů s Ketúrou (Genesis 25). Ovšem pouze Izák byl syn zaslíbený Bohem, syn Abrahama a Sáry.
Izák pak měl dva syny, Ezaua a Jákoba. Z Jákoba vzešlo 12 synů a z nich později v Egyptě povstalo 12 kmenů Izraele. Z Egypta, „z domu otroctví“, nakonec vycházel sta tisícový dav „potomků Abrahama“, jeho praprapra…vnuků a praprapra…vnuček. Bylo jich vskutku mnoho…
Hospodin ovšem kdysi Abrahamovi řekl: „Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny národy země.“ (Genesis 22:18) Jak toho Bůh dosáhl, aby požehnal všem národům skrze potomstvo Abrahama? Vykonal to skrze Potomka s velkým P, skrze jediného Abrahamova potomka, který byl v každém ohledu bez hříchu. Narodil se v linii Abrahama, ale přišel od Boha z nebe, a dostal jméno Ježíš, tedy „Hospodin je spása“. Právě v tomto jedinečném Potomku Abrahama došly požehnání všechny národy země, nejen národ Izrael. Protože právě On, jako Boží beránek bez vady a poskvrny, se obětoval za celý svět, za nás všechny.
Vírou v tohoto Potomka a křtem v Jeho jméno se i my stáváme „dětmi Abrahama“, ač nejspíš nejsme jeho fyzickými potomky. Každý, kdo volá Ježíše, modlí se k Němu, vzývá Jeho jméno, bude zachráněn, bez ohledu na to, zda ve svých genech má stopy po Abrahamovi, nebo ne.
A platí to i naopak. Ne všichni, kteří se narodili v linii Abrahama, jsou těmi zaslíbenými a požehnanými dětmi Abrahama. Ne všichni potomci jsou děti! Ježíš to už kdysi říkal židům, kteří Ho nejen odmítali, ale nenáviděli Ho a chtěli Ho zabít: „Vím, že jste potomci Abrahamovi… Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.“ (Jan 8:37,39)
Stejně tak to viděl i apoštol Pavel, ačkoli sám měl „stopy DNA“ Abrahama. Říkal, že na tělesném rodokmenu u Boha nezáleží, jedině na víře v zaslíbení, které Bůh dal a splnil v Ježíši. „Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, … dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.“ (Římanům 9:6-9) Stejně tak v jiném dopise Pavel píše: „Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi.“ (Galatským 3:7) Ti, kdo jsou z víry, jsou totiž „v Kristu“, který je tím navěky požehnaným a zaslíbeným Potomkem.
Kolik má tedy Abraham synů (tj. dědiců)? Skutečně je jich mnoho, jako hvězd nepočítaně. Jsou jimi všichni ti, kteří kdy uvěřili Hospodinu, Jeho slovu, Jeho dílu spásy, Jeho slibu, Jeho daru nového života v Mesiáši, který měl přijít a který také přišel.
Má Abraham sedm synů? Snad i to by se dalo říct, pokud vezmeme v úvahu, že číslo 7 je v Bibli symbolem úplnosti, hotovosti, toho, kde nic ani nikdo neschází. „Sedm synů“ tak může představovat „plný počet dědiců“. Žádný neschází. Vy i já mezi ně patříme, máme-li stejnou víru, stejnou důvěru v Boha, jako měl Abraham. Ač neviděl předem, ač se zdálo, že co Bůh slibuje, je nemožné, věřil – prostě proto, že to řekl Bůh, který nelže.
A proč kvůli tomu chválit Pána Boha? Protože On sám nás zachránil – ne pro náš rodokmen, ne pro naše zásluhy, dobré skutky či úspěchy. Ze své milosti nás povolal k víře v Zachránce, kterého nám dal. A naši víru, naši důvěru v Ježíše, nám připočítává za spravedlnost. Halelujah! Amen.