Od anastasis ke svobodě

Christos Anesti! Alithos Anesti! Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých!

Milí bratři a sestry vzkříšeného Pána Ježíše Krista, svobodní dědicové věčného života v Něm:

Dnešní kázání bych si dovolil začít malým kvízem. Podívejte se na následující obrázky a zkuste přijít na to, co mají společného. Jaká je mezi nimi spojitost?

• Anastázie Nikolajevna Romanovová – nejmladší dcera posledního ruského cara, Mikuláše II., která byla spolu s rodiči a všemi sourozenci v červenci 1918 zavražděna na rozkaz bolševiků.
• Anastasia Kuzminová – roz. Šipulinová, biatlonistka ruského původu, která od roku 2008 reprezentuje Slovensko.
• Nastěnka – postava z ruského filmu Mrazík z roku 1964, hodné a skromné děvče, kterou ztvárnila původně baletka, později i herečka Natalija Sedychová (kdekdo ji chtěl za ženu :-).
• Stázka – román od Bohumila Říhy pro děti a mládež z roku 1961; příběh patnáctileté dívky, které gestapo odvezlo tatínka, a tak najde službu na velkém statku.
• Anastacia Lyn Newton – americká popová zpěvačka a textařka, známá zejména svým zvučným chraplavým hlasem a osobním bojem proti rakovině.
• Byzantská malba v kostele Chora v dnešním Istanbulu, nazvaná Hé Anastasis – Kristus, který prorazil brány pekla, na ní vytahuje Adama a Evu (lidské prarodiče) z hrobů, vlevo za Adamem stojí Jan Křtitel, král David a Šalomoun a další zbožní izraelští králové, vpravo za Evou prototyp Krista, Ábel, coby pastýř ovcí, a různí SZ proroci.

Spojitost mezi těmito obrázky je ve jméně: Anastázie (má svátek 15. dubna), Nastěnka, Stázka, Stacy, Hé Anastasis – znamená Vzkříšená/í! Původ tohoto jména je v řeckém slově anastasis, které znamená „znovu stání“ či „povstání“. V Novém zákoně se používá zejména ve smyslu „anastasis ek nekrón“, tedy vstání z mrtvých, zmrtvýchvstání, vzkříšení.

Když apoštol Pavel před mnoha lety vystoupil v Aténách tváří v tvář filozofům své doby a kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání (ton iésún kai tén anastasin), měli ti Řekové nejprve zato, že jim vypráví o dvou nových božstvech: jakémsi bohu Ježíši a bohyni Anastasis/Vzkříšení. To nás nemusí příliš překvapovat, neboť Řekové i Římané uctívali mnoho božstev řekněme abstraktní povahy, např. Victorii/Niké (Vítězství), Fortunu/Tyché (Štěstěnu) nebo Libertas (Svobodu). A klidně by uctívali další bohy, kdyby jim pomohli dosáhnout jejich cílů a naplnění jejich tužeb.

Aby se dozvěděli víc, pozvali Pavla na Areopag, skalní vyvýšeninu, kde Pavel začal svou první veřejnou řeč mimo židovské prostředí slovy: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.“ A své zvěstování evangelia zakončil větou: „Neboť (Bůh, ten jediný a skutečný) ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ (v. 22,31) Pavel nehlásal nová božstva, ale historickou osobu Ježíše a historickou událost Jeho zmrtvýchvstání. A to je dodnes i naším poselstvím světu!

Ano, dnes, na Velikonoční neděli, si připomínáme „slavné Kristovo vzkříšení“. Co vlastně oslavujeme a co hlásáme, když zvěstujeme evangelium, když mluvíme o Ježíši a o vzkříšení? Ne, nehlásáme nová božstva. Nehlásáme ani žádný převratný životní princip. Nehlásáme pravidla pro dobrý či úspěšný život. Nehlásáme filozofický směr. Nehlásáme plody své představivosti. Ani neříkáme lidem, co by na sobě měli změnit. Nic z toho není poselstvím evangelia, které hlásal Pavel a ostatní apoštolové!

Zvěstujeme však historickou postavu Ježíše Krista, Božího i lidského syna, a historickou událost Jeho vítězství nad smrtí, která změnila dějiny a náš osud. To je evangelium; a to samo má Boží moc zachránit a proměnit člověka, dát mu nový život, nové směrování, novou naději… a také vytouženou svobodu. Ano, vzkříšení Pána Ježíše nám dává svobodu, dokonce trojí svobodu: svobodu od hříchu a zatracení; svobodu od strachu ze smrti; a konečně svobodu od prázdného, sebestředného, neužitečného života.

1. SVOBODA OD HŘÍCHU A ZATRACENÍ …

Pavel v Areopagu říkal, že Bůh bude jednou spravedlivě soudit svět skrze vzkříšeného Ježíše Krista. Většina jeho posluchačů se pozastavila nad událostí vzkříšení, ale nepozastavila se nad skutečností posledního soudu. My takovou chybu neděláme, neboť jsme si vědomi své hříšnosti a slabosti. Přiznáváme a vyznáváme svá selhání v dokonalé lásce. Víme, že jsme se tu a tam hnali za něčím, co nebylo od Boha, abychom pak zjistili, že to nenaplnilo naše nejhlubší touhy, ale zanechalo nás to v ještě větším hladu a žízni. Jak bychom jen mohli sami o sobě obstát před Soudcem vší země, tváří v tvář Jeho požadavkům na svatost a bezúhonnost?

Možná kdyby tehdy Řekové nechali Pavla domluvit, dozvěděli by se to, co říkal už před ním apoštol Petr pohanům v Cesareji, v domě Kornelia, římského důstojníka: „… je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“ (Skutky 10:42-43)

Ano, Ježíše Bůh vzkřísil a ustanovil za Soudce nás všech. Ale zároveň byl Ježíš ukřižován jako Oběť za nás všechny, za naše viny, aby se stal Zachráncem nás, kteří v Něho věříme. Ježíš „byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.“ (Řím 4:25)

Vzkříšení Krista nám tedy přináší svobodu od hříchu, od odsouzení a věčného zatracení. Není už, co odsoudit a zatratit. Na kříži Krista skončily naše přestoupení. Díky Ježíši jsme před Bohem navěky spravedliví. Chvála Bohu!

2. SVOBODA OD STRACHU ZE SMRTI …

Jak víte, na náhrobcích zemřelých se uvádějí dvě data – datum narození a datum úmrtí. Nepřijde-li mezitím Soudný den, budou tato dvě data i na našem hrobě. U Ježíše však, obrazně řečeno, přibylo ještě jedno: datum vzkříšení. A to samé bude platit i pro nás: i v našem případě jednou přibude datum vzkříšení těla!

Apoštol Petr kdysi mluvil k Židům v chrámu o velikonočních událostech jako o paradoxu: „Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.“ (Sk 3:15) Vzkříšení Ježíše tak dokazuje konečné vítězství života nad smrtí. To Kristus a Jeho život – život, který teď přebývá v nás – bude mít poslední slovo a podrobí si i tohoto posledního nepřítele.

Tohle poznali a tomu uvěřili ti zprvu vystrašení, zaražení učedníci Ježíše a stali se z nich odvážní svědci, kteří nebojácně čelili mnoha nebezpečím a život ohrožujícím výzvám. Tak jako Pavel i oni mohli říct: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk“ (Fil 1:21). Stejně i my můžeme mít – díky vzkříšení Krista – pevnou naději, jistotu, o které Pavel tolikrát psal: „Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.“ (1 Kor 6:14)

Pisatel listu Židům to napsal výstižně a otevřeně: Ježíš přemohl smrt, „aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví“ (Žid 2:15). Vzkříšení nám přináší svobodu od strachu ze smrti, z toho, co přijde po ní i před ní. V životě i ve smrti patříme Pánu. Chvála Jemu!

3. SVOBODA OD PRÁZDNÉHO, SEBESTŘEDNÉHO, NEUŽITEČNÉHO ŽIVOTA …

Nebýt anastasis, nebýt vzkříšení z mrtvých, možná by opravdu bylo lepší „vymačkat“ z tohoto života co nejvíc pro sebe. Možná by platilo heslo: „Žijeme jen jednou. Tak ať to stojí zato! Jezme a pijme, neboť možná už zítra zemřeme.“ Vzkříšení Ježíše nám však otevírá novou perspektivu, nový pohled a nadhled, a přináší nám svobodu od prázdného a planého života.

Apoštol Pavel napsal mnoho dopisů křesťanům, aby jim ohlásil, vysvětlil a ilustroval na mnoha příkladech, co vlastně znamená ten nový život, který už nyní máme a žijeme vírou, který jsme dostali skrze křest ve jménu Pána Ježíše Krista. „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.“ (Řím 6:4) Byla to slavná Boží moc, ne naše rozhodnutí či snažení, že jsme se „znovu narodili“ a vydali se na novou cestu. Pán Ježíš je počátek i konec. On zemřel za naše staré způsoby, prázdné, sebestředné životy nás všech; „a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“ (2 Kor 5:15)

Nenásledujeme mrtvé vůdce, nejsme učedníky postavy z dávné minulosti. Máme živého Pána, který nás dnes a denně vede a posiluje ve službě potřebným, v laskavých projevech milosrdenství, v nepředstírané bratrské lásce. A to stojí zato! Haleluja!

Christos Anesti! Alithos Anesti! Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých!

V Něm máme svobodu od hříchu a zatracení, od strachu ze smrti, od prázdného života.

Žádný apríl, ale amen!