Milí přátelé Boha, a ne světa –
Na začátek dnešního kázání jsem vybral tři citáty či hesla, která nějakým způsobem hovoří o světu. O světu, ve kterém žijeme a kterého jsme v určitém smyslu součástí.
Začnu trochu odlehčeně, a to reklamní kampaní, která se dle názoru odborníků velmi povedla, protože si jí mnozí všimli. Pivovar Bernard ji vypustil do světa pod heslem „Svět se zbláznil, držte se!“ To heslo přitom doprovázely obrázky různých absurdních scén ze současné společnosti. Např. to byl obrázek baby Jagy s hashtagem #MeToo (tj. mě také... se to týká, se to stalo). Šlo o narážku na vlnu obvinění ze sexuálního obtěžování, kdy si po letech či desetiletích neznámé ženy vzpomněly, jak na ně kdysi sexuálně dotíral někdo dnes známý, slavný a bohatý. A nyní ty ženy žádají finanční odškodnění.
Jinou absurditu světa vystihoval obrázek muže kráčejícího jako páv vedle své ženy, která mu nese plnou basu piv. A pod obrázkem titulek „Česká realita“. Další byl obrázek s dětmi, které jsou se zbraní v ruce připraveny bojovat. Za co? Za zájmy dospělých? Ano, svět se zbláznil, svět zešílel, když se v něm tohle děje. A tím slovem „svět“ je zde míněna lidská společnost a dění v ní, jehož nesmyslnost je často do očí bijící. A do nebes volající.
Druhý citát. Velký ruský spisovatel a filozof Lev Nikolajevič Tolstoj svého času prohlásil: „Každý přemýšlí o tom, jak změní svět, ale nikdo nemyslí na to, jak změnit sám sebe.“ Ano, je třeba začít u sebe, neboť to můžeme ovlivnit všichni, to může inspirovat druhé, to může mít motýlí efekt. Světem, který chtějí lidé měnit spíš než sebe, je zde opět míněn svět vztahů mezi lidmi, jejich chování, hodnotový systém, způsob řešení problémů, apod. Svět jako společnost lidských bytostí potřebuje změnit a my můžeme přispět změnou u sebe, říká zde Lev Tolstoj.
Abych to trochu vyvážil, zmíním nakonec citát jednoho Američana. Jeho postava je také velmi aktuální, neboť o něm právě běží v kinech velkofilm. Vědec J. Robert Oppenheimer pocházel z bohaté židovské rodiny, a když vzpomínal na své dětství v hmotné hojnosti a v izolaci od problémů okolního světa, prohlásil: „Mé dětství mě vůbec nepřipravilo na to, že svět je plný krutých a hořkých věcí.“ Svět, ve kterém už jako dospělý Oppenheimer žil, se právě zmítal v hrůzách druhé světové války a on byl jedním z těch, kteří se museli zabývat otázkou, zda jedna hrůza může zastavit šíření jiné hrůzy.
Svět se zbláznil. Svět potřebuje změnit změnou jednotlivců. Svět je plný krutých a hořkých věcí. Jistě bychom s tím vším souhlasili. Jen si všimněte, že slovo svět zde neznamená fyzický vesmír, planety či přírodu, ale spíše nás, lidi, společnost, vztahy, hodnoty, principy, způsoby a postoje lidí a z nich plynoucí volby, rozhodnutí a činy. Je to svět, který není takový, jaký by měl být…
O to víc šokující je, když jeden z nejznámějších veršů Bible, shrnující její základní poselství, říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16) Ano, tento svět, který se zbláznil a je plný krutosti a nelítostné hořkosti, Bůh miloval. Tomuto světu lidí, kteří si zasloužili odsoudit a zahubit, Bůh projevil svou lásku tím, že mu dal svého Syna. Natáhl k němu svou pravici, aby tonoucí svět zachránil.
Na druhé straně však čteme také v Bibli slova, která mluví o tom, že my, jako Bohem zachránění lidé, nemáme tento svět milovat, nemáme být s ním v přátelství. Jak například napsal Jakub ve svém dopise: „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.“ (Jk 4:4) Jak tomu máme rozumět, že na jedné straně Bůh svět miluje, a na straně druhé přátelit se s tímto světem znamená mít Boha za nepřítele? Je tedy svět něco hodné milování, nebo něco hodné nepřátelství?
Bůh si zamiloval svět
Když apoštol Jan napsal, že Bůh tak milovat svět, pod pojmem „svět“ měl na mysli lidi ve světě. Hříšníky – ať to byli Židé či pohané, muži nebo ženy, dospělí nebo děti, otroci nebo páni. Že Jan mluvil o lidech světa vidíme podle toho, že v tom známém verši píše: „aby žádný (člověk!), kdo v Ježíše věří, nezahynul…“. Bůh miloval svět lidí. Jde Mu o záchranu lidí, hříšníků. Proto se také Ježíš pohyboval mezi hříšníky a jedl s hříšníky a byl přítelem hříšníků. Neschvaloval však jejich hřích, nebyl přítelem hříchu, nebyl přítelem principů, které ve světě lidí vládly! To je třeba rozlišovat!
„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
Přátelství se světem
Protože když mluví Jakub ve svém dopise o tom, abychom nebyli přáteli světa, chápe zde „svět“ jinak – ne jako lidi, ale má na mysli principy tohoto světa, hodnoty tohoto světa, záležitosti tohoto světa, způsoby tohoto světa, moudrost tohoto světa, honby lidí tohoto světa, podobu tohoto světa. S tím se nemáme přátelit, to si nemáme osvojovat, k tomu nemáme srdcem přilnout, to nemáme milovat. Lidi světa ano (ty i Bůh je miluje); postoje světa však ne (ty i Bůh nenávidí).
I rodiče milují svárlivé děti, ne však jejich sváry!
Že Jakub mluví o principech a postojích světa, ne o lidech světa, dokazuje samotný kontext, ve kterém Jakub mluví o přátelství se světem. On kárá křesťany, že mezi nimi jsou boje a sváry, hádky a nepokoje, ubíjení a nevraživost. Že jsou ve vleku svých vášní, ambicí a rozkoší. To, co je typické pro tento svět, stále ovládalo i je! A tak ani neprosili Boha o pomoc, o Jeho požehnání, o Jeho vedení, o moudrost shůry. Zasnoubili se sice Bohu vírou v Krista, ale přitom stále udržovali důvěrný vztah s hříšnými postoji tohoto světa. Proto je zde Jakub nazývá „proradná stvoření“, doslova „cizoložníci a cizoložnice“! Nebo jinak, nevěrníci Bohu!
Svět byl pro ně jako milenec, který vytěsňoval jejich snoubence. Boje a sváry hrály mezi nimi větší roli než pokoj a vzájemná služba. Osobní ambice a tělesné vášně byly důležitější než Boží vize a Boží moc evangelia. Více stáli o přízemní moudrost (o vychytralost a vypočítavost), kterou Jakub nazývá „ďábelskou“, než o moudrost, kterou dává Bůh a která se světu zdá být bláznovstvím. Neprosili Boha o to trvalé a skutečné, ale jen o to pomíjivé a klamavé. Nehledali nejprve Boží království, ale jen to pozemské. Jako by zapomněli, že to Boží království, s Ježíšem jako Králem, není z tohoto světa a není s ním kompatibilní. Nezapomínáme na to někdy i my?
Vyvoleni ze světa
Sám apoštol Jan, který na jednom místě napsal, že Bůh miloval svět lidí, jinde píše o světě také ve smyslu bezbožných postojů, principů a hodnoty světa. Z takového světa jsme byli vyvoleni, vykoupeni Kristovou krví a osvobozeni k životu a ke svobodě Božích dětí. Tomuto světu už nepatříme. Tento svět nemáme milovat. A připravte se na to, že ani on nebude milovat nás.
V Janovi 15 říká Ježíš svým učedníkům: „Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19) A ve svém prvním dopise Jan píše přímo a bez obalu: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1. Janův 2:15-17)
Bůh miluje svět lidí, a proto chce nás, lidi, skrze svého Syna Ježíše zachránit pro úžasnou věčnost s Ním. Zachránit nás ze světa, který se zbláznil, jak tvrdí Bernard – zachránit tím, že nám dal Ježíše, abychom se Jeho drželi.
Kristův Duch v nás může konat tu změnu, o které mluvil Tolstoj, tak jak nahrazuje postoje a principy světa Božími postoji a principy.
A ač nepatříme světu, přesto zůstáváme dosud ve světě, který je plný krutých a hořkých věcí, jak poznal i Oppenheimer. Ovšem Bůh je s námi i v těchto všech věcech, přemáhá tento svět a dává nám naději na ten nový, který bude bez hříchu, bez bolesti, bez slz a bez smrti.
Pamatujme, že v tomto světě jsme jen poutníci a cizinci, kdežto naše pravá vlast je jinde. Jsme „občané nebes“. Kéž je to na nás a mezi námi víc a víc vidět. Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU