Milí přátelé a Boží vyvolení!
Dnes končí týden Letní biblické školy pro děti. Souhrnné téma, které nás letos provázelo, znělo: BOŽÍ ZOO A TY: Co nás zvířata učí o Bohu. Na vybraných příbězích a událostech, zapsaných v Bibli, jsme si ukazovali, že živý Bůh je mocný, svrchovaný a neochočitelný jako lev; že Jeho nepřítelem je ten lstivý lhář, který jako had klame a svádí celý svět na scestí; že živý Bůh je též pokorný, snížil se až k nám do naší bídy a přijal i trest za naše provinění jako obětní beránek; že živý Bůh je nositelem pokoje a naděje, jako jím byla holubice pro Noema; že živý Bůh působí radikální proměnu člověka – jeho ducha a jednou i těla –, jako když se z housenky stane motýl.
Děti se v uplynulém týdnu dozvěděly i mnoho zajímavostí (fun facts) o těchto a dalších zvířatech. Já se nyní zastavím u jednoho z těch, které se detailně neprobíralo – je to sova. Dnes existuje na světě více než sto druhů sov. V našich krajinách jsou nejrozšířenější puštíci, ale narazit můžete i na výra, kalouse nebo sýčka. Právě sýček obecný – totiž jeho latinské jméno – nám může napovědět, proč se o sovách říká, že jsou moudré. Není to proto, že některá vaše paní učitelka ve škole vypadá s velkými brýlemi na nose jako „moudrá sova“. Sýček obecný se v latině nazývá Athene noctua, neboli „aténská sova“.
V antické době žilo v řeckých Aténách velké množství sov a Atéňané je milovali, takže si např. dali sovu do znaku města nebo razili sovu na své mince (drachmy). „Nosit sovy do Atén“ bylo řecké úsloví, podobné tomu, co říkáme my u nás: „Nosit dříví do lesa“, tedy dělat něco zbytečného, co nijak nezmění stav věcí. Atéňané měli v úctě mýtickou bohyni Athénu, jejíž jméno ostatně převzali, a znázorňovali ji na obrazech a sochách často právě v doprovodu sovy. Athéna byla pro ně bohyní moudrosti (také strategie, války, spravedlnosti a práva), Athény tehdy byly navíc centrem filozofie a učenosti, a to je také nejspíš důvod, proč se sova stala v mnoha koutech světa symbolem moudrosti.
Možná nás už nepřekvapí, že moudrost je i jedním z rysů, z charakteristik živého Boha, Hospodina. A podobně jako v případě moci, pokory, naděje i moudrost s námi chce Bůh sdílet! On je jejím zdrojem a dárcem. „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z Jeho úst,“ píše v Bibli v knize Přísloví moudrý král Šalomoun, který sám byl obdarován velkou moudrostí.
Pozor! Někdy si pleteme moudrost a rozumnost se znalostmi, vědomostmi. To ale není to samé. Jednoduchý příklad: Mohu mít velké znalosti o tom, jak vzniká déšť a mohu mít podrobné vědomosti o tom, jak a z čeho se vyrábí pláštěnka. Ale moudrost je v tom, že když venku prší, tak si tu pláštěnku vezmu, abych nepromokl a nenastydl. Moudrost je praktická rozumnost a prozíravost, schopnost vidět „za“ věci kolem, činit rozvážná rozhodnutí s ohledem na jejich důsledky.
Obvykle se taková „životní moudrost“ spojuje s vysokým věkem – starší člověk už něco zažil, má zkušenosti, ze kterých se třeba i poučil. Také to je dar od Boha: něco zažít a vyvodit z toho moudré ponaučení, pro sebe i pro druhé. Ovšem někdy nás vlastní zkušenosti zanechají spíše ve zmatku a v pochybnostech – ptáme se pak: Proč se mi to děje? Jaký to má smysl? Jak z toho ven? Jak se v tom mám vyznat? Co mám změnit? Jak mám jít dál?
Právě v takových chvílích, ale nejen v nich, se jasně ukazuje, že potřebujeme „moudrost shůry“, potřebujeme poradit a vést od někoho, kdo má přehled, nadhled a vhled do všeho dění kolem nás i v nás, kdo skutečně „rozumí životu“. A to není žádný z nás. I takový moudrý Jób, který dokázal druhým radit, byl sám zmaten, když na něho samého přišly životní pohromy. Musel uznat: „Odkud tedy přichází moudrost? … Jenom Bůh rozumí její cestě,… neboť On dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.“ Hospodin sám je sice hodně tajemný, ale jen On sám zná všechna tajemství. Proto je užitečné hledat u Něho moudrost, naslouchat Jeho slovům a osvojovat si Jeho ponaučení.
Chápu lidi, kteří říkají, že se „setkávají s Bohem“, když jsou třeba sami v lese, nebo když hledí na hvězdami posetou oblohu, když chovají své miminko v náručí, když poslouchají svou oblíbenou hudbu, když mají před sebou nějakou úchvatnou přírodní scenérii. Ano, to všechno, a mnohem víc, jsou „Boží doteky“, jsou to „otisky prstů“ Boha Tvůrce, které nás přesvědčují o tom, že nás něco přesahuje, že tu nejsme sami, že za tím vším je něco hlubšího, něco moudrého, něco úžasného. Mám také takové zkušenosti a zážitky. Ale také už vím, že to je pozvání, abych šel dál, abych – obrazně řečeno – nejen sledoval oceán ze břehu, ale vydal se na cestu po něm.
A nezbytnou „mapou“ pro takovou cestu, „sbírkou moudrosti shůry“, jsou Boží slova zapsaná v Písmu lidmi, které Bůh oslovil. Apoštol Pavel to připomínal svému příteli Timoteovi: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou/dokážou dát moudrost ke spasení/záchraně, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha (je vdechnuté Bohem) a je dobré (užitečné) k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven (dokonale vybaven) ke každému dobrému činu.“ (2. Timoteovi 3:15-17)
Už od dětství – doslova „miminkovství“ – od prvních dnů na tomto světě byl Timoteus vyučován a veden k moudrosti svou věřící matkou Eunikou a babičkou Lois. Děti nikdy nejsou „příliš malé“ na to, aby poznávaly Boha a osvojovaly si Jeho moudrost. K tomu sloužila svatá Písma – tehdy jen Starý zákon – tj. zapsaná slova vdechnutá Bohem, Písma, která jsou „svatá“, tj. ne všední, ne jako jiná literatura, ale výjimečná a jedinečná svým vznikem i svým obsahem. Neboť dokáží dát člověku moudrost k záchraně – moudrost, která otevírá zaslepené oči, která vysvobozuje z prázdnoty, z otroctví hříchu a sebeklamu, která vytrhává člověka z bludné cesty vedoucí do sebezkázy, která připraví člověka na setkání s Tím, jemuž se budeme zodpovídat. Ta záchrana je vírou v Krista, v Mesiáše darovaného nám Bohem, v Ježíše, Božího i lidského syna, který zemřel za nás a vstal pro nás. Víra v Něho není jen souhlas, ale přijetí, přivlastnění si, osvojení si Jeho slov, Jeho díla, Jeho pohledu. A Ten, koho přijímáme, se nás pak zmocňuje.
Ježíš je moudřejší než sova, je víc než Šalomoun obdařený moudrostí. V něm „jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (Koloským 2:3). On je Lodivodem, vydáme-li se na moře s mapou Písma v ruce. O Něm Písmo svědčí, o Něm to tu celé bylo, je a bude… včetně nás.
Během letošní Letní biblické školy jsme se snažili šířit tuto „moudrost k záchraně“. Cílem nebylo, aby se děti chlubily, kolik faktů znají o zvířatech, ale aby se mohly v životě „chlubit“ moudrostí od Boha. Jak to v Písmu vyjádřil Bůh ústy proroka Jeremijáše: „Chce-li se (někdo) něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý (moudrý!) a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost.“ (Jeremjáš 9:23a) Jeho neochabující požehnání vám všem! Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU
Zde je ke shlédnutí videozáznam písničky MY GOD IS SO GREAT ze závěrečné bohoslužby.