Dobré ráno, moudří podle světa i moudří podle Boha –
Jak jistě víte, slova jako idiot, imbecil či debil se dnes vyskytují a používají mezi lidmi jako nadávky. Zevšedněly tak výrazy, které se dříve používaly v psychiatrii k odstupňování mentálně zaostalých jedinců, jejichž hodnota IQ byla nižší než 70. Člověk, který měl IQ v rozsahu 50-69, byl odborně označen termínem debil; pokud měl IQ 35-49, byl zařazen mezi imbecily; a pokud bylo jeho IQ pod 35, patřil do kategorie idiotů. Toto původní rozdělení mentální retardace se dnes, právě z důvodu velmi hanlivého zabarvení, již nepoužívá. Místo toho se mluví o lehké, střední, těžké a hluboké mentální retardaci.
Mimochodem, slovo kretén se mezi termíny v psychiatrii nepoužívá (kretenismus je onemocnění vzniklé sníženou činností štítné žlázy v raném dětství), nicméně původ toho slova může být pro nás zajímavý. Slovo kretén pochází z francouzského výrazu „kretien“, čili křesťan! Nevzniklo to ale proto, že by křesťané byli považováni za kretény; naopak, chtělo se tím zdůraznit, že i lidé s mentálními či vývojovými poruchami jsou stále lidé, potažmo křesťané, mají tedy lidskou důstojnost a zasluhují lidské zacházení. Ale to jen tak na okraj.
Proč o tom mluvím? Je to z toho důvodu, že člověk s lehčí formou zaostalosti, s IQ mezi 50 a 69, býval označen slovem debil, v anglickém prostředí moron. Slovo moron pochází z řeckého výrazu móros (μωρός), znamenajícího hloupý, pošetilý, bláznivý či ztřeštěný. A právě toto slovo apoštol Pavel opakovaně používá v dopise napsaném křesťanům do Korintu.
Pavel není jediný, kdo tohoto výrazu použil. O lidském moronství, bláznivosti, hlouposti, pošetilosti se v Bibli mluví na moha místech, v různých odstínech a situacích! Dnes bych tu rád zmínil tři vybrané biblické kontexty: moron jako nadávka, jako varování a jako výzva! Přitom bych se zaměřil právě na to třetí použití, které se objevuje v Pavlově dopise.
Moron jako nadávka
První významný kontext, ve kterém se vyskytuje moronství, je případ, kdy Ježíš varuje před nadávkami a slovními útoky typu „Ty morone/hlupáku/debile!“ V kázání na hoře Ježíš s autoritou Božího Syna vysvětluje, jak vážné v Božích očích je i naše „zabíjení“ myšlenkou a slovem: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra (dosl. řekne mu Raka! Prázdná hlavo! Tupče!), bude vydán radě (židovské veleradě); kdo svého bratra zatracuje (dosl. řekne mu Móre! Blázne! Hlupáku!), propadne ohnivému peklu (gehenně).“ (Mat 5:21-22) Móre tu máme jako příklad hrubé nadávky, urážejícího posměchu, pohrdajícího charakterem člověka. A užívat takové urážky v nelásce k bližnímu je u svatého Boha stejně vážné jako zabíjet.
Moron jako varování
Možná je proto s podivem, že Ježíš sám (!) toto slovo používá vůči farizeům. To je druhý kontext, který dnes zmíním. Ježíš oslovuje farizeje, jejichž chování (ne nutně charakter) bylo pošetilé (v čem, o tom si více řekneme při jiném kázání): „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci!“, „Běda vám, slepí vůdcové!“, „Blázni (Móroi) a slepci!“ (Mat 23:15-17) Znamená to snad, že se Ježíš chytil do vlastní pasti? Odsoudil sám sebe, když vyřkl slovo „blázni“? Zhřešil snad?
Na tomto příkladu je vidět, že nejde o pronesení slova samotného, ale spíše o ducha, se kterým to slovo říkáme (platí podobně i o pochvalách, lichotkách, modlitbách atd.). Bylo řečeno v duchu nenávisti a pohrdání, nebo v duchu lásky, která varuje v zájmu a ve prospěch bližního?
Srovnejme dvě modelové situace z dnešní doby:
1- Uděláte v práci nějakou botu a kolega, který na takovou šanci evidentně dlouho čekal, se vám začne vysmívat: „To jsi pěkný hlupák! Cha, to se povedlo. Takového troubu jsem dlouho neviděl.“ (Pokud žádného takového kolegu nemáte, zkuste se zapojit do libovolné diskuze na internetu, tam jistě nějaký příklad objevíte.)
2- Jiný případ. Je léto a právě jste s kamarády objevili nádhernou zátoku. Vylezete s nimi na útes, který se tyčí nad vodní hladinou. Chystáte se skočit, ale kamarádi vás varují a odrazují slovy: „Ty jsi blázen! Víš, jak je to nebezpečné? Jestli skočíš, jsi pošetilec. Nevíš, co se tam pod hladinou skrývá. Jenom hlupák takhle riskuje se životem!“
Snad vnímáme ten rozdíl. Ačkoli hlupák zaznělo v obou situacích, tak zatímco v první to slovo ponižuje a uráží (a jeho užití jako nadávku Ježíš odsuzuje), ve druhé je vedeno snahou zarazit pošetilé chování, varovat před hloupostí a jejími následky. A právě v tomto druhém smyslu Ježíš oslovuje farizeje. Ne že by se jim posmíval, ponižoval je a nadával jim. Chce jim ukázat na pošetilost, povrchnost a krátkozrakost /slepotu/, s jakou přistupují k Božím věcem a příkazům. Oni, kteří jsou Božími učiteli!!! Ježíšovo „Móroi!“ je pro ně ostrým varováním a výstrahou, vedenou touhou zastavit člověka na cestě ke zkáze a narovnat jeho zkreslený pohled na Boha.
Moron jako výzva
Že vždy záleží na „duchu“ použití slova a jeho kontextu, dokazuje i třetí případ. Apoštol Pavel vyzývá křesťany, a tedy i nás, abychom se stali morony! V jakém smyslu? Ve stejném, jako byli morony ti farizeové? Nedělá si z nás Pavel blázny? Píše: „Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem…“ (v. 18-19a)
Pavel zde mluví o moudrosti v očích světa – tedy v očích ostatních lidí, v rámci hodnot, způsobů a principů, které jsou v tomto světě běžné – a říká křesťanům, že chtějí-li být opravdu moudří, tj. moudří v očích Boha, ať se raději stanou pro svět blázny.
Na jaký konkrétní problém mezi korintskými zde Pavel reaguje? Příslušníci tamního sboru se mezi sebou začali vyčleňovat, povyšovat se jeden nad druhého, a to v závislosti na tom, kterému velkému učiteli patřili, kdo významný je pokřtil, s kým se osobně znali. Po vzoru světa byli pro ně důležité lidské konexe, známosti. Pavel se jich ptá: „Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa?“ (3:4) Možná by to v očích světa bylo moudré, přikládat důležitost známostem a stykům, ale před Bohem to nic neznamená!
Jak píše Pavel, pro nás, věřící, je důležitější a moudré – ačkoli budeme světu za blázny, za morony – naše známost s Bohem, umožněná nám skrze Ježíše Krista. „A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.“ (3:21-23)
O chlubení se známostí a patřením Bohu nemluví jen Pavel. Podobně mluvili i proroci v dávné minulosti. Např. ústy Jeremjáše praví Hospodin: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“ (Jer 9:22-23)
Ať už jde o světské konexe, světskou moudrost, vlastní sílu a moc, majetek a bohatství… před Bohem to není důvod k chlubení. Skutečně moudrý je člověk, který v Kristu pozná Boha, který má konexe s Bohem, který spoléhá ve své slabosti na Boží sílu, který oplývá bohatstvím dobrých činů a duší, kterým svědčil o novém životě… To jsou trvalé a skutečné hodnoty, které pravda ve světě „neletí“, pro které budeme za blázny.
Je tomu jako ve známé ilustraci o dvou supermarketech, které vyrostly přes ulici naproti sobě. Majitel jednoho se rozhodl zbavit se konkurence originálním trikem: v noci se vplížil do obchodu naproti a zpřeházel tam cenovky u všeho zboží. Druhý den tak drahé věci stály najednou jen pár korun, zatímco cetky byly k mání za stovky a tisíce. Takové je i destruktivní působení toho Zlého v tomto světě: klame a mate lidem hodnoty. To podstatné, cenné, nebeské, trvalé je presentováno a vnímáno jako lacinost, zatímco prchavé a dočasné (známosti, inteligence, síla, moc, bohatství) má v očích světa velikou hodnotu, tak velikou, že se za tím člověk žene jako za větrem a často pro to obětuje i věci důležité!
Závěrem: Víte, že slovo moron se někdy do češtiny překládá jako člověk „slaboduchý“? Dobře tedy, vůči duchu tohoto světa buďme „slaboduší“, ale co se týče Božího Ducha, buďme „silnoduší“! Patříme-li Kristu, buďme móroi, blázny, pro Krista. Amen.