Přátelé a sourozenci v Kristu, který „se nám stal moudrostí od Boha“ (1. Korintským 1:30) –
Dnes bych začal úryvkem z jedné knihy, o které bych vám potom něco řekl. „Když někdo leze do mateřské školky oknem, nezamýšlí nic dobrého. Paní učitelka ovšem chodí hlavním vchodem; namačká kód a bzučák jí otvírá. Když pak přijdou děti do školky, už z předsíně slyší její hlas, jak každého vítá jménem a ptá se, jak se má. Po svačině je bere ven na hřiště, jde před nimi a děti ji následují, protože jí věří. Za cizím člověkem ale nikdy nepůjdou; utečou před ním, protože cizím nevěří.“
Tak to bylo prvních pět veršů 10. kapitoly Janova evangelia, ovšem nikoli v podání některého ze seriózních překladů Bible, ale z její parafrázované verze, tzv. Parabible. Možná jste poznali, že v úryvku byl původní ovčinec nahrazen mateřskou školkou, dobrý pastýř paní učitelkou a ovečky dětmi, které paní učitelce důvěřují a jdou za ní na pastvu, chci říct na hřiště. Tenhle tvůrčí počin překladatele a evangelického kazatele Alexandra Fleka (který mj. pracoval i na novodobém překladu Bible21) byl veden snahou představit současníkům, cituji: „jak by mohl vypadat Ježíšův příběh, kdyby se odehrál dnes“. A jistě se najdou čtenáři Parabible, kterým se takovéto přetlumočení událostí a promluv z evangelií bude líbit a bude je inspirovat, a jiní, kterým se bude zajídat, které bude popouzet a dráždit.
Podobně se lidé staví i k produkci dvou evangelických farářů, kteří pod pseudonymem Pastoral Brothers (pastorští bratři) vytvářejí a zveřejňují na YTB edukativní videa o křesťanské víře. V nich se vedle jednoduchého výkladu objevují i vtipné scénky a glosy. Opět je to pokus, jak přiblížit pilíře křesťanství širokým vrstvám veřejnosti, zejména mladým, kteří by se jinak těžko o Ježíši, o jeho evangeliu, o modlitbě apod. dozvídali. A zase se najdou hlasy tvrdící, že už je to přes čáru, že je to způsob příliš žoviální a znevažující posvátnost křesťanských hodnot.
Ale pokračujme. Mnozí zájemci o lepší pochopení vztahu vědy a víry nacházejí odpovědi v článcích a knihách Marka „Orko“ Váchy, kněze, teologa a přírodovědce, který „popularizuje“ křesťanství zejména mezi vědecky smýšlejícími lidmi. Svým osobitým způsobem zase šíří povědomí o Bibli ekonom Tomáš Sedláček. Anglicky rozumějící čtenáře a posluchače mohou oslovit knihy, proslovy a debaty o víře britského profesora matematiky Johna Lennoxe nebo kanadského psychologa a profesora Jordana Petersona. Kdo chce zabrousit více do „hlubin poznání“ života s Kristem, může zase ocenit sérii zamyšlení nad listem Jakubovým od pastora Earla C. Walese, které uveřejňujeme pod titulem Jakub aneb víra v akci. Komu naopak stačí lehké „duchovní ťukance“, kterými Bůh dokáže „rozpohybovat stojaté vody“, může ocenit duchaplné aforismy Pavla Kosorina nebo krátké citáty jiných autorů.
Co tímhle dlouhým úvodem chci říct? Vlastně to samé, co říká i náš dnešní úryvek: Že totiž Boží moudrost je ospravedlněna všemi svými skutky, projevy, plody. Že způsobů a metod Božího oslovení člověka je mnoho. Že součástí Božího plánu pro tento svět jsou také značně různorodé postavy. A že tedy naše reakce na ně může sice být „toto nemusím, tohle se mi líbí, tamto už je na mě moc, v tomhle se nevyznám, tady to mě oslovuje,“ atd. a je to v pořádku. Ale nezavrhujme způsoby, jakým evangelium – a Boží skutečnosti s ním související – sdělují světu ti nebo oni křesťané. Právě ta rozmanitost jejich (a našeho!) svědectví mj. zabraňuje tomu, aby si nás, křesťany, ostatní lidé zaškatulkovali jako suché, škrobené, povrchní, nepraktické nevzdělance, kteří nemají co jim a světu nabídnout.
Jistěže, navzdory všem těmto a dalším snahám se najdou lidé, pro které bude (po vzoru Trautenberka) „kyselo moc kyselý a bramborák moc bramborovej!“. Pro takové budou jedni křesťané se svým svědectvím příliš vážní a zasmušilí, jiní příliš rozverní a nevázaní; jedni budou moc vědečtí a sofistikovaní, druzí moc jednoduší a prostoduší; jedni moc hlubokomyslní, jiní příliš povrchní. A světe div se, stejně tomu bylo už za Ježíšova poníženého života na této zemi! Ani v tomto ohledu tu není „nic nového pod sluncem“.
V dnešním textu z Matouše přirovnává Ježíš své pokolení k dětem, „které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘“ Tehdy bylo běžné, že zatímco dospělí na tržištích prodávali a nakupovali, jejich děti si hrály na svatby nebo na pohřby. Když šlo o svatbu, část z nich foukala vesele na píšťaly a druhé děti se měly přidat tancem a poskakováním. Když se hrál pohřeb, část dětí žalostně naříkala a ostatní děti se měly přidat a bít se v prsa, lomit rukama a hlasitě plakat. Ježíš ve své metafoře říká, že ani v tom, ani v onom případě se děti nepřidaly. ‚Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.‘ Nic jim zkrátka nebylo dost dobré. Byly rozhodnuty se nepřidat ani za mák.
A Ježíš říká, že i takoví lidé budou v lidském pokolení. Budou vytrvale odmítat poselství od Boha o záchraně skrze víru v Ježíše a Jeho dílo (tedy onu Boží moudrost), a to bez ohledu na styl, kterým jim to poselství bude předkládáno. Ježíš zmiňuje Jana Křtitele a sebe, tak rozdílné co do způsobů a formy, ale mnozí pokaždé našli kritiku a výmluvu, proč jejich zvěst zavrhnout. „Přišel Jan, nejedl, nepil (myšleno víno na hostinách) – a říkají: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka (Ježíš sám), jí a pije – a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“
Jan Křtitel a Ježíš byli odlišní. Jan vedl asketický život. Byl nespolečenský, stranil se měst a žil raději na poušti. Přesto lidé chodili za ním a chtěli slyšet jeho „zprávy od Boha“, ačkoli to nebyly zprávy vždy příjemné na poslech. Vždyť Jan mluvil často o Božím zákonu, o soudu a lidském hříchu, od kterého se lidé mají odvrátit, nechat se pokřtít a uvěřit v Mesiáše, který se se svým královstvím blíží. Jan mluvil o Ježíši, který se však sám společensky choval téměř jako opak Jana. Ježíš jedl a pil jako normální Žid; navíc chodil mezi lidi, ať už to byli farizeové nebo prostitutky a celníci. Chodil se svým evangeliem až „do jámy lvové“, aby tam ohlásil všeobecné Boží odpuštění, „léto Hospodinovy milosti“, propuštění zajatců a osvobození zdeptaných (viz Lukáš 4:17-21). Mnoho současníků Jana a Ježíše přesto nepřijalo jejich poselství. Pro ně byl Jan posedlý démonem a Ježíš zase žrout a pijan vína, který se kamarádíčkuje s „lidským odpadem“.
Ježíš to uzavřel konstatováním, že „moudrost je ospravedlněna svými skutky“. Zatímco jedni budou věčně hledat vady a důvody, proč odmítnout „pozvání na hostinu“, Boží moudrost je ospravedlněna, tedy prokázána jako pravá a správná, ve všech svých projevech, formách a činech – neboli „všemi svými dětmi“, jak napsal Lukáš ve své verzi této události (Lk 7:31-35), když moudrost zosobnil jako matku a její skutky jako děti. Bůh ve své moudrosti použil jiný přístup u svého posla Jana Křtitele a jiný u svého Syna Ježíše, aby tak Boží moudré dílo záchrany člověka skrze kříž Krista mohlo oslovit široké spektrum posluchačů.
Někdy můžeme jako věřící sklouznout k názoru, že jen náš způsob sdílení evangelia se světem je ten správný a že pouze naše metody se Bohu líbí. Jenže tak tomu není. Úzká je sice cesta a těsná brána, která vede k životu – tou cestou a branou vždycky byl a je pouze Ježíš; ovšem pozvánky a výzvy k tomu, aby se člověk vydal na tu cestu a vstoupil do té brány, mohou mít mnoho forem, stylů a podob. A každá ospravedlňuje moudrost Boha v Jeho spáse člověka.
Nezapomínejme proto na dvě důležité věci: Za prvé – sám Bůh je ničím neomezená bytost, která miluje pestrost, rozmanitost a tvůrčí činnost, bytost, která sama dala vzniknout celému „barevnému“ vesmíru, a tedy lidskému humoru i lidské vážnosti, lidskému důvtipu i lidské hlubokosti…
A za druhé – touhou Boha a cílem šíření Jeho evangelia je zachránit ztracené stůj co stůj! Neodsuzujme ten či onen způsob přiblížení Kristova díla lidem jen proto, že nám osobně se nelíbí. Radujme se, že je to další způsob, jak Bůh může vyhledat, oslovit a najít ztracené ovečky… Přisvojme si postoj apoštola Pavla, který napsal: „Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.“ (1. Korintským 9:20-23)
Způsobů, jak oslovit člověka, má Bůh mnoho. A my se ptejme: Jakým specifickým způsobem se Boží moudrost ospravedlní (prokáže jako správná) v našem případě, v našem životě? Právě s těmi obdarováními, které máme?
Amen.
Zde si můžete poslechnout nebo stáhnout audio nahrávku tohoto kázání ve formátu mp3:
- verze KÁZÁNÍ
- verze KÁZÁNÍ S MODLITBOU