Jedno je jasné: ti, kdo neznají Krista, neznají Boha ukrytého v utrpení. Proto dávají přednost svým skutkům před utrpením, své slávě před křížem, své síle před slabostí, své moudrosti před bláznovstvím, a obecně, svému dobru před útrapami. To jsou lidé, které apoštol nazývá nepřáteli Kristova kříže, protože oni nenávidí kříž a utrpení, ale milují své skutky a slávu svých skutků. Dobro kříže tak nazývají zlem a zlo svých skutků dobrem. Ovšem Boha lze nalézt pouze v utrpení a kříži, jak již bylo řečeno. Přátelé kříže proto říkají, že kříž je dobrý a naše skutky jsou zlé, protože skrze kříž jsou naše skutky sesazeny z trůnu a starý Adam, který je zvláště budován skrze skutky, je ukřižován. Je nemožné, aby věřící nebyli pyšní na své dobré skutky, ledaže by byli nejprve pokořeni a zničeni utrpením a neštěstím do té míry, že zjistí, že jsou sami o sobě bezcenní a že jejich opravdu dobré skutky nejsou jejich, ale Boží.
(Disputace v Heidelbergu, rok 1518.)
