Kdo je toto „já“, o kterém Pavel říká „nežiji už já“? Je to ono já, které má Zákon a je povinno konat skutky, to já, které je osobou oddělenou od Krista. Toto „já“ Pavel odmítá; protože toto „já“ jako osoba odlišná od Krista patří smrti a peklu. Proto tu říká: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Kristus je má nová „forma“, která zdobí mou víru, jako barva nebo světlo zdobí zeď. „Kristus,“ říká, „je ke mně připevněn a stmelen a přebývá ve mně. Život, který nyní žiji, ve mně žije On. Vskutku, Kristus sám je tím životem, který nyní žiji. Tímto tedy Kristus a já jsme jedno.“
Tím, že žije ve mně, odstraňuje Kristus Zákon, zatracuje hřích a zabíjí smrt; protože v Jeho přítomnosti to všechno nemůže než zmizet. Kristus je věčný Pokoj, Útěcha, Spravedlnost a Život, kterému se musí podrobit hrůza ze Zákona, smutek v mysli, hřích, peklo i smrt. Tím, že zůstává a žije ve mně, Kristus snímá a pohlcuje všechna zla, která mě trápí a sužují. Toto připoutání k Němu způsobuje, že jsem osvobozen od hrůzy Zákona a hříchu, vytažen z mé vlastní kůže a přenesen do Krista a do Jeho království, které je královstvím milosti, spravedlnosti, pokoje, radosti, života, spásy a věčné slávy. Jelikož jsem v Něm, žádné zlo mi nemůže ublížit.
(„Přednášky nad Galatským“, rok 1535.)
