Jelikož křest je božský čin, kterého se účastní sám Bůh, a jelikož jsou při něm přítomny tři vznešené osoby Božství, je třeba si ho vážit a ctít. Je třeba souhlasit s tím, že křest nevymyslel žádný smrtelník, ale že byl ustanoven Bohem. Není to pouhá voda, ale Boží slovo je v ní a s ní; a to proměňuje takovou vodu na lázeň pro duši a na koupel oživení.
Z tohoto textu jsme tedy spatřili, jak skvělou věcí křest je, a že si jej musíme velmi vážit. Vždyť Jan slyší hlas Otce prohlašující Ježíše za Syna. Sám Syn v lidské podobě stojí v Jordánu. A Duch svatý sestupuje v podobě holubice. Tudíž se křtu účastní vznešené Osoby. Z toho můžete usoudit, že křest není dílem smrtelníků, ale Boha, nebeského Otce, jehož hlas je slyšet shůry, jak říká: „Toto je můj milovaný Syn.“ (Matouš 3:17) Je to také dílo Boha Ducha svatého, který se vznáší nad scénou v podobě holubice; a také dílo Boha Syna, který pro sebe přijímá od Jana křest. A stejnou věhlasnou společnost máme my při našem vlastním křtu, což znamená, že nejde o dílo smrtelníků, ale dílo Boha, vznešeného Majestátu, tří osob Božství, které jsou jedno svou podstatou, mocí a majestátem.
(Z kázání nad Evangeliem sv. Jana, léta 1537-40.)
