Tohle je přísný příkaz; pokud lidé chtějí být spaseni, ať jsou pokřtěni; jinak jsou v Boží nemilosti. Proto jsou tato slova v první řadě přísným a zcela vážným Božím příkazem. Nemůžete tedy zastávat názor, že křest je lidský vynález nebo nějaký druh lidského příkazu nebo úkonu, jako je položení věnce na hlavu; ne, je to Boží příkaz. Proto musíte křest považovat za něco vznešeného, slavného a vynikajícího; neboť zde máte božské Slovo a příkaz, který ustanovuje a potvrzuje křest.
Jistě, když ďábel vidí křest a slyší znít Slovo, je to pro něj jako jasné slunce a tam on nezůstane; a když je člověk pokřtěn kvůli Božímu Slovu, které je ve křtu, je to opravdu jako výheň z pece. Myslíte si, že to byl jenom vtip, když se při křtu Krista „nebesa otevřela“? (Matouš 3:16) Řekněme tedy, že křest je voda a Boží slovo zahrnuté v jednom. Odejměte Slovo ze křtu a zbude vám ta stejná voda, se kterou služebná omývá krávu; ale spolu se Slovem je to živá, svatá, božská voda. Ti, kdo zvažují slova „bude spasen“ (Marek 16:16), najdou zde spásu; neboť slovy „bude spasen“ Kristus vkládá spásu do křtu. Proto je nemožné, aby to byla jen obyčejná voda, když je skrze ni dána spása, odpuštění hříchů a vykoupení ze smrti a ďábla.
(„Deset kázání nad katechismem“, rok 1528.)
