Dobré ráno vám, kteří jste přišli chválit Krále!
Nejspíš jste si již někdy všimli toho nápisu, který visí na cedulce na kříži nad hlavou vyřezané postavy Ježíše. Možná vám vrtalo hlavou, co ta písmena INRI znamenají. Asi jste poznali, že jde o zkratku. Jsou to první písmena čtyř latinských slov „Iesus Nazarenus – Rex Iudaeorum“, česky „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Podle biblických záznamů Ježíšovy smrti dal tento nápis umístit nad hlavu Ježíše Pontský Pilát, a to ve třech jazycích: v hebrejštině, latině a řečtině. Obvykle se v našich končinách píše zkratkou jen ten latinský nápis; asi proto, že latinskými písmeny píšeme i my (málokdo z nás umí psát hebrejskými nebo řeckými písmeny).
Byl ale Ježíš opravdu králem? Nebo se za něho jenom vydával? A proč by měl být králem židů? Není králem také nás, kteří Mu věříme, i když nejsme původem židé? To jsou zajímavé otázky, viďte. Pokusme se na ně odpovědět v tomto kázání. Uvidíme, že Ježíš je ten nejlepší král, že On je Král par excellence!
Králové Izraele
Králové existovali už od pradávna a dodnes mají některé státy svého krále nebo královnu. Před narozením Ježíše měl své krále i Boží lid Izrael. Pamatujete si asi na krále Saula, Davida a Šalomouna. Ale původně to nebyl Boží nápad, aby Jeho lidu vládl nějaký lidský král. Izraelci měli přece svého Boha Hospodina, který je jako král vedl, chránil a vydával jim zákony, aby se jimi řídili. Ale Izraelci tehdy chtěli mít viditelného krále, jako měly okolní národy. Proto přišli za prorokem a knězem Samuelem, aby jim ustanovil nějakého krále. V Bibli o tom čteme: „Řekli mu: Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů. Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli: Dej nám krále, aby nás soudil. I modlil se Samuel k Hospodinu. A Hospodin Samuelovi odpověděl: Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. … Teď však je uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat.“ (1. Samuelova 8)
Samuel pak Božímu lidu vysvětlil, že lidskému králi budou muset odvádět daně, že mu budou muset postavit palác, že pozemský král jim odvede jejich děti a učiní z nich svoje služebnictvo. Nic z toho nemuseli zažít, kdyby měli za krále jen svého Boha! Bůh nepotřeboval palác, ani peníze, ani sloužící. Izraelský lid přesto chtěl krále „z masa a kostí“. Nechodil vírou, ale viděním. Bůh však svolil a skrze Samuela jim ustanovil za krále Saula a později Davida, kterému slíbil, že z jeho potomstva přijde skutečný král – král, jehož království nikdy neskončí.
Ježíš, ten NEJ Král
Jako „syn Davidův“ se později narodil Ježíš. Už krátce po narození se mu jako „králi židů“ přišli poklonit mudrci z východu. O zhruba 30 let později přijížděl Ježíš na květnou neděli do Jeruzaléma na oslátku, ale lidmi byl oslavován jako král: zástupy prostíraly na cestu své pláště a palmové větvičky. Lidé Ježíše vítali a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ (Jan 12:13) Ti lidé ovšem nepochopili, jakým králem Ježíš je a jaké je Jeho království. Nikoli z tohoto, pozemského světa. Ježíš je nebeským Králem, který vládne v té neviditelné, duchovní realitě. Ježíš nepřišel vládnout do paláce nebo na hrad, ale v našem srdci. Přišel porazit našeho skutečné nepřátele: lidský hřích, Satana a smrt.
Tehdy tomu zástupy lidí neporozuměly. Čekaly, že Ježíš svrhne Římany a usedne na trůn. Nic tomu nenasvědčovalo, a tak o pár dní později lidé v Jeruzalémě volali na Pontského Piláta „Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“ Vždyť „nemáme krále, jen císaře!“ A tak se Ježíše chopili vojáci. Vysmívali se Mu – tohle že má být nějaký král? Posměšně Mu nasadili korunu z trní a oblékli Mu purpurový plášť pro krále. Na oko se Mu klaněli, ale pak Ho bili a bičovali. Nakonec Ježíši přibili na kříž a na příkaz Piláta umístili nad Jeho hlavu zmíněný nápis: Ježíš Nazaretský, král židovský.
Ježíš ale neskončil na kříži ani v hrobě. Porazil naše nepřátele: hřích, Satana i smrt. Vstal z mrtvých, čímž se potvrdilo, že se nevydával za krále, ale že jím skutečně byl a je. Ale za nás, hříšné poddané, se pokořil a ponížil, poslušně podstoupil Boží trest. Za to byl pak vyvýšen na Boží pravici – na pozici nejvyšší moci, slávy a cti. Je Mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Opět, je to pravda, která dosud není vidět očima, ale vírou. Jednoho dne ale ta neviditelná, nebeská skutečnost vtrhne do té naší viditelné a všichni uvidí, co bylo celou dobu očím skryto. A vyjde najevo i to, co popisoval apoštol Jan v knize Zjevení, že Ježíš je Král králů a Pán pánů.
Vládne v nás
Už dnes, kdy to ještě vidět není, se však můžete poddat Ježíšově milosrdné a láskyplné vládě ve svém srdci. Věřte Mu a On ve vás bude kralovat svým Duchem. Modlete se opravdově: „Přijď Tvé království! Přijď i do mého života!“ Ježíš je skutečně Král Par Excellence.
Je skutečný Král Židů, protože každý z nás, kdo Ježíši věříme, je skutečným židem. Jak vysvětluje apoštol Pavel: „Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem.“ (Řím 2:29)
Možná nevíte, že zkratce INRI byl později křesťany přidán ještě jeden latinský význam: „In nobis regnat Iesus“, tedy česky „V nás kraluje Ježíš“. Vstávejte každý den s tímto heslem ve svém srdci a ve své mysli. V NÁS KRALUJE JEŽÍŠ. Amen.