Pokoj a úrodný život v Kristu vám všem, milí přátelé!
Nedávno jsem se byl projet na kole se psem po cestě – na jedné straně les, na druhé pole
- přemýšlel jsem o kázání na dnešek … loučí se 9ci, kteří byli (zejména v posledních letech a asi nejen pro mě) „tough nuts to crack“ = tvrdé oříšky na rozlousknutí
- přitom, jak jsem uvažoval, co jim a o nich mám dneska říct, spatřil jsem zajímavý úkaz
- osamělé obilné klasy rostly vedle cesty, na hranici s lesem… naproti od pole plného klasů
- nějakým způsobem sem byla některá ta obilná zrna zaváta a zaseta, takže ač byla mimo pole a v těsné blízkosti cesty s udusanou půdou, tato zbloudilá zrna zakořenila, vyrostla a nakonec hle, vydala překvapivou úrodu!
A v té chvíli mi svitlo a vybavilo se mi Ježíšovo podobenství o rozsévači
- rozsévač rozhazoval zrno (osivo) a samozřejmě očekával sklizeň plných klasů
- ale stalo se, že některá zrna padla na ztvrdlou cestu, kde je sezobali ptáci
- jiná padla na skalnaté podloží, rychle vyrašila, ale bez kořenů je slunce rychle spálilo
- další zrna padla do trní, kde sice rostla, ale kvůli „konkurenci“ v podobě trní byla tato zrna zadušeno
- ale přeci jen byla i semínka, která padla na kyprou půdu, rostla a vytrvale nesla úrodu
Jak jsem říkal, dnes se loučí se ZŠML žáci 9. třídy … nesnadno zvládnutelný soubor jedinců
- měli možnost 10 let slyšet z různých stran poselství Bible
- Bůh k nim promlouval – posílal jim své slovo, tak jako sesílá déšť na vyprahlou zemi
- ale kolik toho bylo zaseto, není tak důležité, jako to, zda z toho někdy něco dobrého vzejde v jejich životě dál
- to je důvod Božího zasévání skrze nás, Jeho služebníky … máme naději, že přijde sklizeň
- a tak to, co jsem spatřil při mé vyjížďce, mi bylo od Boha připomínkou té naděje, že „the wind of change“ (jak zpívá John Bonjovi), vítr změn, ke kterým v životě dochází, nějakým způsobem přivane a připomene těmto mladým lidem Boží slova, která tolikrát slyšeli během svého studia na naší škole
To, co jsem spatřil při mé vyjížďce, mi dalo naději. Mnohá zrna nepadla na cestu, kde je sezobali ptáci, jak jsem si možná myslel; padla vedle ní a našla živnou půdu ... a dříve či později vydají užitek. K radosti mojí a hlavně k radosti a slávě Boží.
Když už mluvíme o ptácích, kteří zobou zaseté zrno na cestách… víme, že zde představují satana, který od dob Adama a Evy zlehčuje, znevažuje a rozporuje vše, co Bůh říká.
Víte, co jsem ještě viděl na vyjížďce? … mrtvého ptáčka!
- ve své snaze pozřít, co padlo na cestu, byl převálcován někým mnohem silnějším
- satan je poražen Kristem!
- kdo jsme v Kristu – s Ním spojeni, z Něho čerpajíc – zažíváme i my toto vítězství
- přemáháme zlého, život je pro nás Kristus, a my neseme úrodu
Před pár dny vydala skupina Koiné píseň – „Jesus calls us over the tumult” – Ježíš nás volá přes všechnu tu vřavu a hluk světa, přes halas a cvrkot z práce, potěšení i trápení… Jeho slovo volá: Následuj mě a najdeš život. Miluj mě víc než všechno ostatní. Tak i já tebe miluju, víc než jsem miloval svůj život v tomto světě. Vztah se mnou je to, co hledáš, po čem toužíš.
Mé přání a modlitba za 9ky … aby v té vřavě a halasu světa, který je čeká s otevřenou náručí, nepřeslechli tichou a klidnou řeč Boha, který je miluje, který jediný je v Ježíši zachraňuje, kde je svým dechem/Duchem oživuje navěky.
Amen.
