Kdyby dnes byl váš poslední den

Dobré ráno, přátelé, vykoupení v Kristu Ježíši k věčnému životu!

Dnes je poslední neděle církevního roku. To znamená, že příští nedělí začíná Advent, období příchodu a počátku. Dnes je naopak tématem doba konce a my si obvykle připomínáme události konce tohoto světa, tak jak jsou předpovězeny a nastíněny v Bibli. My se ovšem dnes společně zamyslíme nad tématem jiného konce, totiž našeho vlastního konce v tomto světě. Položme si třeba takovouto otázku: Kdybych věděl, že dnes o půlnoci přijde konec mé pouti na této zemi, jak bych dnešek prožil? Zajímavá otázka, viďte? Možná trochu děsivá, ale přitom velmi důležitá. Pomáhá nám odhalit, co je vlastně v tom vezdejším životě smysluplné...

Moje žena má oblíbenou kanadskou hudební skupinu Nickelback. A jedna píseň téhle kapely se jmenuje „If Today Was Your Last Day“, tedy „Kdyby dnešek byl Vaším posledním dnem“. V té písni se dává ke zvážení několik možností, co by člověk možná měl nebo mohl udělat, a to bezodkladně. Možná by měl nechat za sebou všechny své obavy. Možná by měl pustit k vodě své staré vzpomínky. Možná by měl darovat i ten poslední desetník. Možná by měl odpustit svým nepřátelům. Možná by měl zavolat přátelům, které dlouho neviděl. Možná by se měl konečně zamilovat. To se zpívá v téhle písni a jsou docela dobré rady, co myslíte?

Srovnejte to třeba s jednou starou písní od Karla Gotta „Chyť své dny“. Tam se zpívá: „Naplno žij a chyť své dny - jako když jsou to poslední … - nespoléhej, že příští den bude ti příliš nakloněn - protože vyhrát smí jen ten, kdo bude hrát!“ Ta píseň, zdá se mi, povzbuzuje k tomu, aby člověk moc neplánoval, co bude za rok, ale využil současný příhodný vítr a šel po svém vítězství (ať už to znamená cokoli) právě teď, že teď na to má. Píseň vlastně vybízí, aby se člověk rozhoupal a šel dnes za svým cílem. Trochu jiný přístup, než o jakém zpívá kapela Nickelback, že?

Co kdybychom ale – místo do oblasti populární hudby – zašli pro radu raději k Bohu do Jeho zapsaného a inspirovaného slova? Co nám říká On, abychom udělali dnes, kdyby to dnešní ‚dnes‘ bylo naše poslední ‚dnes‘?

První věc, kterou nám Bůh říká, je, abychom přijali Jeho pohled na náš život – pohled, který se v mnohém liší od pohledu tohoto krátkozrakého světa. Svět nám nepřímo říká, slovy apoštola Pavla: „Jestliže mrtví nevstanou, pak `jezme a pijme, neboť zítra zemřeme´.“ (1. Korintským 15:32b) Tedy užívejme si každý okamžik, protože druhá jízda už nepřijde. My ale věříme v Boha, který dokonce křísí mrtvé, a tedy víme, že náš konec není konec definitivní. Naše víra ve věčný život, který nám Bůh dává skrze Ježíše Krista, tedy velmi významně ovlivňuje, jak prožijeme náš poslední den v tomto světě. Ovlivňuje, jak prožijeme každý den!

Bůh nám také, na rozdíl od světa, říká: Mějte víru (důvěru) ve mě! Nebo slovy Pána Ježíše: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ (Jan 14:1) Máme se ujistit, že lampy naší víry stále hoří, že jsme připraveni každý den setkat se se svým Tvůrcem tváří v tvář. Neukrývejme ve svém srdci nějaký tajný hřích, nechovejme v srdci nenávist či skrytou zlobu. Jednou přece všechno skryté vyjde najevo a právě dnes je den vyznání, dnes je den odpuštění, dnes je den víry, že náš Bůh za nás v Kristu plně zaplatil a že Mu plně patříme se vším všudy.

Protože víme, že jsme byli usmířeni, i my sami dnes máme hledat usmíření. Usmíření s našimi blízkými i dalekými. S přáteli i nepřáteli. „Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce,“ radí Bůh ústy apoštola Pavla (Efezským 4:26b) a ústy Ježíše mluví obdobně: „Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“ (Matouš 5:23-24) Ještě dnes, než zapadne slunce, zavolejte nebo se setkejte s těmi, ke kterým chováte zlobu či hněv, kteří vám ublížili či ukřivdili. Nehledejte znovu viníky, ale nabídněte smíření a odpuštění. Je-li dnes váš poslední den, zítra už to nebude možné. Je zajímavé, jak často umírající lidé touží právě po tom, aby odešli z tohoto světa smířeni s těmi, kterým ublížili anebo kteří ublížili jim. Pokud to tedy závisí na vás, zakončete dnešek s usmířenou myslí a srdcem zbaveným hněvu. Náš Otec vám s tím pomůže.

Martin Luther údajně kdysi prohlásil: „Kdybych věděl, že zítra bude konec světa, ještě dnes zasadím strom.“ My můžeme prohlásit to samé, ale navíc s duchovním významem a přesahem. Bůh nám přece skrze Pavla říká: „Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, z těla sklidí zkázu; kdo zasévá pro Ducha, z Ducha sklidí život věčný.“ (Galatským 6:7-8) Kdyby tedy dnešek byl váš poslední den, zasejte a zasaďte ještě dnes pro Ducha, ne pro své tělo, pro své sobectví. To znamená, že ještě dnes a právě dnes můžete někoho povzbudit svou nadějí v Ježíši; ještě dnes se můžete za někoho pomodlit; ještě dnes můžete někomu říct, že na něho myslíte, že ho máte rádi, že jste rádi, že ho znáte, že byl pro vás darem od Boha. Co dnes zasejete duchovního – do sebe nebo do druhých – už možná zítra budete sklízet...

Není bez zajímavosti, že apoštol Pavel o tomto setí a sklízení mluví hned poté, co vybízí galatské křesťany, aby se s těmi, kdo je vyučují v Božím slově, dělili o vše potřebné. Aby zasévali tím, že své „hmotné statky“ investují do „duchovního bohatství“. To lze říci i obecně ohledně našeho spravování Božích darů, které dostáváme. Že totiž právě dnes můžeme dobře investovat to, co máme. Dnes se můžeme stát o něco „bohatšími v nebi“. Protože bohatí nejsme tím, co hmotného máme, ale bohatými se stáváme tím, co děláme s tím hmotným, co máme. Jak s tím nakládáme, jak a do čeho investujeme. Zda jen do věcí své vlastní tělesné potřeby, nebo i do věcí duchovních, trvalých a druhým prospěšných.

V době hospodářského rozkvětu (snad aby se ještě zvýšil prodej zboží) bylo v USA známé heslo „TEN, KDO ZEMŘE S NEJVÍCE HRAČKAMI, VYHRÁVÁ“. Brzy nato ho ale někteří pozměnili na „TEN, KDO ZEMŘE S NEJVÍCE HRAČKAMI, BUDE STEJNĚ MRTVÝ.“ Kdyby dnešek byl náš poslední den, pak se skutečně snaha nahromadit ještě co nejvíc věcí zdá směšná. Jistěže, spoření a ukládání si na později má své opodstatnění. Vzpomeňte na Josefa v Egyptě, který v dobách hojnosti dával stranou část úrody, aby bylo na dobu hladu.

Ovšem v případě, že se u mého bližního – tj. člověka, kterého mi Bůh pošle dnes do cesty – objeví akutní potřeba (nemá co do úst a co na sebe), potom naše spoření musí ustoupit stranou této akutní potřebě. Vzpomeňte, k čemu byly stodoly plné obilí bohatému, který ještě toho dne zemřel? Neměl raději pomoci chudákům, kteří leželi u jeho dveří? A Samařan v jiném Ježíšově podobenství také nelitoval peněz a oleje, které dal na pomoc zraněnému bližnímu, protože ho miloval Boží láskou. Investoval tím do bohatství, které nepomíjí; zasel pro Ducha, ne pro tělo. Proto je i dnes pro nás příkladem.

„Budeme ale sami mít dostatek na zítřek, když dnes pomůžeme nuznému bližnímu?“ Tahle starost by nám odpadla, viďte, kdybychom věděli, že dnes je poslední den našeho života na tomto světě. Ale může skutečně odpadnout, protože víme, že Bůh je věrný a dobře ví, co dnes potřebujeme. V této důvěře se přece modlíme „chléb náš vezdejší dej nám dnes“, a nikoli „dej nám raději rovnou na celý týden dopředu“. Bůh nás dnes zaopatří, a tak nás Ježíš může uklidnit slovy: „Nedělejte si starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“ (Matouš 6:34)

Co kdyby byl dnešek naším posledním dnem na této zemi? Můžeme na to být připraveni jako ti, kdo „již přešli ze smrti do života“ (1. Janův 3:14), jako ti, kterým patří věčný život! Kapela Nickleback ve své písni hned v úvodu správně vzkazuje, že každý den je darem, a ne něčím, na co máme právo či nárok! Sdílejte tento dar s těmi, které dnes potkáte, a to způsobem, který vám dnes Bůh připraví a ukáže. S pevnou vírou, se smířlivostí, plni Ducha a bez starostí. Vždyť Bůh je i dnes s námi! Amen.

Moudrost medvídka Pú