„Karma je zdarma“, ale cennější je...

Milí přátelé a děti milosrdného Boha!

„Karma je zdarma!“

Nejspíš jste už slyšeli tohle heslo, které se stalo v poslední době populární, mj. také díky videím, které se objevují na internetu. V nich lidé natočili, většinou náhodně a neplánovaně, jak někdo doplatil na své sobecké chování nebo nepoctivé jednání. Na jednom videu je třeba vidět řidič bavoráku, jak nechce stát ve frontě aut před sebou, a tak si zkrátí cestu přes podél vedoucí cyklostezku. Ovšem tam ho zastaví policisté na kole, kteří už mají lehkou práci. „Karma je zdarma“, nebo „karma to zařídila“ – to je závěr takovýchto videí.

Dnes se budeme věnovat tématu „karmy“. Možná i vám vrtá toto téma hlavou. Pokusím se proto nyní odpovědět na následující základní otázky: Co je karma? Je karma v Bibli? Funguje karma, nebo nefunguje? Co je cennější než karma? Co je ta nejhorší karma?

Nejprve je dobré vědět, že díky popularitě pojmu karma kolují mezi lidmi různé definice a pojetí toho, co karma je, co zahrnuje a jak asi funguje. Můžeme tomu říkat třeba „populární“ nebo „lidová karma“. Setkat se můžete i s vtipnými definicemi karmy, jako např. „karma je, když doděláte toaletní papír, nedoplníte ho, a ten, kdo přijde po vás, jste zase vy.“ 

Lidově řečeno, „konej dobro, a dobro se ti vrátí; konej zlo, a zlo se ti vrátí.“ Každému se zkrátka vrátí jeho činy! Kdybychom chtěli tento princip shrnout do jednoho slova, mohlo by to být třeba slovo odplata, ozvěna, zrcadlo, kruh, bumerang. Zkrátka, má se zato, že tu je nějaký vesmírný mechanismus, který zajišťuje, že to, co pošlete do světa, se vám v podobné formě zase vrátí.

V této souvislosti mě napadá, co zastánci tohoto názoru (kteří často ani nevěří v Boha) přehlížejí. Nejméně dvě věci: zaprvé, lidová karma předpokládá existenci dobrého a zlého a jejich absolutní definici (nezávislou na nás); předpokládá nějaký morální zákon, který určuje, co je dobré (třeba dávat almužnu) a co zlé (třeba lhát), který je nad námi a do velké míry v nás. Zadruhé, tento názor se vůbec neptá na to, kde se vzal ve hmotném světě tento „vesmírný mechanismus odplaty a odměny“, kdo ho takto nastavil a mohl být nastaven i jinak?

Problém s tímto populárním chápáním karmy vidím také v tom, k čemu může vést, je-li člověk důsledný. Namísto nezištných skutků lásky (kdy se neptám, co z toho budu mít já) by mohlo vést ke skutkům z vypočítavosti – „ano, pomáhám druhým, ale jen abych tím pomohl sobě, své karmě!“ Také by mohlo toto chápání vést k povrchnosti, kdy se člověk zaměří jen na konání dobrého „naoko“, a ne na to, kým a jaký skutečně je! „Tohle dělej, a vrátí se ti to. Mechanicky. Automaticky. Strojově.“ Jak prosté. A nakonec by to také mohlo vést člověka k závěru, že jeho dobré skutky vyváží ty špatné, jako když plus zruší mínus. Pravdou ovšem je, že některé tyto problémy odstraňuje ono původní, tradiční pojetí karmy.

„Tradiční karma“ je jedním ze základních principů buddhistického světonázoru, objevuje se ovšem i v hinduismu. Představa karmy vznikla jako jakási protiváha / protiklad fatalistickým představám, tehdy běžným na východě. Podle nich bylo všechno ve vesmíru předem určeno a lidské konání a rozhodování na tom nemohli nic změnit. Lidé byli pouze pasivními svědky událostí a neutvářeli ani se nepodíleli na trvalé realitě světa. Nauka o karmě naopak dávala lidem ujištění, že na každém jejich činu, ba slově i myšlence záleží. Což je samozřejmě pravda.

V těchto východních filozofiích je karma, řekněme, nashromážděné „vesmírné skóre“ ze skutků, slov a myšlenek, a to ze současného i předchozích stavů existence, které ovlivňuje budoucí existenci. Kvůli karmě je tu lidské utrpení a také reinkarnace, tedy znovu/převtělení – buď do lepších, nebo do horších životních podmínek, nebo dokonce životních forem (pokud pácháte hodně zla, můžete se příště narodit jako kytička). A to vše proto, aby se „vyrovnaly vesmírné účty“. Jde tu o jakousi „přirozenou zákonitost“, nikoli o Boží soud světa nebo Boží intervenci ve světě. Jak sám Buddha zdůrazňoval, každá akce vede nevyhnutelně k odpovídající reakci, před kterou není úniku[1]. (Je zajímavé vědět, že pro západní buddhisty mohou těmi reakcemi a následky být třeba i „pocity štěstí a spokojenosti“, nebo naopak negativní „pocity nespokojenosti a prázdna“. Karma je pro ně „vesmírná spravedlnost“, ale má i „psychologický“ efekt, vliv na „pocity na duši“.)

Přejděme ale k důležité otázce pro nás křesťany:

„Co člověk zaseje, to sklidí.“ Tak se někdy shrnuje princip karmy a překvapivě, tahle věta se opravdu objevuje v Bibli. Napsal ji apoštol Pavel v listu Galatským, kde stojí: „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.“ (Galatským 6:7)

Také Ježíš sám mluví o jakési reciprocitě našeho souzení druhých nebo projevování laskavosti druhým. Říká: „Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ (Matouš 7:2)

Osm století před Kristem zase napsal prorok Ozeáš větu, kterou je možné slyšet dodnes: „Zaseli vítr, sklidí bouři.“ (Ozeáš 8:7a)

A neúplný výčet uzavřu moudrostí krále Šalomouna, který pozoroval zákonitosti života a glosoval je např. slovy: „Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost… (A naopak:) Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.“ (Přísloví 22:8a,9)

Než ale učiníme ukvapený závěr, že karma je biblickým učením, je třeba si všimnout, že zmíněné úryvky nemluví o jednotlivých činech, slovech a myšlenkách, ale spíše o celkovém nastavení a směřování života člověka.

Pavel pokračuje a píše, že „Kdo zasévá pro své sobectví (své tělesno), sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.“ (Galatským 6:8) Má tedy na mysli ne jednorázové činy, ale dlouhodobé zaměření člověka, do čeho investuje čas, majetek, schopnosti – zda do tělesných požitků, nebo do duchovních věcí.

Stejně tak mluví také Ježíš o tom, jakým stylem, opakovaně a přirozeně přistupujeme k lidem: s odsuzovačným postojem, nebo velkoryse a štědře? Podle toho oni budou přistupovat k nám...

Prorok Ozeáš zase varuje celý Izrael před následky odpadnutí od živého Boha, které se dělo vytrvale, dlouhodobě a kolektivně.

A Šalamounova přísloví také vyjadřují obecné zákonitosti o tom, jak se zpravidla daří těm, kdo šíří bezpráví, nebo se chovají k druhým vlídně. Nikde tu nejde o to, že jeden každý čin vyvolá dříve či později odpovídající odezvu!!!

Bible nás zkrátka učí, že vrátí-li se člověk srdcem k Bohu a bude kráčet Jeho cestami, dojde do požehnaného cíle. Ale jednotlivosti na této cestě se někdy budou zdát úplně jiné. Neštěstí se nevyhne ani „zbožným“! Potíže a protivenství přicházejí i „bez konkrétní příčiny“, nikoli jen v reakci na něco, co jsme kdysi v minulosti provedli. Proto také – podle Bible – není smyslem těžkostí v životě, abychom hledali „proč“ se to děje (hleděli zpět), ale spíš „k čemu“ se to děje, k čemu to může napomoci (s pohled vpřed).

Bible i naše zkušenost nám říkají, že mechanická, automatická karma nefunguje! Život je mnohem složitější, než je pouze „sled morálních příčin a následků“. Především proto, že do něho zasahuje Bůh. On koná soud nad člověkem, On žehná i proklíná, On je spravedlivý i svrchovaný. Není automat! Jak pochopil apošrol Pavel, znalec Božího zákona, Jeho soudy jsou nevyzpytatelné a Jeho cesty nevystopovatelné! Hloubka Jeho moudrosti i vědění je nesmírná. (Římanům 11:33)

Můžeme si v Bibli všimnout mnoha příkladů, kdy se to potvrdilo. Vyberu tři. Co třeba Jób – člověk, který byl zbožný a bohabojný, a přesto ho potkalo jedno neštěstí za druhým. Přišel o rodinu, o majetek, o zdraví. Sužovalo ho hledání důvodů k tomu, co ho potkalo. A Jóbovi tři přátelé (později 4) mu udávají právě takové zjednodušující, „karmické“ důvody. Jako by říkali: „Příčina je v tobě, Jóbe, něco jsi spáchal, přiznej se, naprav se, a bude po všem.“ Třeba Elífaz Témanský Jóbovi řekl: „Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby? Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí. Hynou Božím dechem, když zavane Jeho hněv, je s nimi konec.“ (Jób 4:7-9)

Jób přitom sám sebe zkoumal, ale nebyl si ničeho vědom. Prohlásil: „Nic na sebe nevím… Zdá se mi tedy, že Bůh skoncuje s nevinným stejně jako se svévolníkem.“ (Jób 9:21-22) Jób volá Boha k odpovědím, a nakonec Bůh odpovídá – ne tím, že by Jóbovi dal vysvětlení. Poukáže na komplexnost celé přírody a jejího fungování, které Bůh řídí, a tím vyzve Jóba, aby důvěřoval svému Tvůrci, i když nerozumí a nemůže rozumět. Pro nás je zajímavé, že v závěru Bůh Jóba chválí za jeho „vnitřní zmatení“, avšak jeho přátele kárá za lehkovážné řeči a bohorovné soudy.

Druhým příkladem jsou dvě neštěstí, o kterých jsme četli v Lukášovi, kapitola 13. Jedno bylo způsobené lidmi – Pilát se svým vojskem pozabíjel v chrámě nějaké galilejské během jejich pobožnosti a smísil jejich krev s krví jejich obětí; druhé neštěstí bylo přírodní – spadla věž v Siloe na hranici Jeruzaléma a zabila 18 lidí. A Ježíš se obrací na své posluchače, kterým jistě vrtalo hlavou, co zlého ti lidé spáchali, že takto nečekaně a krutě zemřeli: „Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ (v.4-5)

Ježíš říká: NE, tak prosté to není, tak to nefunguje a je zbytečné se po tom pídit. Neštěstí jsou součástí tohoto padlého světa a stávají se občas bez ohledu na zbožnost či hříšnost lidí. Raději se zaměřte na sebe, na své srdce před Bohem, dokud máte ještě čas. „Hledejte Boha, dokud je možno Ho najít, volejte Ho, dokud je blízko.“ (Izajáš 55:6)

A Ježíš věděl, o čem mluví, neboť on sám je tím nejmarkantnějším příkladem, že karma nefunguje. Na kříži, kde sám Svatý Boží Syn umíral za druhé, zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27:46b) Zde Bůh odpovídá na otázku, „proč se dějí zlé věci dobrým lidem?“. Na kříži se ta nejhorší věc stala tomu nejlepšímu z lidí. Ne „proč“ (Ježíš na tu otázku nedostává odpověď), ale k „čemu“ – aby celý svět, včetně nás, byl navěky očištěn od svých vin, a každý, kdo činí pokání, byl zachráněn z Boží milosti a povstal jako spravedlivý před Bohem.

I když je prý karma zdarma, co je mnohem cennější, je Boží milost. Hospodin, živý Bůh, je nejen spravedlivý a svrchovaný, ale také milosrdný a milostivý! „Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.“ (Žalm 103:10) … jak by vyžadovala karma. Milost je mnohem cennější, a na rozdíl od karmy funguje! Tak jako milosrdenství vítězí nad soudem, „milost vítězí nad karmou“. Milost, nezasloužená dobrota, přízeň od Boha, prolamuje začarovaný kruh příčiny a odplaty, hříchu a trestu, zásluh a odměny. Bůh je příčina milosti, která spadne jako kapka a šíří se dál jako kruhy na hladině...

My tuto milost dostáváme v Ježíši Kristu, abychom právě s ní přistupovali k druhým. Aby také u nich vítězila nad soudem, odsuzováním, karmickým zjednodušováním. Pavel píše: „Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.´ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:19-20) Tak funguje milost – přemáhá zlo dobrem. Dokud je čas…

Ta nejhorší karma, Boží odplata, by byla, kdybychom celý svůj život „zasívali“ proti Bohu. Kdybychom odmítali Jeho nabízenou milost. Kdybychom vzdorovali Jeho trpělivému dvoření se nám. Kdybychom pohrdali Jeho každodenním slitováním. Kdybychom vyžadovali, aby se na zlo vždy odpovídalo zlem. Protože mnoho zla pochází i z nás…

Bez Boha se topíme ve svém hříchu a zaslepenosti. Neodmítejme záchranný kruh, který nám Bůh hodil ve svém Synu. Jeho krví bylo zaplaceno, aby milost byla pro nás zdarma. Pokud tohle bylo z pohledu Boha nutné pro naši věčnou záchranu, nepohrdejme Kristovou obětí, ale díky ní „přistupme směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Židům 4:16) Amen.

-------------

[1] „Ani na obloze, ani uprostřed moří, ani ve skrytu skalní jeskyně: není místa na zemi, kde by kdokoli unikl svým špatným činům.“ (Dhammapada, verš 127)