Zde Pavel představuje křesťanský život – život víry, která není ani imaginární ani neupřímná, ale pravá a živá. Je to víra, která vzbuzuje a motivuje dobré skutky v lásce. Říká tedy: „Je pravda, že víra sama ospravedlňuje, bez skutků. Ale mluvím tu o skutečné víře. Ta poté, co ospravedlní, nejde spát, ale je aktivní skrze lásku.“ Tak Pavel popisuje celý křesťanský život. Vnitřně jde o víru směrem k Bohu a zevně jde o lásku či její skutky směrem k bližnímu. Tímto způsobem je člověk křesťanem v plném smyslu. Vnitřně skrze víru v očích Boha, který nepotřebuje naše skutky; navenek v očích ostatních lidí, kteří z naší víry nemají žádný užitek, zato získávají užitek z našich činů nebo z naší lásky.
Pavel již dříve hovořil o vnitřní povaze víry a učil, že je to spravedlnost nebo spíše ospravedlnění před zrakem Boha. Zde ji spojuje s láskou a skutky; to znamená, že mluví o její vnější funkci. Říká, že je podnětem a popudem k dobrým skutkům nebo k lásce k bližnímu. To je pravá víra vůči Bohu: ta, která miluje a pomáhá bližnímu. Tohle je tedy souhrn života křesťana.
(„Přednášky nad Galatským“, rok 1535.)
