Vážení snoubenci, svatebčané, hosté, přátelé –
Dnes se staneme svědky založení nového manželského svazku, celoživotního pouta mezi mužem a ženou. Ale sešli jsme se také proto, abychom slavili manželství jako takové, abychom si připomněli jeho podstatu a kouzlo, a nadto abychom uctili a oslavovali i moudrého Tvůrce a Vynálezce manželství, totiž živého Boha Hospodina.
Budoucí novomanželé Terezka a Andrej si jako motto pro svou svatbu a svou společnou cestu životem zvolili výrok: „Je dobré, když najdeš oporu.“ Je to výrok, o jehož pravdivosti není důvod pochybovat. Život nás učí, že člověk sám na mnohé věci nestačí, že životní smutky jsou menší a radosti větší, když se sdílí s někým blízkým.
Také náš biblický text z knihy Kazatel tento názor potvrzuje, když říká: „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba.“
Pisatel zde mluví nejen o manželství, ale obecněji: o přátelství dvou lidí, o partnerství mezi spolupracovníky, o společenství mezi věřícími. Všude tam je lépe dvěma než jednomu. Ale do každého takového vztahu je potřeba investovat! Kazatel tu píše o společném pachtění, námaze, dřině, která stojí za každým pevným a trvalým poutem dvou lidí. Ale jejich mzda, odměna za jejich námahu, je dobrá: když jeden upadne, na kolena nebo do problémů, druhý ho může zvednout a vytáhnout. Když se jeden potřebuje zahřát, ať už na těle nebo na duši, ten druhý se může přiblížit, dotknout a předat mu díl ze svého žáru, ať už těla nebo duše. A také vnějšímu nebezpečí se spíše ubrání dva, stojí-li při sobě, než jeden.
Jistě, je to princip, který nám připadá zřejmý a evidentní. Kazatel se nesnaží něco vynalézt, ale spíše objevuje a sděluje zákonitosti, které leží v pozadí dění na tomto světě. Platí to i o Bibli jako celku, že ačkoli ji psali lidé před tisíci lety, lidé jiných kultur a poměrů, její pravdy jsou nadčasové – jakoby všité do tkaniva našich životů, zakomponované do historie lidského rodu. A tuhle „hudbu“ mohou lidé slyšet. Proto najdete o manželství podobné citáty a úsloví po celém světě. Za všechny uvedu citát Karla Čapka: „Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!“
Bible však přece jen přidává i v otázce manželství něco navíc. Popisuje jádro manželství, o kterém mluvil sám Ježíš, ale které zaznělo už na počátku lidstva u Adama a Evy. Manželé nejsou pouze dva, kteří se vzájemně podpírají a spolu se radují. Jsou paradoxně víc než dva, jsou jedno.
Když byl Ježíš konfrontován náboženskými vůdci své doby, padla otázka i na možnosti rozpustit manželský svazek. Stačí rozlukový lístek? Stačí si říct sbohem? Ježíš na to odpovídá odkazem na dávný ráj, kde Bůh učinil člověka jako muže a ženu, kteří vstupem do manželství „opouštějí“ svou původní rodinu, aby přilnuli jeden k druhému, takže ze dvou se stane jedno tělo. „A proto,“ uzavírá Ježíš, „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
V tom spočívá podstata manželství i jeho kouzlo: Dva jsou jedno – jsou jedno v dobrém i zlém, v bohatství i v chudobě, ve zdraví i v nemoci. Cokoli se děje jednomu, děje se druhému, čímkoli si prochází jeden, prochází tím i druhý; nic kromě Boha je nemá rozdělovat, ani touhy jednoho, ani chyby druhého, ani problémy, ani zlé události, chudoba či nemoc. Bůh manžele spojuje, „zapřahuje do jednoho jha“; oni přilnuli k sobě, přilepili se k sobě „Božím lepidlem“ – jako tyhle dva slepené papíry – a každá lidská snaha nebo i jen ochota je rozdělit a oddělit povede k tomu, že se jeden či oba papíry roztrhnou a zůstanou na nich šrámy.
Právě v dobách zlých, dobách chudoby a nemoci, je manželská jednota nejvíc namáhána a vystavena zkoušce. Proto je třeba (sobě i svému druhu) neustále připomínat: JSME JEDNO. Problémy nebo výzvy, kterým čelíme, nejsou MEZI NÁMI, tak aby nás rozdělily, ale jsou PŘED NÁMI, abychom jim čelili spolu. Nejsou to tvé problémy nebo mé, ale naše. Jelikož jsme jedno.
Ale nemysleme si, že v čase dobrém, v čase bohatství, v čase zdraví a hojnosti nečíhá na manžele žádné nebezpečí! Není tomu tak. Ale ta nebezpečí jsou zrádná a ošidná právě proto, že „všechno se zdá být, jak má“. Jednou takovou skrytou hrozbou je případ, kdy vztah manželů je natolik úžasný, že z něj uděláme svého boha, že manželství postavíme do nejvyšší životní role, kterou nemá a nedokáže hrát. Antropolog a spisovatel Ernst Becker napsal výstižně v jedné své knize: „Žádný mezilidský vztah nemůže unést břemeno božství.“
Svého skvělého manžela či manželku můžete obdivovat a ctít, ale je nebezpečné ho nebo ji uctívat. Pokud se vám partner stane jakýmsi „božským ideálem“, který má naplnit váš život, na kterého soustředíte veškeré své duchovní touhy a potřeby, a očekáváte, že je naplní bezezbytku a dokonale, dříve či později dojde k velkému zklamání, rozčarování a vystřízlivění.
Manželství není „vzdušný zámek“, který si máme budovat „v oblacích“. Je to intimní soužití dvou nedokonalých, chybujících, hříchem poznamenaných bytostí, nesoucích si šrámy a sny z dětství, hledajících – tak jako každá lidská bytost – dokonalé porozumění, bezpodmínečné přijetí a trvalou lásku. Takovou, jakou žádný druhý člověk, ač sebeúchvatnější, není schopen neustále projevovat. Manželství nedokáže naplnit nejhlubší touhy našeho nitra, ale manželé je mohou společně objevovat a nalézat v Bohu. V Něm je dobré najít Oporu.
Neboť pouze vztah s Bohem člověku umožní, aby jeho manželství zaujímalo to náležité místo – ne jako pouhý lidský vynález, ani ne jako vrchol všeho smyslu života. Ale jako jeden z dobrých darů našeho Tvůrce, jako dar, kterým Ho můžeme oslavit, jako dar, který On touží s námi rozvíjet a budovat. Proto se nám sám v Ježíši Kristu stal nevyčerpatelným zdrojem odpuštění, moudrosti, soucitu, trpělivosti, útěchy a nepodmíněné lásky, kterou v manželství tolik potřebujeme. Jeho kříž, na kterém se obětoval za naše viny, dokazuje, že je toho hoden.
I sám Kazatel to pochopil, a proto dodal: „A nit trojitá se teprve nepřetrhne!“ Kéž Tereze a Andrejovi jejich „manželská nit“ drží pevně! A my ostatní jim v tom pomáhejme. Bůh nám žehnej. Amen.