Milí přátelé, bratři a sestry v Boží rodině –
Právě končící Letní biblická škola (VBS) měla jako hlavní téma modlitbu. Jako heslo jsme zvolili výzvu či povzbuzení MODLEME SE (LET US PRAY). Ukazuje mj. na to, že modlitba není povinnost či úkol, který jsme dostali rozkazem. Je to výsada a právo Božích dětí a my jsme zváni, abychom se ho chopili, abychom ho využívali, abychom si ho osvojili.
V souvislosti s tím se může vynořit taková všetečná otázka: „Funguje modlitba?“ Protože jestli ji mám používat, je dobré vědět, zda funguje. Je to však otázka, na kterou nelze odpovědět jen ANO či NE. Taková odpověď by byla zkreslená a zkratkovitá. Je třeba se na věc podívat trochu s odstupem.
Komunikace s rodiči
Zkusme se nejprve zamyslet nad maličko jinou otázkou a možná nám to pomůže lépe pochopit, o čem vlastně modlitba je. Ta jiná otázka zní: Funguje komunikace s rodiči? Funguje vám, když se sdílíte, když si povídáte, když komunikujete se svými rodiči?
Mohl bych jít ven do ulic a udělat anketu s touto otázkou. Ptát se lidí, jak funguje jejich komunikace s rodiči. Určitě bych dostal velice různé odpovědi.
Možná bych narazil na někoho, kdo by odpověděl něco ve smyslu: „S rodiči? Já jsem své rodiče nepoznal, vyrůstal jsem jako sirotek, žádné rodiče nemám. Přesto se nad rodičovstvím zamýšlím, zajímám se o otázky rodičovství a chtěl bych jednou být dobrým rodičem.“
Mohl bych narazit na někoho, kdo by na tu samou otázku odpověděl: „Komunikace? Jaká komunikace? Rodičů se bojím, proto prostě dělám, co mi řeknou. Také jim říkám jenom to, co chtějí slyšet a kdy to chtějí slyšet. Jsem jim podřízen a basta. Musím jen věci dělat správně a to je celý můj vztah s rodiči.“
Také bych třeba narazil na někoho, kdo by odpověděl: „Komunikace s rodiči nefunguje. Já rodiče nemusím. Nemluvím s nimi. Nezajímá mě jejich svět a je zřejmě nezajímá ten můj. Ano, zavolám jim, ale jen když potřebuju prachy. Stejně mi to dluží, když mě přivedli na svět.“
Ale jistě bych našel i někoho, kdo by na tu otázku reagoval například těmito slovy: „Ne vždy tomu tak bylo. Komunikace s rodiči byla zprvu obtížná. Hledali jsme k sobě cestu. Začal jsem ale s nimi sdílet své životní výhry i prohry a dnes oceňuju, když mi k tomu řeknou svůj názor a poradí mi. Zajímám se teď víc o jejich pohled na svět a uvědomuju si, že jim vlastně já dlužím mnoho za to, čím jsem, co mám a co jsem dosáhl. Je skvělé, že tu jsou a že mi jsou vždy ochotni naslouchat, stát při mně a pomoci mi. Ano, mně komunikace s rodiči funguje.“
Slyšeli jsme tedy čtyři různé pohledy a přístupy ke komunikaci s rodiči a všechny jako odpověď na stejnou otázku: Funguje vám, když komunikujete s rodiči?
S rodiči?
Komunikace?
Ne, nefunguje.
Ano, funguje!
Komunikace s Bohem
Podobné to je i s hledáním odpovědi na to, zda funguje modlitba, neboli zda funguje komunikace s Bohem. Budou lidé, kteří říkají, že žádného Boha nemají, ale zabývají se spíše rozvojem vlastního božství. Pro takové bude modlitba spíše způsob sebereflexe, kontemplace, rozjímání. S nikým při modlitbě nemluví, ale soustředí se na dosažení a rozvoj svého duševního klidu, své duševní rovnováhy. Otázka na to, zda jim funguje modlitba s Bohem, jim nedává smysl. Přitom se sami snaží dosáhnout vnitřního pokoje, který Bůh dává lidem jako dar ve svém Synu…
Pak budou lidé, pro které je modlitba pouhým plněním povinností, projevem nucené poslušnosti, nějaká požadovaná činnost, která bude odměněna. Pro takové není modlitba komunikace s někým, kdo vás miluje, kdo vám odpouští, kdo vám naslouchá, kdo se zajímá i o vaše těžkosti a starosti, kdo stojí o to slyšet i vaše upřímné stížnosti a nehrané volání. Modlitba x-krát denně, v tu a tu hodinu, ta a ta slova – to je celé „kouzlo“ toho, co nazývají modlitbou.
Zajisté budou i lidé, kteří se k Bohu obrátili zády. Nezajímá je, co Bůh chce, jaký vlastně Bůh je, co prožívá. Myslí si, že jim Bůh nedává to, co jim dluží, nenaplňuje jejich očekávání a představy. Maximálně Ho volají, když jim je nejhůř. A když se z toho dostanou, zase na Něho zapomínají. Modlitba jim nefunguje, protože chybí jakýkoli vztah důvěry a pouto lásky z jejich strany.
Ovšem budou a jsou mezi námi i ti, kteří chápou modlitbu jako způsob otevírání svého života – se vším, co k němu patří – Tomu, komu důvěřujeme, komu chceme lépe rozumět, o jehož názor a vedení a pomoc stojíme. Jsou tu ti, kteří vědí, že nejde o krásně uhlazené věty, pronesené v daný čas na daném místě, ale že Bůh vítá třeba i o stížnosti na nespravedlnost, upřímné dotazy po smyslu, volání po svobodě od otročení hříchu, prosby za přátele i nepřátele, atd.
Žalm 13 jako příklad
Už dříve jsme si četli jednu takovou neuhlazenou, bouřlivou, vyčítající, ale nakonec i naděje plnou modlitbu – Žalm 13. Vybírám pro představu jen části: „Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady… Shlédni, Hospodine, … odpověz mi! Rozjasni mé oči… Já v Tvé milosrdenství však doufám, moje srdce jásá nad Tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal.“
Jak vidíte, odpověď na otázku „Funguje modlitba?“ nezní jen Ano či Ne. Je individuální a závisí do značné míry na nás: na tom, jak vůbec k modlitbě přistupujeme, co si pod ní představujeme, co od ní očekáváme... Modlitba k Bohu funguje, je-li otvíráním svého života v důvěře, kterou má dítě ke svému otci, je-li sdílením strastí i radostí, je-li voláním o pomoc s nadějí, je-li komunikací s Tím, kdo nás přesahuje svou mocí, moudrostí a láskou, a zároveň s námi touží sdílet sám sebe.
Být ve spojení
Ano, Bůh sám jako Otec touží po komunikaci s námi. Proto také poslal svého Syna Ježíše, aby jako most překlenul tu propast, která mezi Bohem a námi lidmi byla, která byla způsobena lidským hříchem a která zabraňovala našemu spojení a komunikaci. Ježíš proto pravdivě říká: „Nikdo nepřichází k Otci (a to ani v modlitbě) než skrze mne.“ (Jan 14:6) Ježíš nás sjednocuje s Bohem a zajišťuje, abychom vždy „měli signál“ pro naše upřímné modlitby k nebeskému Otci.
Funguje modlitba? Věřte a zjistěte to sami. Amen.
