„Ježíš mě miluje, to vím, protože to říká Bible.“
(Pozn.: Odkaz na známou dětskou píseň „Jesus loves me, this I know, for the Bible tells me so“.)
Slyšíte ty smělé hlasy předškoláků, když prezentují, co se právě naučili? Nebo si Vaše dcera či vnučka před spaním pro sebe pobrukuje jednu z prvních písní o Ježíši? Je krásné slyšet a vidět dětskou víru. Díky milosti našeho nebeského Otce nikdy nevyrosteme z prosté jistoty, která říká, „Ježíš mě miluje.“ Jak to vím? „Protože to říká Bible.“
Různé tváře a místa
Už i ten předškolák, který se začíná seznamovat s učením a svědectvím Bible, se dozvídá, že Svaté Písmo pochází z mnoha zdrojů. Jsou tu Ježíšova slova. Ale také Petrova a Pavlova. Dále tu máme Janovy zkušenosti. Ale jsou tu i Mojžíš a Malachiáš. Zrovna tak tu mluví svatí andělé. I ďábel v Bibli promlouvá.
Sami pisatelé reprezentují různá povolání a stavy. Byli mezi nimi králové (David a Šalomoun), kněží (Jeremjáš a Ezechiel) a rybáři (Petr a Jan). Lukáš byl lékař, Matouš býval výběrčím daní. Ámos byl pastýř, který měl také na starosti fíkovníky. Nehemjáš pracoval jako číšník perského krále. Jób byl majitelem stád a byl velmi bohatý, dokud mu Pán vše nevzal a později mu nedal dvakrát víc, než měl předtím.
Knihy Bible byly napsány v mnoha různých zemích. Většina pocházela z Palestiny, jak bychom očekávali. Ale také země na území dnešní Itálie, Řecka, Makedonie, Turecka, Sýrie, Iráku a Egypta by se mohly chlubit tím, že části Bible byly sepsány na jejich půdě.
Rozdílné žánry
Na stránkách Bible se setkáváme s rozmanitými literárními styly, které hýbou naším srdcem, upoutávají naši mysl a nutí nás číst víc a víc. Najdeme zde například:
Vyprávění: Obvyklý žánr, kterým se převypravuje historie. Protože Bible vypráví příběh Boha, který uskutečňuje svůj úžasný plán k záchraně hříšníků, je skoro celá Bible vyprávěním. Dokonce Bible začíná historií v úplně prvním verši. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Genesis 1:1)
Poezie: Židovská poezie nepoužívá rým, proto její kadence nemusí pro nás nutně znít rytmicky. Začněte ale Jóbem a projděte si zbytek Starého zákona a setkáte se s použitím tzv. paralelismu, což znamená, že druhý řádek jinými slovy opakuje či vysvětluje ten první. „Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.“ (Jób 19: 23-25)
Dopisy: Někdy se nazývají také epištoly. Možná nám tento termín připomíná, že používaný formát byl běžný jen v prvním století. Přesto celkem vzato, většina knih Nového zákona jsou dopisy více méně podobné našim dopisům. Tyto dopisy byly adresovány jednotlivcům nebo sboru věřících nebo celé církvi obecně a týkaly se často i místních záležitostí. „Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus Filemonovi, našemu milovanému spolu-pracovníku, sestře Apfii, Archippovi, našemu spolubojovníku, a církvi v tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ (Filemonovi 1-3)
Podobenství: Snad každý má rád jasné názorné příklady. Podobenství nejsou v podstatě nic jiného. Pomáhají nám tím, že nové skutečnosti srovnávají s něčím, co už známe z běžného života. Některá jsou stručná, jiná zaberou polovinu kapitoly. Většina podobenství má jednu pointu, k níž vedou snadno zapamatovatelné, každodenní ilustrace. „Má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji nalezne, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila. Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ (Lukáš 15)
Zjevení: Nejživější biblický žánr používající obrazotvornost. „Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu rozžhavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.“ (Zjevení 1:12-16) Když budete číst dál, bude vám jasné, že Jan sledoval neobvyklé vidění Pána Ježíše. Daniel, Ezechiel a především kniha Zjevení vštěpují do mysli a srdce tak fantastické obrazy, že bystrý věřící rozpozná, že čte zvláštní druh literatury.
Jeden Autor
Přes její různorodost v pisatelích, obdobích a místech vzniku a v literárních žánrech je poselství Bible společné a prolíná se všemi jejími stránkami. A tak pokaždé, když čteme Bibli, jsme vedeni k vyznání: „Tohle jsou slova Boží.“ Bible dokládá a sama se opírá o moc samotného živého Boha. To také znamená, že Bible je tak pravdivá, jak je pravdivý sám Bůh, a ne jenom v těch částech, které se shodují s právě převažujícím lidským názorem a kulturním proudem. Můžete zkoumat každý princip a každou myšlenku, kterou pisatelé vedení naším nebeským Otcem vyjádřili, a říct spolu s Ježíšem: „Tvoje slovo je pravda.“ (Jan 17:17)
Samo svědectví Bible o sobě je ohromující. Boží pisatel Petr prohlásil: „Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého (lépe: unášeni Duchem svatým) mluvili lidé, poslaní od Boha.“ (2. Petrův 1:21) Boží mluvčí David zase oznámil: „Hospodinův Duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč Jeho.“ (2. Samuelova 23:2) Pavel důrazně tvrdil, že on a ostatní apoštolové kázali a psali „ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.“ (1. Korintským 2:13)
Církev nahlíží na tento zázrak jako na inspiraci, čili „vdechnutí“. Protože všechna slova v Bibli byla inspirována Bohem, křesťané tento zázrak nazývají „slovní vnuknutí“. Někteří z pisatelů Bible byli očitými svědky toho, co pro nás zaznamenali; jiní ne. Někteří zpovídali aktéry; pro jiné to nebylo možné. Ale i tam, kde si nemůžeme být jisti, jak a kdy pisatelé získali pravdivé informace, to co Pavel napsal Timoteovi, zůstává stále platné: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha.“ (2. Timoteovi 3:16)
Bible je opravdu Knihou věků. Byla napsána v rozpětí asi šestnácti století. Ale co víc, její poselství o spáse člověka v Kristu je nadčasové. Z jejích stránek je Boží lid učen, kárán, napravován a vychováván – dnes, stejně jako tomu bylo v dobách proroků a apoštolů. Nehledě na svou životní situaci, ti, kdo slyší a čtou Bibli, jsou vedeni k „moudrosti ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.“ (2. Timoteovi 3:15)
„Ano, Ježíš mě miluje,“ říkají pak. „Bible to říká.“
Napsal Paul Zell, profesor na Wisconsin Lutheran Seminary
God’s Inspired Word. Forward in Christ (FiCh), Vol. 97, 9/2010, © 2009 Forward in Christ, adm. by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením vydavatele.)