Co když křesťan hraje hazardní hry? Omezuje frekvenci této aktivity, stejně jako i sumu peněz, o které hraje. Přitom plní své finanční závazky a povinnosti vůči rodině, státu i Bohu. Může pohlížet na hazardní hry jako na přijatelnou formu zábavy, která nabízí relativně neškodné vzrušení? Je pro něho hazard v pořádku?
Jelikož hazard, zejména ve formě hraní na herních automatech v hernách a restauracích, se stal v naší západní kultuře široce rozšířenou formou zábavy, zápasí nevyhnutelně i křesťané s otázkami, jako jsou ty v úvodu. A jsou to otázky, které nelze jen tak snadno zahnat mávnutím ruky.
Vždy hříšné? Ne.
Hlavním důvodem, proč nemůžeme paušálně zařadit hazardní hraní mezi hříchy, je, že my, lidé, nemáme právo označit něco jako hřích, když to Bůh v Bibli nedělá. Hazardní hry byly už v biblických dobách dobře známy a v době antického Říma se staly oblíbenou posedlostí. Přesto všechno inspirované Boží Slovo neobsahuje žádný jmenovitý zákaz takové praxe. Neoznačuje ji ohavností ani zlem v očích Hospodina.
Druhý faktor, který je třeba brát v úvahu, pak je, že vlastně ani neexistuje univerzální definice toho, co hazardní hraní je. Učinit obecné prohlášení typu „hazard je špatný“, by znamenalo zavrhnout i veškeré rizikové aktivity a hry s náhodou, jako jsou např. peněžní investice na akciových trzích, pojišťovací činnosti, hraní pokru, sázení sportky, koupě výherních losů, aj.
Často hříšné? Ano.
Odpradávna se křesťanství stavělo silně proti většině hazardním aktivitám, protože je těžké sladit je s nadčasovými biblickými principy ohledně bohulibého životního stylu. Uveďme neúplný seznam oblastí, které vyjdou na povrch, jakmile začneme hlouběji rozvažovat nad pozadím hazardního hraní:
- Bible zavrhuje a varuje před hrabivostí, láskou k penězům a touhou po rychlém zbohatnutí – viz např. Koloským 3:5 („Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.“), 1. Timoteovi 6:10 („Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“), Přísloví 13:11 („Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.“), Kazatel 5:9 („Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.“). Tyto postoje často doprovází hazardní hraní a v prostředí hazardu se snadno objeví pokušení ke zmíněným i jiným hříchům.
- Bible nás opakovaně vyzývá, abychom milovali svého bližního jako sami sebe – viz např. Římanům 13:9,10. Jenže většina forem hazardního hraní je založena na tom, že jeden hromadí zisk na úkor toho, že druhý ztratí. A i když se můj bližní zdá být ochoten ztratit to, co má, měl bych z toho bezcitně těžit?
- Římanům 14:19-21 („A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu. Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.“) nás učí, abychom se vyhnuli jinak povoleným činnostem v případech, kdy bychom tím mohli druhé přivést ke hříchu či uškodit jejich víře. Nestojí to za zamyšlení ve společnosti, bující počtem patologicky závislých hráčů-gamblerů? Chceme, třebaže nepřímo, podporovat průmysl, který má zhoubný vliv na stále více lidí?
- Jsme povoláni k tomu, abychom byli v každé chvíli věrnými správci všech Božích požehnání a darů a využívali je k Boží slávě – viz např. Žalm 24:1 („Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.“), 2. Korintským 5:14-15 („Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“), Lukáš 12:35-48 („... který správce je věrný a rozumný? … Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“). Přestože je hazardní hraní pouze jednou z mnoha položek na seznamu potenciálních způsobů plýtvání času a peněz, pořád se musíme sami sebe ptát: „Je tohle moudrý způsob použití zdrojů, které mi Bůh dal, třebaže jde jen o umírněnou formu hazardu? Není to třeba tak, že tam, kde Bůh chce, abych byl štědrý, jsem skoupý, abych mohl mít peníze na hazard?“
Pro Vás osobně hříšné? Ano, nebo ne.
Poté, co jsme zmínili související otázky a vyzvali každého ke zpytování vlastních pohnutek, svěřujeme tuto záležitost svědomí každého jednotlivého bratra či sestry ve víře, neboť každý jsme povolán k používání obecných biblických principů ve svém vlastním životě. Jistě do této otázky zasahuje role doby a kultury. Nicméně v případě svědomitého křesťana bude jeho vnitřní zápas o poznání a konání toho, co je bohulibé, moudré, milující a prospěšné pokračovat. Také proto si stále klademe otázky z úvodu.
Někdy mohou křesťané aplikovat jeden princip trochu jinak, než druzí. Buďme proto „rychlí k naslouchání“ jejich důvodům a milující při nabízení pomoci a rady. Co skutečně chceme ze všeho nejvíc, je, abychom všichni duchovně rostli a hleděli konat to, co odráží naši lásku k bližnímu a úctu k našemu milostivému Bohu.
Autor článku, Forrest L. Bivens, je profesorem na Wisconsinské luteránské teologické fakultě v Mequonu, stát Wisconsin, USA.
Q&A – Is gambling always sinful? From Forward in Christ, Vol. 96, 8/2009, © 2009 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)