Hledáte něco odlehčeného ke čtení před spaním? Potom list Jakubův z Nového zákona nejspíš nebude tou první volbou, po které sáhnete. To proto, že Jakub musel napsat dost tvrdá slova židovským křesťanům, kteří žili tak, jako by křesťanství nebylo nic jiného než obřad v neděli dopoledne. Možná se navenek při shromáždění chovali nejlíp ze všech, ale v soukromí se vykašlali na své jemnosti stejně rychle, jako by si vyzuli společenskou obuv po dlouhém tanečním večeru. Tito křesťané upřednostňovali v církvi bohaté před nemajetnými, proklínali druhé, byli plni žádostí, hádali se mezi sebou a utráceli jmění jen za svá potěšení!
Odkud jsou mezi vámi boje a sváry?
Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?
- Jakubův 4:1
Hřích není k smíchu
Také chodíte s takovými členy do církve? Samozřejmě, že ano. Kdekoli se shromažďují křesťané, potkávají se spolu hříšní lidé – včetně vás. Řekněte mi popravdě, přistihli jste se někdy, že jste zatoužili po autě, kterým přijel na bohoslužbu váš bohatší bratr? Přidali jste svou troškou do mlýna, když se po shromáždění kritizovala nepřítomná sestra? Měli jste pocit, že máte právo hněvat se na jiné křesťany za to, že nesdílí váš pohled na věc?
Křesťané v minulosti i v současnosti mají k dokonalosti daleko. Ale Jakubův hlavní problém, který měl se svými prvními čtenáři, byl jejich postoj ke hříchu. Oni si mysleli, že jejich hříchy jsou neškodné – dokonce legrační; něco jako dětský vztek, který zachvátí něčí tříleté dítě uprostřed obchodního centra. Jsou však chvíle, kdy smích není nejlepší lék. Bůh touží přinést nám věčné blaho, ale také chce, abychom nenáviděli své hříchy, truchlili a naříkali nad nimi.
Zkroušený duch, to je oběť Bohu.
Srdcem zkroušeným a zdeptaným
ty, Bože, nepohrdáš!
- Žalmy 51:19
Jakub se na své prvotní čtenáře tvrdě obořil, ale také je povzbudil. Vyzval je: „Pokořte se před Pánem, a on vás povýší (pozvedne).“ Přáním Boha je přivítat doma Jeho marnotratné syny a dcery s radostnou oslavou. Není to proto, že by naše hříchy považoval za bezvýznamné. Bůh z nás nestírá naše zlé činy jen tak, jako my bezstarostně seškrabujeme nedojedené zbytky z talíře. Bůh naše hříchy tvrdě potrestal tak, že potrestal svého vlastního Syna, který je na sebe vzal. Bůh nám odpouští, protože v nás je Ježíš, jehož nevinná krev prolitá na kříži je „svatou koupelí“, která nás uchovává v Božích očích čisté a bez poskvrny. Bůh nás neobviňuje a neodsuzuje. Vzal v Kristu na sebe vinu za naše hříchy, aby nám odpustil. Pro ty, kdo jsou v Kristu, není již žádné odsouzení (viz Řím 8,1).
Bůh nám pomáhá odolávat hříchu
Ale co teď? Podívejte se znovu na úvodní verš výše. „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás.“ Podřídit se Bohu je jako vyrazit vpřed za policejním doprovodem, když prcháte před zlotřilým nepřítelem, který vás pronásleduje. Uf, ten pocit úlevy! Už se nemusíte stále ohlížet přes rameno a bát se, kdy jen budete přepadeni a zaskočeni.
Stejně tak se můžeme s důvěrou svěřit do Boží péče, pod Boží vedení. Ďábel může číhat, kde chce, ale my jej můžeme odrazit Božím slovem, jako to dělal Ježíš na poušti. Vyzbrojeni tímto mocným slovem můžeme vzdorovat ďáblu, takže před námi bude utíkat tak rychle, jak ho jen jeho „krátké nohy lží“ unesou!
Právě k tomu nás povýší náš mocný Pán a Bůh.
Autor článku, Daniel Habben, je pastorem ve sboru Sv. Petra ve městě St. Albert v provincii Alberta, Kanada.
Devotion: Serious sins, strong Savior. From Forward in Christ, Vol. 103, 7/2016, © 2016 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito a upraveno se svolením.)