Dne 7. listopadu 1907 vzplál nákladní vůz obsahující dynamit ve vesnici Nacozari v státě Sonora v Mexiku. Když plameny dosáhly vagónu s výbušninou, mohli jste následnou explozi pocítit na 10 mil daleko! Celé město Nacozari, kde vagóny předtím stály, mohlo být rozmetáno jako semínka pampelišky jediným ledabylým fouknutím.
Úžasná láska
Ale nebylo, a to díky železničnímu inženýrovi Jesúsovi Garcíovi. Když si Jesús všiml plamenů ve vagónu, rychle odjel s vlakem pryč z města, kde došlo k neškodnému výbuchu. K neškodnému pro lidi z Nacozari, ale ne pro Jesúse. Ten položil život, aby zachránil životy mnoha jiných.
Existuje samozřejmě ještě další „Jesús“, který také položil svůj život při odvážné záchraně. Na Velký pátek Ježíš Nazaretský „zapojil“ hříchy celého světa k sobě a odtáhl je až na Golgotu. Na vrcholu tohoto kopce pak Boží hněv explodoval v ohlušujícím tichu.
Chcete vědět, proč to Ježíš udělal? Přistupte blíž. Přitiskněte oko ke klíčové dírce ve tvaru kříže. Za touto klíčovou dírkou spatříte něco víc než jen pocit povinnosti a poslušnosti. Uvidíte tam obrovskou místnost, plnou úžasné Boží lásky – lásky ke hříšníkům.
Láska k hříšníkům
Jesús García je oslavován jako hrdina, protože zachránil město pracovitých lidí, chlapců a dívek, dědů a babiček. Ale co kdyby odvedl vagóny s doutnajícím dynamitem pryč od sídla drogového bosse? Stály by v novinách titulky: „Jesús García projevil lásku tím, že umřel pro drogového bosse“? Spíš by ho označili za blázna za to, že obětoval svůj život kvůli takové špíně.
Zamyslete se však nad tím, co píše apoštol Pavel o záchraně, kterou zajistil Ježíš z Nazareta: „Kristus zemřel za bezbožné“ (Římanům 5:6). Možná my nežijeme mimo zákon jako drogový boss, ale i my běžně přestupujeme Boží hranice. Bůh zakazuje krást, ale my stahujeme hudbu, kterou jsme si nekoupili. Bůh nám říká, abychom mluvili pravdu, ale my raději z naší špatné známky obviňujeme učitele, než abychom přiznali, že jsme to neuměli. Bůh nám říká, abychom byli pomalí k hněvu, ale náš hněv se rychle ukáže, když jednáme se svéhlavým dítětem, když čekáme na červenou nebo čelíme kritice spolupracovníka. Jsou to jen hloupé hříchy, říkáme si, o které se Bůh jistě nezajímá…
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
- Římanům 5:8
Řekněte mi ale, jak velký oheň je potřeba k zapálení dynamitu? Nestačí jen jiskra? Každý hřích, ať už je sebemenší, je jiskrou, která hrozí zničit náš vztah s Bohem. Lidstvo bylo doutnajícím vozem plným dynamitu, olizovaným plameny našich vlastních hříchů, když Bůh poslal svého Syna k naší záchraně… a k jeho smrti.
Občané Nacozari byli tak vděční Jesúsi Garcíovi za svou záchranu, že po něm přejmenovali své město (Nacozari de García). Město Jeruzalém nebylo na počest Mesiášovy oběti na Velký pátek přejmenováno na „Ježíšov“. Ale ty, milý čtenáři, jsi byl přejmenován. Kdysi jsi byl nepřítel Boží, nyní však jsi Boží dítě, jsi součástí Boží rodiny a patří ti Boží pokoj. Opravdu máš důvod k radosti. Proč? Protože úžasná Boží láska je tu i pro tebe.
Autor článku, Daniel Habben, je pastorem ve sboru Sv. Petra ve městě St. Albert v provincii Alberta, Kanada.
Devotion: God’s love is amazing. From Forward in Christ, Vol. 103, 6/2016, © 2016 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením.)